1. díl Ti tvoji kluci jsou malí, ne?
Na úvod svižné seznámení, kvůli čemuž se u trenéra fotbalové Slavie překládala oslava synových narozenin. „Hlavně nás někdo vyfoťte, ať mi doma uvěří, že jsem nekecal,“ vtipkoval Trpišovský.
Varaďu provedl v Edenu celým stadionem. Povyprávěl, jak by chtěl zázemí ještě vylepšit. Nastínil mu denní režim hráčů, kterým neobvyklého hokejového zvěda představil. „Takže bude s námi chodit i na naše hokejíčky?“ tázal se záložník Lukáš Masopust.
Úspěšný extraligový kouč by si naopak do hokejovému týmu vyhlédl jiného borce. „To by bylo pravaso,“ zažertoval Varaďa, když prohlédl osvalenou figuru procházejícího Tomáše Holeše.
2. díl Nebuďte padavky! O simulacích, nervozitě i Jágrovi
Kromě veselých a zdvořilostních hlášek se trenérské špičky bavily o práci. Varaďa například přiznal, že v Třinci interně pokutoval vlastní hráče za simulace.
„Nemám rád souboje, po kterém upadne obránce. To je přece proti přírodě! Stoper nemůže ležet na zemi,“ přikyvoval Trpišovský.
Fotbalový kouč se také vyznal, že jako fanoušek bezmezně obdivoval Jaromíra Jágra, zatímco Varaďa ho coby spoluhráč příliš nemusel. „Před zápasy jsem se soustředil jen na sebe, potřeboval jsem klid a nanejvýš si pouštěl do sluchátek písničky. Jenže v kabině potkáte různé charaktery a Jarda tam pořád žertoval. Pořád také do mě rozverně ťukal: Tak co, Venco?“ usmíval se Varaďa.
3. díl Jak chránit krásu? Zlo jsou skluzy, škodí i sumo hokej
Trenérští velmistři si názorově notovali při tématu, jak by tuze rádi vyčistili jejich sport.
„Nesnáším ‚sumo‘ hokej. Když na tebe někdo tři vteřiny visí, nenechá tě pracovat s hokejkou a rozhodčí to přehlíží. To nepochopím,“ štve Varaďu.
A Trpišovský rozváděl, jak ho kromě nefér zákroků vytáčí i nejrůznější prostoje: „Ve fotbale se něco zajímavého a zásadního většinou děje po dvou třech minutách plynulé hry. Ve chvílích, kdy jsou hráči zatavení, unavení. Udělají několik bazénů od vápna k vápnu, kmitají nahoru dolů a pak jsou náchylní k tomu, že udělají chybu, že potřebují zvolnit. Tohle přece milujeme. Góly, šance, akce. Jakmile se hraje plynule jen minutu a rozhodčí pískne, hráči si oddechnou, vrátí se do správného postavení, zase mají sílu běhat nanovo a nic se neděje.“
4. díl Dřív bylo video otrava. Dnes se hráči ptají: Proč ho nemáme?
Oba gentlemani rozebírají i trenérské zlepšováky. Oba prahnou po dokonalosti, což ne vždy bylo na tuzemských stadionech normou.
„Pamatuji si, že po návratu do Česka jsem zažil trenéra, který nám nechtěl na videu ukazovat vůbec nic,“ vybavuje si Varaďa. „Podíval se na něj sám a my se nic nedozvěděli. Zkušení hráči si sice řekli, jak budeme hrát, ale potom jsme tajně přemlouvali videokouče, aby nám něco pustil. Ten se zase bál, aby se to nedozvěděl hlavní trenér a aby z toho nebyl průšvih. To byly komedie, přitom my video potřebovali ke svému výkonu.“
„Dnes je to samozřejmost, ale když jsem přicházel do Slavie, nebyla tu videomístnost,“ přibližuje zase Trpišovský. „Teď už řešíme, že hráč nemůže denně u půlhodinových rozborů sedět na plastové židli. Potřebuje mít příjemné posezení, musí se cítit komfortně. Ve spoustě věcí jsme se pohnuli, ale pořád jsme v Česku. V zahraničí vidí dál.“
5. díl Kdy dozrají pro reprezentaci? Trpišovský už možnost měl
Jejich jména se skloňovala a dál skloňují i v souvislosti s přesunem k reprezentaci.
„Být trenérem nároďáku, to je nejvíc, co v naší branži můžete dokázat. Být Čech a trénovat český nároďák? To je vrchol hrdosti. Šance možná přijde, možná ne, ale každý trenér by tam měl směřovat,“ podotýká Varaďa.
„Musí se to sejít. Musíte nabídku dostat. Musíte být připravený. Faktem je, že fotbalová reprezentace je spíš pro zkušenější, zralé trenéry,“ říká Trpišovský. Přiznává, že nabídku v minulosti už dostal. A tehdy odmítl.
6. díl V říši brankářů aneb Nepusť snadný gól! A jak vyváděl Hašek?
Varaďovu přísnost dokládá povídání o brankářích. „Obecně jsou gólmani jiní, musí snést největší tlak. A věřím, že naši brankáři to měli i v tréninku těžké. Při cvičeních chci, aby chytali každou střelu. Neexistuje, aby si vybírali, jaký puk zrovna budou chytat,“ oznamuje Varaďa.
Trpišovský zase vykládá o tom, jak se jako čahoun sám hlásil, aby mohl při fotbale chytat. „Ve sportu mám rád klíčové momenty. Když jsem nemohl dávat góly, bavilo mě, že jsem jim mohl zabraňovat. Podílel jsem se tím na týmovém úspěchu,“ vysvětluje kouč Slavie.
7. díl Je nutné, aby špičkový kouč měl úspěchy už jako hráč?
Až filozofickou seancí oba respondenti setkání zakončili. Dumali, zda je pro špičkového trenéra důležité mít za sebou úspěšnou a opentlenou hráčskou praxi.
„Co mi scházelo jako hráčská zkušenost, zároveň mě jako trenéra nutilo o tom přemýšlet. V nižších soutěžích jsem si říkal: Co v lize dělají líp? A jak? Byla výhoda, že jsem tam nebyl a nemohl nikoho kopírovat. Ve fotbale často nastávají situace, které se dají shrnout do věty: Oni to dělali, tak já to budu dělat taky,“ vysvětluje Trpišovský. Hvězdnou kariéru jako plejer neměl.
Naopak Varaďa se stal jako útočník mistrem světa, dlouho si vydělával v NHL. „Je to plus,“ poví. „Trenér musí mít autoritu. Taky musí ukázat, že hokejem žije, má emoce na správném místě a udělá pro tým cokoli. Kluci mu to pak vrátí. Jsem přesvědčený, že by to tak mělo být. Vnímám, že částečně moje výhoda je to, že dovedu některé situace líp vyhodnotit.“
Hokejový kouč vyjmenovává situace, při nichž na předchozí profesi podle něj tolik nezáleží.
Jaké to jsou? A co vše ještě inspirativní trenérské osobnosti pověděly?
Dozvíte se v sérii Mistři trenéři.
