Pardubický šachista si doma takové starosti prožíval. A pak triumfoval na místě, kde je vzácností pro české a slovenské hráče už jen samotná pozvánka ke startu.
Movsesjan při věhlasném turnaji Corus 2008 v nizozemském Wijku aan Zee vyhrál soutěž B, v níž startovalo sedm hráčů z první světové stovky v čele s devatenáctým Bulharem Čeparinovem. A jako tradiční bonus pro vítěze získal právo účasti mezi elitou v příštím ročníku.
„Mám se na co těšit,“ zaradoval se 29letý slovenský reprezentant. „Vždyť letos v áčku chyběli jen dva hráči z první světové desítky. Dá se čekat, že za rok bude podobné obsazení,“ dodal 42. šachista světového žebříčku.
Považuje vítězství ve Wijku za největší úspěch své kariéry?
Těžko říct, zda největší. Vítězství je každopádně hodně cenné. Vždyť už jen pozvánka na tento turnaj je prestižní. Mě především těší, že pokračuje moje úspěšné období. Po prosincovém turnaji v Pamploně jsem si myslel, že už končí. Ale Wijk mi to vyvrátil.
Někdo však může namítnout, že to bylo „jen béčko“.
Někoho napadne, že to je něco méně kvalitního. Obsazení ale vůbec neodpovídalo názvu turnaje. Může konkurovat řadě áček. Ani hráči s ELO ratingem přes 2700, což je absolutní špička, neberou účast jako ponížení. Naopak v něm startují rádi.
Byl jste překvapen, jak jste se v takové konkurenci prosadil?
Už ani ne (směje se). U mě začíná platit zvláštní rovnice. Čím méně se připravuji, tím lépe mi to jde. Trošku překvapující byl spíše způsob, jakým se mi povedlo vyhrát.
Ve vašem případě se o přípravě na turnaj skoro ani nedá hovořit, že?
Byla téměř nulová. Stěhování se nedá brát jako plnohodnotný trénink. Ale u mě to funguje. Při turnaji si odpočinu od domácích starostí. Vážím si třeba takových věcí, že se můžu do sytosti vyspat (smích). To někdy může přispět k celkové pohodě.
Takže do turnaje jste šel ze šachového hlediska s čistou hlavou?
Naprosto, bez jakéhokoliv přehánění. Stejně jako na většinu turnajů v poslední době.
A přesto jste pět turnajů během jednoho roku vyhrál. Cítíte životní formu?
Spíše stále nechápu, jak se moje výsledky tak drasticky otočily (smích). Prožívám nejlepší šachové období v životě. Před deseti lety jsem úspěchy sbíral občas. Teď, v relativně šachově pokročilém věku, jsem se dostal na vítěznou vlnu.
V mladí jste hodně vylétl vzhůru, pak se váš vzestup zastavil. Neproběhlo vám hlavou, že jste si třeba už svůj vrchol prožil?
Po nevydařeném turnaji vás tohle napadne. Dobře si vzpomínám na rok 2002. Nepovedlo se mi několik turnajů v řadě, hrál jsem špatně. To byl úplný protiklad současnosti. Pak mě nastartovalo nečekané vítězství v Sarajevu. A vloni mi Sarajevo také pomohlo, je to pro mě taková záchranná mise. Takže myšlenky, zda jsem nepropásl svou šanci, když jsem byl mladší, se objevily. Ale šachy někdy opravdu nemají logiku. Já to potvrzuji (úsměv).
Momentálně váš ELO rating zní 2677 bodů, což je vaše životní maximum. A po Wijku opět vzroste, že?
V dubnové ELO listině bych měl mít zhruba 2695 bodů, což je příjemné. Ale ELO pro mě nikdy nebylo rozhodující. Příjemnější je pro mě dobrá hra na turnajích.
Každopádně asi byste se nebránil, kdybyste brzo u svého jména viděl číslo 2700 nebo vyšší. Mám pravdu?
Určitě ne. Tohle číslo je však spíše psychologická záležitost. Každý má v podvědomí, že 2700 je hranicí pro supervelmistry, pro hráče z nejužší špičky. Ale pro mě je opravdu nejdůležitější předvedená hra. Když se k ní však přidá správná číslovka, bude to ještě příjemnější (smích).
Ve Wijku jste prošel turnajem bez porážky a stal jste se celkovým vítězem. To jste musel být se svou hrou hodně spokojen.
Turnaj se mi výjimečně podařil. Uhrál jsem dobrý výsledek, a přitom jsem ještě několik partií nedotáhl do vítězného konce, přestože jsem mohl. Tentokrát jsem měl i rezervy. V průběhu třinácti kol mi jen jednou hrozila porážka (pozn. v 11. kole s Rusem Nepomniachtchim). Nakonec zápas skončil remízou. Rozhodně se tedy nedá mluvit o štěstí. Se svou hrou jsem maximálně spokojen.
Co vás hřeje víc? Vítězství nebo pozvánka do elitní soutěže?
Těžko se to dá od sebe oddělit. Wijk je zvláštní a silný turnaj, vítězství má trošku větší váhu. Do áčka chtěla postoupit řada lidí. Je příjemné, když se to povedlo mně na úkor tak dobrých hráčů. Hrát áčko veWijku je hodně prestižní. A ti, co si účast vybojují v béčku, si toho váží mnohem víc. Ale bude to až za rok, to je ještě daleko.
Zahrát si elitní turnaj veWijku. Byl to váš šachový sen?
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že ho můžu hrát, tak bych se tomu s chutí zasmál. Je to naprosto výjimečná věc. Stačí se podívat na letošní obsazení. Z první světové desítky chyběli jen dva hráči. Pokud bude za rok stejná konkurence, což je dost pravděpodobné, bude to nejsilnější turnaj, který budu hrát.
Už plánujete, jakou zvolíte přípravu? Co třeba se zase přestěhovat?
Vždyť se teprve zabydlujeme (smích). Snad to nebude potřeba. Doufám, že zvolím méně radikální metody.
V tu dobu už budete trojnásobným otcem. Klidná příprav vám asi opět nehrozí, že?
To tedy rozhodně ne (smích).
