Českobudějovická nadějná karatistka se už ve svém věku řadí do elitní dvacítky mezi ženami ve světovém žebříčku a žije si své sportovní sny. Zároveň ale nezapomíná ani na studium a život po kariéře.
Jaké jste minulý týden přinesla domů pololetní vysvědčení?
Bylo s vyznamenáním. Jsem perfekcionista a zakládám si na tom, abych měla od první třídy až teď do čtvrťáku samé jedničky. Je to sice čím dál tím těžší, ale prostě to tak mám a snažím se o to.
Opravdu jste měla vždy samé jedničky?
Asi jednou nebo dvakrát jsem dostala dvojku někdy na druhém stupni na základce. Stalo se mi to paradoxně z tělocviku v době, kdy už jsem byla v reprezentaci. Šlo však spíš o nedorozumění s panem učitelem, nakonec se to změnilo na jedničku. Studium na Biskupském gymnáziu držím s čistým štítem.
ÚspěchyMartina Šáchová ME dorostenek 2017 - 3. místo Svět. liga juniorek 2018 - 2. místo Svět. liga juniorek 2019 - 5. místo ME juniorek 2019 - 7. místo ME žen do 21 let 2021 - 3. místo Svět. liga žen 2021 - 7. místo MS žen 2021 - 5. místo Pozice na světovém žebříčku - 16. |
Letos budete maturovat. Kde plánujete studovat dál?
Zvažuji dvě možnosti. Obě držím teď na stejné úrovni a mají blízko ke sportu. Jednou je psychologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (UK) v Praze, druhou fyzioterapie na 2. lékařské fakultě UK. Tam mě láká i všeobecná medicína.
Podle výsledků ve škole i ve sportu to zvládáte skloubit výborně. Je tomu opravdu tak?
Není to úplně lehké. Musela jsem si zvyknout učit se za jakýchkoliv podmínek - v letadle, v autě, na zastávce. Mám ve škole individuální plán, ale někdy se to sejde tak, že i unavená po tréninku nebo turnaji se musím do noci učit na druhý den na test nebo zkoušení. Jasně jsem si ale určila priority, že škola a sport jsou pro mě to hlavní. Osobní život jde stranou, rodina mě podporuje.
Musíte také příkladně pracovat s časem, že?
Jasně, to se pořád učím. Občas si toho nandám víc, než jsem schopná zvládnout, a musím něco odříct.
Nemrzí vás, že si neužíváte osobní život s přáteli či partnerem, když téměř veškerý čas trávíte ve škole nebo na sportu?
Je to jedna z obětí, které jsem se rozhodla, že jsem ochotná přijmout. Ve třídě spolužáky ani moc neznám, i když věřím, že je tam plno skvělých lidí, kteří by mi byli blízcí. Kamarády mám ze sportu a vlastně si je tvořím po celém světě. A je hezké, když někam vyjedete a máte tam někoho známého. Nemám sice partu ze školy, ale nestrádám v tomhle směru. Skupina lidí ze sportu je pro mě k nezaplacení. Všichni jsme ambiciózní, rozumíme si a známe pocity, které nezažívají ti, kteří nesportují. Ostatní lidé se do toho nedokážou tolik vžít.
Řada talentů napříč sporty skončí někdy mezi 14 až 18 lety, kdy poznají jiné zájmy. Vás to neohrozilo?
Přiznám se, že právě asi ve čtrnácti jsem k tomu měla trochu nakročeno. Pak mi ale začal čtyřletý vztah a uklidnilo mě to. Neměla jsem poté potřebu jít se někam vyblbnout. Chodila jsem s klukem, který byl také karatista. Měli jsme ambice, rozuměli jsme si. Teď jsem za to ráda, i když vztah nedopadl.
Asi není lehké najít si partnera při takovém zápřahu, co?
To tedy není. Času mimo sport a školu nemám moc. A ne každý je schopný to také tolerovat. Navíc lidé jsou kolem 15 let velmi snadno ovlivnitelní. Kdybych kolem sebe neměla správný tým a partnera, tak bych se asi taky nechala trochu strhnout a užívala si, poznávala život. Místo toho jsem ráda, že jsem zůstala naplno u sportování. O to víc mě to nyní utvrdilo. Neupínám se k tomu, že bych třeba ve 25 letech chtěla rodinu. Až na to bude správný čas, poznám to.
Věříte, že zvládnete i studium na vysoké škole?
Snad ano. Bude se mi lépe učit, když se budu věnovat jen předmětům, které mě zajímají. Inspiruji se u jiných skvělých sportovců, co to také zvládli. První rok na vysoké škole mi hodně ukáže.
Dá se karate v České republice uživit?
Aktuálně není důkaz, že ano. Ale není ani důvod, proč ne. Ještě nikdo se nedostal na takovou úroveň, aby ho to uživilo. Ale i to mě motivuje, ukázat, že na to v Česku máme. Ve Francii, Španělsku, Ukrajině nebo Japonsku se tím ti nejlepší živí, tak proč ne u nás. Ráda bych se věnovala jen sportu, ale nemusí to vyjít, proto dělám školu.
Martina Šáchová
Není váš sport v Česku zatím pořád málo známý?
Bohužel trošku asi ano. Potřebovali bychom zažít něco jako biatlon nebo judo. Dokud Lukáš Krpálek nezískal olympijské zlato, tak se o tom sportu také tolik nevědělo.
Třeba budete takový Lukáš Krpálek v karate.
To by se mi líbilo. Lukáš je jako člověk i sportovec velká osobnost a vzor řady lidí. Přitom je skromný.
Judo je ale na rozdíl od karate stálý olympijský sport. Ten váš byl v Japonsku jen jako ukázkový.
Bylo pro nás hodně bolestivé, když se rozhodlo už před olympiádou, že karate na té další nebude. V Tokiu ale zápasy zaujaly celou řadu lidí, takže se řeší, jestli se na olympiádu zase nevrátí. Určitě to nebude v roce 2024, ale o čtyři roky později to vyloučené není. Mně bude 26 let, tedy ideální věk. Nevzdávám se olympijského snu, i když ani nevím, jestli budu mít šanci.
Pokud se olympiády nevzdáte, abyste nemusela změnit sport. Nevrátíte se třeba k tenisu, který jste jako malá hrála?
Určitě ne, i když mě taky bavil. Ale jsem moc ráda, že se sportu odmala věnuji. Do života dá každému hodně moc - naučí lidi fungovat v kolektivu, disciplínu, mít respekt, zvládat stres, přijímat úspěchy i neúspěchy. To řadě mladých dnes chybí, protože jich sportuje méně a méně.
První velký úspěch jste získala už ve 14 letech na mistrovství Evropy. Nakoplo vás třetí místo?
Bylo to příjemné překvapení. Byla jsem tam jedna z nejmladších, nikdo mi moc nevěřil, ale jako jediná Češka jsem brala medaili. Pak si cením hlavně pátého místa z Dubaje, kde jsem loni zažila první mistrovství světa mezi ženami.
Martina Šáchová v roce 2017
Jednou světový šampionát dospělých vyhrajete?
Jako perfekcionistka nemohu mít jiné cíle. Mám ráda výzvy. Láká mě i titul na evropském šampionátu.
Reprezentujete českobudějovický klub TJ Karate, ale objevujete se i pod hlavičkou Dukly...
Je to tak. Častěji reprezentuji TJ Karate, kde už řadu let trénuji pod vedením osobního trenéra Miroslava Hýska. K tomu chodím do Staca k Dominiku Kodrasovi a dalším trenérům, kde pracujeme na kondici. K tomu jsem začala chodit i k trenéru Michalu Novákovi do Gladiators gymu, kde zlepšujeme důraz a tvrdost nebo také fyzičku.
Ještě závěrem, jak vzalo vaše okolí, že děláte bojové sporty?
Babička to přijímala těžko. Ale karate není tak drsný boj jako třeba MMA, i když už jsem si domů také přinesla pořádný monokl u oka. U holek je to mnohdy atraktivnější sport než u kluků. Ale pořád ve mně zůstává dívka, musí se to balancovat. Když si chci udělat radost, vyrazím na nákupy nebo s kamarádkami na kafe. Samozřejmě ale bez dortíku. (směje se)
