Moravčíková zažila ve čtvrtek mimořádný den.
V dopolední rozplavbě zlomila vlastní český rekord, 200 metrů prsa zvládla za 2:25,26. „Půjdu se dlouho vyplavat, zajdu na masáž a pak si dám kotel těstovin,“ plánovala, jak stráví čas před semifinále.
V podvečer pak na rekordní představení navázala dalším skvělým výkonem.
Ve světové konkurenci stačil na konečné 13. místo, jen znakařka Simona Baumrtová se na maďarském šampionátu může chlubit lepším výsledkem.
Jak se z loni tápající plavkyně stala žena v životní formě? Pomohl hlavně nový trenér, Ital Paolo Bossini. Nejen o něm vyprávěla Moravčíková se širokým úsměvem.
I v semifinále jste zaplavala čas, který by stačil na překonání vašeho loňského rekordu. Na postup to ale bylo málo. Jaké je tedy vaše hodnocení?
Já to hodnotím jedině pozitivně. Čas pod 25, oba dva pod hranicí českého rekordu z minulého roku, dvakrát zaplavané po sobě. Já si myslím, že nemám být proč na sebe naštvaná, a asi ani trenér nebude naštvaný.
Zase jste začala pomaleji a pak zrychlovala. Sedlo vám to?
Jo, takhle dvoustovka se mi plavala dobře. Skoro mi až připadá, že bych se do té dvoustovky za 2:25 vžila. Zatímco předtím jsem se trápila na čase kolem 2:27. Doufám, že tohle bude další odrazový můstek, že budu schopná plavat za 2:25 regulérně a nebudu to honit.
Loni jste přemýšlela nad ukončením kariéry. Uvažujete nyní o tom, že si ji přece jen prodloužíte?
Uvažuji, musím se domluvit s trenérem. Myslím si, že zimní sezonu bych, co se týče závodění, úplně vynechala. Jenom bych trénovala spíš na dlouhou Evropu (evropský šampionát v dlouhém bazénu). Přece jenom, já jsem na krátkých bazénech fakt marná. Co si budeme nalhávat, nenaučila jsem se obrátky za dvacet let, myslím, že to za jednu sezonu nedoženu.
Působíte velmi pozitivně, co se stalo, že jste najednou plná sily?
Výrazně se zlepšila situace v naší rodinné firmě (s plaveckým vybavením), najednou tam mám zaměstnance, ke kterým já mám důvěru, a nemusím se strachovat, že se ráno probudím a budu muset řešit tisíc mailů, že jsou zákazníci nespokojení. V tomhle se mi výrazně ulevilo. A pak také nějaké ty životní změny. Tak ještě uvažuji, že budu s plaváním pokračovat. Navíc mi to s Paolem (Bossinim), s naším novým trenérem, sedlo. I s (jeho asistentem) Tomášem Brtníkem. Třeba ve mně ještě něco je.
Nový kouč vám výrazně pomohl, že?
Atmosféra v tréninkové skupině se změnila. Markéta Kaplanová byla vynikající trenérka, doteď to říkám. Fakt. Ta se o mě starala, ta si mě vypiplala. Ale teďka, jak je nás více, tak Paolo má větší skupinu a není to soustředěné jen na mě, takže ze mě spadla taková ta nervozita. Před startem už bývám nervózní jen málokdy. Začala jsem si užívat, že tady můžu plavat. Je to jiný přístup a myslím si, že pramení z atmosféry, jakou máme v tréninkové skupině. Paolo i Tomáš mě hrozně nabudili.
Přišly od Bossiniho také rady ohledně techniky?
Dává mi neskutečné rady do závodu, protože sám byl vynikající dvoustovkař, čtvrtý na olympiádě a je to prostě znát. Rady, co on mi říká, jsou přesně pro mě. Přístup ke první stovce i první padesátce máme úplně stejný.
Spolu se španělskou plavkyní Jessikou Vallovou jste v závodním poli suverénně nejstarší. Věk si nepřipouštíte?
Mám jednoho dobrého doktora. Je to pan doktor Dostál z Institutu sportovního lékařství a ten mi říká, že věk dnes už neznamená nic, že i v plavání se ta hranice posouvá, takže nač končit. On je pro mě taková inspirace, tak uvidím co dál. Spíš mě ale láká ten dlouhý než krátký bazén.
