Kdo byl tedy vůbec k vidění jako živý svědek kruté Haškovy eskapády, provázené cestou k disciplinárce mlhou polopravd a lží?
Dva rozhodčí a zástupce Haškova týmu.
|
NÁZOR |
Čiší z toho ve sportu jako v politice či kriminálních kauzách neúcta k soudu, vypěstovaná děravým právním prostředím a jakousi únavou z nepřeberného množství nepotrestaných přečinů, činů a zločinů.
Haškova kauza vyústila trochu jako komedie, trochu jako cirkus. Trest byl vynesen: rok nepodmíněně. Poté, co Hašek naříkal, že by stačily dva zápasy, je to dost.
Méně se soudci neodvážili dát. A víc se třeba báli. Do svědomí jim vidí jen bůh.
Hašek se otřepal, společensky nepoznamenán, obchodně nedotčen. Na pomníku jeho slávy zůstala rezavá skvrnka.
Brzy ji sportovní i jiní novináři začnou pucovat.
