Legendární Štěpánka Hilgertová právě končila rozhovor s českými novináři, když se rozhodlo, že o generaci mladší Kudějová získá bronz. „Běžte se věnovat Kače,“ pobídla žurnalisty.
A když dostala evropská medailistka otázku, zda cítí, že tímto úspěchem vystoupila z Hilgertové stínu, odpověděla 25letá závodnice: „Já jsem ráda, protože se to v novinách zatím moc neprojevuje. Většinou se píše, že si Štěpánka vyjela finále a tím to končí. Musím asi přidat ještě nějaký výsledek.“
Kam řadíte tuto medaili?
Ze seniorských individuálních závodů ještě žádnou nemám, takže hodně vysoko. Je dobře, že přijedeme alespoň s jednou plackou.
Máte dvě zlata z mistrovství světa do 23 let. Ceníte si evropského bronzu více?
Senioři jsou sledovanější. Největší výsledek byl, když jsem třiadvacítku jela prvním rokem a vyhrála jsem mistrovství světa. To bylo neuvěřitelné! Tohle se bere trochu víc, ale cítím to tak, že je to asi tak nastejno.
Přitom na evropských šampionátech dospělých jste byla nejlépe šestá.
Loni jsem byla taky nemocná, bez šťouchu bych tehdy vyhrála, říkala jsem si, že umím jezdit, když jsem nemocná, tak to třeba letos vyjde. A je to tam!
Taky nemocná? Co vám bylo teď?
Bolely mě uzliny, mám rýmu, ráno se mi docela motala hlava. Bylo mi blbě, dneska to byl extrém. Před závodem jsem dostala nějaké vítaminy, což mi pomohlo.
Zvažovala jste, že byste do semifinále vůbec nenastoupila?
No, trochu. Trenér se mě ptal, jestli chci nastoupit, ale říkala jsem si, že ublížit mi to nemůže. Byla jsem oslabená, dala jsem si nakopávák a rozbušilo se mi srdce. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo takhle.
Nebála jste se branky číslo 22, která připravila o medaile několik Čechů?
Bála. Ztratila jsem tam, ale pohlídala jsem si ji, mám to za tři sekundy, ale ztráta je lepší, než aby z toho nebylo nic.
Sledovala jste jízdy soupeřek. Věřila jste, že vám bude čas na medaili stačit?
Dřív se hodně kazilo, teď je to narvaný a jezdí se dobře. Ale říkala jsem si, že je trať těžká, že by někdo mohl udělat chybu. Na druhou stranu jsem spíš počítala, že budu třeba čtvrtá. Dopadlo to líp, takže jsem šťastná.
Jaká bude oslava?
Asi si lehnu do postele, dám si čaj a pustím nějaký film. Navíc mě za čtrnáct dní čekají státnice na VŠE, takže se musím učit. Je to strašný, při nominaci jsem nad tím seděla do dvou do rána a pak šla závodit. Ale vím, že je škola důležitá. Voda mě nemůže živit pořád, tak chci mít záchranu po kariéře.
