Pouze před třemi lety ji v Soulu porazila nestárnoucí Claudia Pechsteinová, jinak Sáblíková zůstávala celou dekádu neohrožena.
Až v neděli se na severu Evropy její nadvláda otřásla. Tentokrát dvojnásobně - lepší byla znovu 45letá Němka, ale i Kanaďanka Ivanie Blondinová. To všechno zrovna v olympijské sezoně.
Když Češka v útulné stavangerské hale Sormarka spatřila své jméno po dojezdu na druhé příčce, místo čekání na vyhlašování tří nejlepších žen vyrazila do šatny. Chtěla se převléknout a odjet zpátky do hotelu. Myslela si, že všechny čtyři ženy, které jely až za ní, bez problémů její čas překonají. „Budu tak pátá nebo šestá,“ přemýšlela v duchu.
Zase tak zlé to však nebylo. Jen o pár minut později přišel Sáblíkovou do šatny hledat trenér Petr Novák. Měla se vrátit zpátky na ovál, aby převzala bronzovou medaili za třetí místo.
Martina Sáblíková a pětikilometrový závod ve Stavangeru.
Už to samo o sobě je oxymóron, tedy protimluv. Martina Sáblíková až třetí na pětikilometrové trati? Zvláštní spojení. Přesto je po neděli pravdivé.
Že by se však kvůli tomu v českém táboře bilo na poplach a vymýšlely se krizové varianty? Ani nápad. „Pro mě je neuvěřitelné, že se mi povedlo dojet na bednu. Před závodem to pro mě bylo psychicky hodně náročné,“ prozradila trojnásobná olympijská vítězka.
Hlavně kvůli stavu, v němž se momentálně její tělo nachází. Za výpadek v úvodním dílu Světového poháru před týdnem v Heerenveenu mohla začínající viróza. Ta ve Stavangeru už nehrála roli, problémová byla tentokrát pochroumaná záda.
Bolest, která putuje ze zad přes hýždě, stehno až do lýtka se v Norsku ani přes snahu specialisty nepovedlo odstranit. Proto Sáblíková trénovala jen na 70 procent, proto nestartovala v sobotním závodě na 1 500 metrů a proto také v neděli v zatáčkách tolik trpěla.
„Přitom je to moje silná stránka, právě tam nabírám rychlost, ale teď to nešlo. Ta bolest mě limitovala,“ přiznala. O to důležitější bylo, že Sáblíková pětikilometrovou trať zvládla takhle. Třetím místem se kvalifikovala na únorové olympijské hry. „O to cennější ten čas je,“ pochvalovala si.
Z Norska nyní s celým týmem odlétá do kanadského Calgary, kde za 14 dní pokračuje seriál Světových pohárů. Jestli se i ona zapojí? „To se uvidí. Záleží, jak na tom zdravotně budu. Vím, že stoprocentní to musí být na olympiádě v Koreji,“ nezastírá jasný plán.
Až ve dnech 10. a 16. února vyjede v Pchjongčchangu na své parádní tratě 3 000 a 5 000 metrů, teprve tehdy se budou skládat účty předchozích týdnů a měsíců.
