Příběh Sanda Modlete se za něj
Todd Sand býval vždy jedním z největších siláků mezi krasobruslaři. Jakožto elitní párový krasobruslař byl v 90. letech dostatečně silný a svalnatý na to, aby svou partnerku (a manželku) Jenni Menoovou hladce zvedal nad hlavu nebo ji vymršťoval do vzduchu.
V roce 1995, kdy se mistry světa sportovních dvojic stali Radka Kovaříková a René Novotný, se zároveň i americké duo Menoová, Sand radovalo v Birminghamu z bronzové medaile.
Později se Sand stal v kalifornském Irvine úspěšným a velmi oblíbeným krasobruslařským trenérem.
„Neexistuje nic takového jako dokonalý člověk nebo dokonalý trenér, ale Todd se tomu vždy velmi blížil,“ řekl pro list Los Angeles Times jeho svěřenec Brandon Frazier, který loni s partnerkou Alexou Knierimovou pod Sandovým vedením triumfoval na mistrovství světa v Montpellieru.
„Todd je totiž dokonalou kombinací veselého, podporujícího a pozitivního přístupu,“ popisoval Frazier. „Ví, jak na sportovce tlačit, aby byli silnější, ale zároveň se snaží, aby se i při tak tvrdém tréninku cítili co nejvíc příjemně.“
Tolik sil věnoval devětapadesátiletý Todd Sand jiným.
Teď jich však spoustu potřebuje on sám.
Aby zůstal naživu.
Chyběl v Saitamě u ledu, když si Knierimová a Frazier jeli ve čtvrtek pro další světovou medaili, tentokrát stříbrnou. Na dálky ji věnovali právě jemu. Aby mu pomáhala bojovat.
Druhého března ještě trénoval Soniu Baramovou a Daniela Tioumentseva na juniorském mistrovství světa v Calgary, když jej zčistajasna postihl těžký infarkt. Okamžitě ho odvezli na jednotku intenzivní péče.
Manželka Jenni Menoová hned pospíchala za ním. Na Instagramu zároveň zveřejnila fotografii ze šťastných dnů, které spolu prožívali: celá rodina i se dvěma dospívajícími syny v dobrém rozmaru na pláži. Zrzavé vlasy obou chlapců jakoby kopírovaly Sandovou zrzavou barvu.
„Prosím, modlete se za něj,“ prosila Menoová.
Sílu mu nyní posílá celá krasobruslařská komunita.
„Prostě ten nejmilejší chlap. Největší srdcař,“ řekla o něm Tai Babiloniová, někdejší mistryně světa sportovních dvojic. „Je opravdový gentleman. Každý večer se za něj modlím.“
Přátelé založili fond, který má rodině pomoci s obrovskými výdaji za léčbu, jež se každým dnem zvyšují. Na kontě fondu je už více než 150 tisíc dolarů.
V Calgary mohl po týdnu zase dýchat bez pomoci ventilátoru. Minulý týden jej odtud přesunuli do nemocnice v Kalifornii.
„Todd má před sebou ještě dlouhou rekonvalescenci,“ informovala Menoová. „Doufáme, že se mu díky pokračující dialýze vrátí funkce ledvin. Soustředíme se na to, abychom jeho zotavování brali den po dni.“
Brandon Frazier stále nechápe, jak se jeho trenérovi mohlo něco takového stát: „Todd nikdy neměl zdravotní problémy. Viděl jsem se s ním před jeho odjezdem na juniorské mistrovství do Calgary, byl na tréninku v pohodě, stoprocentní, jako vždycky. A pak se stane tohle.“
Juniorský pár Baramová, Tioumentsev získal v Calgary juniorský světový titul jen několik hodin poté, co byl Sand převezen do nemocnice. „Kvůli němu jsme se museli dát dohromady,“ říkali.
Knierimová a Frazier přiznávali, jak obtížné pro ně bylo smířit se v přípravě na dospělé mistrovství v Saitamě s vědomím, že Sand s nimi u ledu nestojí.
„Bylo těžké zvládat tyto emoce, ale dělali jsme, co jsme mohli,“ líčil Frazier.
V duchu byli s koučem také v Japonsku.
„Není mnoho věcí, které můžeme v Toddově boji ovlivnit,“ podotkla Knierimová. „Ale jednu jsme ovlivnit mohli. Vykonat naši práci tak, aby byl na nás hrdý.“
Příběh Stellatové Návrat z plastické chirurgie
Naposledy se chicagská rodačka Deanna Stellato-Dudeková účastnila mistrovství světa v roce 2000, ještě toho juniorského, navíc mezi sólistkami. Dobruslila si pro stříbrnou medaili. Ale následné zranění vyhnalo sedmnáctiletou vítězku juniorského finále Grand Prix 1999 z ledové plochy.
A to na dlouhých šestnáct let.
Vdala se, pracovala na klinice plastické chirurgie, až se v roce 2016 odhodlala navštívit svou dávnou trenérku. „Přemohl mě pocit, že mám s krasobruslením nevyřízené účty.“
Rozhodla se tedy vrátit na led - ve sportovních dvojicích.
Tři sezony jezdila s Nathanem Bartholomayem. Získali dvě bronzové medaile z mistrovství Spojených států, ale do cesty se krasobruslařce opět postavilo zranění. Tentokrát však postihlo Bartholomaye.
Jejich partnerství se v dubnu 2019 rozpadlo.
Zoufalá Stellatová obepisovala všechny své známé, zda neví o někom, kdo by s ní mohl jezdit. Odpověděla jí Meagan Duhamelová, dvojnásobná kanadská mistryně světa: „Znám chlapíka, který je přesně pro tebe.“
Tehdy sedmadvacetiletý Kanaďan Maxime Deschamps, jenž za svou kariéru vystřídal osm různých partnerek (!), ale s žádnou se neumístil lépe než pátý na mistrovství Kanady, se papírově nezdál jako nejlepší volba pro ambiciózní Stellatovou.
Ale hned po prvním setkání měla jasno.
„Okamžitě jsem zrušila všechny další schůzky s jinými adepty. Věděla jsem, že je Maxime ten pravý,“ vypráví čtyři roky poté.
Když kvůli pandemii koronaviru zavřeli v Kanadě kluziště, trénovali venku, kdykoliv to tloušťka ledu na rybnících dovolovala. Na podzim loňského roku zažili - už v kanadských barvách - debut v seriálu Grand Prix. A ničeho se nezalekli. Na Americké brusli dojeli druzí, francouzskou Grand Prix posléze ovládli.
Kvalifikovali se na prosincové finále Grand Prix, jenže Stellatová krátce před závodem prodělala respirační onemocnění a na jejich výkonu se to podepsalo. Skončili čtvrtí a zklamaní.
S následky nemoci se potýkala tři měsíce. Zadýchávala se, nemohla pořádně mluvit ani polykat. Přesto potvrdili vítězstvím na kanadském šampionátu roli favoritů.
Se stříbrnou medailí na mistrovství čtyř kontinentů:
O své formě se ujistili ještě na únorovém mistrovství čtyř kontinentů, kde brali bronz, a pak už mířili k mistrovství světa.
Pro Deschampse bylo vůbec první v kariéře. Stellatová se na něj vrátila po třiadvaceti letech, přičemž v dospělé kategorii bylo její první.
A comeback to byl velmi povedený.
Po krátkém programu byli vzdáleni jen čtyři desetiny od bronzové medaile. Útok na ni ve volné jízdě překazily pád a nedotočený skok, ale čtvrté místo uhájili.
I když už to se může zdát jako velký úspěch pro dnes devětatřicetiletou závodnici, ona má větší ambice.
„Naším cílem jsou olympijské hry v roce 2026 a chceme tam jet jako adepti na medaile,“ nezastírá.
Že ji v té době bude čtyřicet dva?
„Už teď jsem stará. Za tři roky budu pořád stará,“ říká.