„Oni ironii moc nerozumějí, berou to tak, že co je řečeno, to je dáno. Jeden nejmenovaný Kanaďan můj vtip nepochopil a měli jsme kvůli tomu lehkou rozepři, ale už je to v klidu,“ pobavil 23letý univerzál historkou z doby, kdy se české jádro týmu sžívalo s novou kanadskou trojicí Sorra–Duncanson–Haronga. „Jsou to všichni tři super kluci, nevnímáme je ani jako cizince. Jsou to stejný ho..da jako my,“ směje se ústecká opora.
S Kanaďany se chce Ústí vyhnout potřetí v řadě pádu do baráže, rozjezd do sezony má sice lepší než loni, přesto je po osmi zápasech poslední. „Je tu dost lidí, co ještě nemá tolik zkušeností s hraním včetně mě. Až se otrkáme a poznáme, bude to jen lepší. Ještě jsme neodemkli svůj potenciál,“ tvrdí Lank. Bilance není tak děsivá jako v minulé sezoně, Ústí už urvalo dvě výhry a dělí ho jen bod od desátých Beskyd. „Náš volejbal vypadá úplně jinak než loni, šatnové vztahy jsou také o hodně lepší. Baráži se vyhneme!“ nepochybuje.
Pomoct má i nový konzultant hlavního kouče Ondřeje Žaby Michal Nekola, bývalý reprezentační trenér. „Na rozdíl ode mě má zkušeností na rozdávání a jsem rád, že je rozdává zrovna nám. Je to velký přínos a pomoc pro Ondru Žabu, protože na to není úplně sám.“
30 let, třetí rok v extralize jako kouč. Ústí zbavíme nálepky outsidera, sní Žaba |
I Lank zažívá přelomovou sezonu, ze smečaře se přeškolil na univerzála. „Bohužel jsem lopata na příjmu a svoje fyzické parametry na účku můžu použít trošku efektivněji. Každý, kdo viděl můj zápas na smeči, pochopí, proč to rozhodnutí proběhlo,“ uvítal změnu 201 centimetrů vysoký hráč. „Teď je to pohoda. Jediné, co je mým úkolem, je dát co největší ránu do balonu a to mě asi baví na tom volejbalu nejvíc. Nes..at se s ničím a jen do toho třískat,“ směje se.
V ústecké šatně jsou od letoška Lankové dva, do extraligy už nakukuje i Matoušův o čtyři roky mladší bratr Šimon. „Bydlíme spolu, takže je to občas trošku divočina. Tímto ho zdravím. Ale nemůžu si absolutně stěžovat, je boží hrát s bráchou, zatím tedy spíš trénovat. Pokaždé, když se dostal do hry, střídal většinou mě, ale snad se jednou sejdeme i na hřišti,“ přeje si rodák z Havlíčkova Brodu.
Na mladšího bráchu v Ústí i trochu dohlíží. „Ale pere si sám, mámu mu vyloženě nedělám. Už je dospělý, pokud se vrátí v pořádku domů a přijde na trénink, tak je mi celkem jedno, co dělá.“ Šimon je ještě na střední škole, Matouše letos čekají státnice na ústecké univerzitě, kde studuje Inženýrskou mechaniku a automatizaci.
„Mohl bych pracovat v oborech jako robotizace, aditivní technologie, ty možnosti jsou celkem rozsáhlé. Z technického odvětví prakticky cokoliv.“ I proto neplánuje extra dlouhou volejbalovou kariéru. „Rád bych se ještě někam podíval, ale rozhodně to nevidím na nějakou dlouhou trať. Maximálně do osmadvaceti a potom práce.“
Ostatně částečně se jí věnuje už teď. „Baví mě to, občas z toho i něco kápne. Myslím, že časem to bude místo volejbalu moje životní náplň, která mě bude patřičně živit. Tím nechci říct, že mě volejbal neživí, ale myslím, že tohle mě bude jak finančně, tak psychicky bavit víc,“ má jasnou představu o své budoucnosti.
O volejbalu se říká, že to je sport inteligentních lidí, což se v případě Lanka potvrzuje. I když... „Jak se to vezme! Je volejbalová inteligence a inteligence. V reálném životě si myslím, že úplně blbej nejsem, ale že bych byl inteligentní ve volejbale, to bych úplně neřekl. Když vidím balon, zkouším do něj bouchnout co nejvíc a třeba to vyjde. Tady spíš inteligence občas překáží,“ mrkne Lank.
