Medaile = jistota? To už na divoké vodě neplatí

Bývala to jistota. Vodní slalom = medaile. Jen střelci a atleti představovali v českém sportu podobnou tutovku. Bohužel, ta doba skončila.

Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek, vodní slalom | foto: MF DNES

Také o víkendu na světovém šampionátu v Seu d’Urgell se medaile urodila, dokonce zlatá. Jenže pouze z neolympijských hlídek kajakářů.

Zato v individuálních disciplínách? Medailové ruce jsou prázdné, maximem je 4. místo Volfa se Štěpánkem.
Tak dopadli Češi od rozpadu federace pouze jednou: v Penrithu 2005. A vůbec poprvé se přihodilo, aby v sezoně zůstali bez individuálních cenných kovů jak na mistrovství Evropy, tak světa.

Končí zlatá éra?

Vodní slalom 1992–2009

Olympijské hry: 3 zlaté – 4 stříbrné – 2 bronzové (Zlato: Pollert 1992, Hilgertová 1996 a 2000)

Mistrovství světa: 5 zlatých – 3 stříbrné – 6 bronzových (Zlato: Hilgertová 1999 a 2003, Šimek-Rohan 1993, Jiras-Máder 1999, Volf-Štěpánek 2006)

Vrcholy bez individuální medaile: MS Penrith 2005, MS Seu 2009.

"Na Evropě jsem byl rozčarovaný," říká šéftrenér Jiří Pultera. "Tady mám z týmu lepší pocit. Měli jsme pět lodí ve finále. Ti, co ho jeli, ho zvládli dobře. Jen ta medaile chybí." Musíme si přiznat: Někdejší převaha v peřejích je pryč.

Co však propad způsobilo?

Svět dohnal český náskok ve vodácké "teorii". A tým zestárl.

Deset let je reprezentace takřka neměnná, spoléhá se na ta samá jména. Teď zvažuje konec čtyřicátnice Hilgertová. Třicátníci Jiras s Máderem, exmistři světa z roku 1999, už ukončení kariéry oznámili. Zranění omezila přípravu dalších matadorů, Ježka a Indrucha. Živou vodou mládí byl v posledních dvou letech snad jen kajakář Hradílek.

"Omladit potřebujeme. Ale tahle generace nepůjde nahradit rychle," ví šéftrenér. Navíc v roce 1992, kdy se stal vodní slalom znovu olympijským, měli Češi systém, který jim záviděl celý svět. "Od výběru mládeže, přes tréninkovou metodiku až po zabezpečení týmů. Ale od konce 90. let nás ostatní dobíhají."

A teď Čechy předběhli. Stříbrný olympionik Jaroslav Volf říká: "Na tu bídu, co jsme letos předváděli, jsme i se 4. místem spokojeni." To je zřejmě nová pozice vodních slalomářů.

Jejich medaile nebudou jistotou, ale možností. "Jsme zhruba pořád na stejné úrovni," tvrdí Pultera. "V přípravě jsme nic nepokazili. Jenže světový peloton se zvětšuje a zlepšuje. Pravděpodobnost našeho úspěchu je nižší."

Hilgertová zvažuje konec. Jsem znechucená z chyb

Nejlepší kajakářky světa závodily ve finále, ona seděla na břehu. Divačka Štěpánka Hilgertová. Za posledních 15 let takovou roli poznala jen jednou: na šampionátu v Bourgu 2002, po eskymákovi v kvalifikaci. Tentokrát jí vystavilo stop 17. místo v semifinále.

Co se přihodilo?
Prostě jsem to zvorala. Neodhadla jsem nájezd na branku a nedokázala se pořádně dostat do té další. Jinak bych se do finále vešla. Chyby dělaly dneska všechny, jen nesměly být velké. Ta moje velká byla.

Teď je vám smutno?
V cíli mě přepadla směs pocitů od naštvání až po lítost. Jezdilo se mi tu dobře, cítila jsem šanci.

A pak jste se na finále jen dívala. Jak vám při tom bylo?
Snažila jsem se prožívat ho víc jako divačka než jako zhrzená závodnice. Bylo to pěkné finále...

Jenže i při něm jste určitě přemýšlela co dál. Je vám 41 let. Ukončíte kariéru?
Budu muset hodně přemýšlet. Před závodem jsem si říkala, že zkusím jezdit další rok. Objevila jsem nový typ slovenské lodě, která by mi vyhovovala. Ale teď... Jsem sama sebou trochu znechucená, že dělám takové chyby. Mám strach, jestli by příprava nebyla čím dál větším trápením, jestli by se mi v pravou chvíli dařilo zajet výsledek. Těch pro a proti je moc. Musím je dát na váhu.

Takže se o prodloužení kariéry opět rozhodnete až o Vánocích?
Letos bych chtěla dřív. Potřebuju zhruba měsíc odstupu. Co vám radí váš manžel a kouč Luboš? Ať si vezmu time out. V náporu emocí není ta pravá chvíle na rozhodnutí. Vždyť zásadně ovlivní celý náš rodinný život.