„Byl by to hezký závěr, ale určitě hned nekončím. Stálo za to prodloužit si kariéru, nelituju jediného okamžiku. Minimálně do mistrovství světa vydržím,“ myslí na srpnový šampionát v Miláně dvojnásobný bronzový medailista z olympiád v Londýně a Riu.
Ta příští je za tři roky v Los Angeles, to bude Havlovi šestatřicet. „Nebudu vyhlašovat, že to vydržím, když pociťuju bolest zad. Nedávám si dlouhodobé cíle, po mistrovství světa si sesumíruju bolístky a motivaci, pak uvidíme,“ nechává otevřené všechny možnosti.
OBRAZEM: Slivovice pro Fuksu, kulich v létě, pláč silných chlapů. Račické příběhy |
V Račicích to byl nával emocí. Hlavně po stříbrné jízdě se čtyřkajakem, který jel vůbec poprvé v novém složení. Osvědčenou trojici Radek Šlouf – Daniel Havel – Jakub Špicar doplnil nováček Michal Kulich. Po dojezdu se všem leskly oči.
„Já už pravděpodobně další mezinárodní závod doma nezažiju, protože se bude konat asi až v roce 2029. Takže pro mě byl silný zážitek, že tady byli rodiče, děti a všichni kolem české kanoistiky nám drželi palce,“ užíval si atmosféru v Račicích. Jeho dcery na tribuně vyvěsily transparent – Daniel Havel, tatínek je nejlepší. „Pro tyhle chvíle sport děláme, abychom ukázali to nejlepší před svými kamarády, rodinou a našimi fanoušky.“
K oběma medailím českým posádkám pomohl skvělý finiš. „Obecně nám jdou. Je vždy příjemné vidět, jak ostatní lodě dojíždíme a letíme přes ně. Pro ně to naopak musí být dost demotivující, když mají pocit, že už mají nakoupeno a vyletí loď zezadu. Je to naše velká síla, která rozkládá soupeře,“ všímá si Havel.
Jakub Špicar (vlevo) a Daniel Havel po stříbrném závodě K2 na 500 metrů.
Kajakáři Jakub Špicar a Daniel Havel ve finálovém závodě.
Po stříbru se čtyřkajakem už vyrážel na debl s Jakubem Špicarem v klidu. „Měli jsme splněný výsledek, na deblu jsme ho chtěli přinejmenším zopakovat. Jsem šťastný, že se to povedlo. Ukázali jsme kanoistickým velmocím, kdo je tady doma.“
Na Špicara mělo stříbro ze čtyřkajaku opačný dopad, spíš ho před deblem trochu rozhodilo. „Byl jsem nadšený z úspěchu, ale zároveň jsem se chtěl předvést i v deblu. Na Světovém poháru jsme byli na druhém místě, přál jsem si něco takového zopakovat i na domácím mistrovství Evropy. Nechtěl jsem vyhořet, na startu jsem se klepal jako osika. Byl jsem nervózní jako benjamínek,“ přiznal 32letý závodník.
Jakub Špicar a Daniel Havel slaví slaví se svými zlatíčky.
Na oslavy neměl sílu. „Jsem tak vyřízený, že budu rád, že odjedu s rodinou domů, dám si nohy na gauč a maximálně pivko u televize.“
Před půl rokem Špicar moc nevěřil, že si z Račic odveze dvě medaile. Ve čtyřkajaku si zvykal na novou roli, z háčka se stal motor, jeho pozici převzal mladík Kulich. „Zřejmě jsme vybrali to nejlepší, co jsme mohli, já jsem se ve třetí díře sžil a už se dopředu asi nevrátím. Za obě stříbra jsem moc rád,“ cení si přírůstku do své sbírky dvojnásobný bronzový medailista ze světového šampionátu v Račicích před osmi lety.
Získal bronz a zlatíčko mu přálo. I z bříška! Těhotná Paloudová hnala Dostála na kole |
Sám nepřemýšlí z roku na rok jako jeho parťák Havel, ale ve svých letech už také pomalu vyhlíží konec kariéry. Vrcholit by mohla na olympiádě v Los Angeles 2028 a Špicar věří, že složení deblu se měnit nebude. „Zkusím Dana (Havla) ukecat, aby vydržel ještě tři roky.“
S olympijskými medailemi by oba zažili velkolepou rozlučku.
