Byla to pro vás nejtěžší olympijská sezona v kariéře?
Určitě ano, vážně to občas bylo hrozně těžké, hlavně psychicky. Až se kolikrát divím, že to se mnou ten tým vydržel, protože to nebylo jednoduché. Byla jsem občas hodně nepříjemná, všem jsem dávala pocit, že se mi nedaří tak, jak bych očekávala. Za to se jim omlouvám a zároveň děkuji, že se mnou zůstali. Jsem taky ráda, že v ten nejdůležitější okamžik se zdraví dalo dohromady a já na olympiádě mohla bojovat o medaili. Že ji teď mám doma? Díky tomu je pro mě sezona úspěšná.
Co jste se v ní naučila?
Asi to, že kdyby to nebyla olympijská sezona, předčasně bych ji ukončila. Ze začátku bych Světové poháry vůbec nejezdila a snažila bych se připravit na mistrovství světa. Takhle jsem trochu riskovala, asi jako každý sportovec, který se snaží získávat medaile na největších soutěžích.
Po jedenácti sezonách, kdy jste vládla celkovému hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích, jste letos kvůli zdravotním komplikacím skončila čtvrtá.
To je pravda, letos mi to vítězství nebylo zdravotně dopřáno. I tak je pro mě neuvěřitelné, že kdybych o víkendu v Minsku nastoupila, měla jsem možnost promluvit do souboje o celkové vítězství. Samotnou mě to překvapilo. Škoda, že jsem nemohla startovat, ale i za to čtvrté místo jsem docela ráda. Po těch problémech je pro mě úspěchem.
Nyní vás čeká odpočinek a dlouhá rehabilitace?
Bude toho asi hodně. Nevím, co bude první a co druhé, nejradši bych se o tom nebavila, protože to nemám rozplánované. Prvotní věc je dát se do kupy, pak přijde na řadu nějaká dovolená.
Co všechno budete léčit?
V úterý jsem byla u doktora, který mi potvrdil to, co jsme konzultovali po telefonu – v koleni mám natrhnutý úpon, což je záležitost nějakých čtrnácti dní. Jsem ráda, že to není nic horšího a snad bude klid stačit.
Takže taková léčba klidem?
Přesně tak. Ono to není jen o těch zraněních, protože to, co letos zažila hlava, to není vůbec nic příjemného. Těším se na to, že budu chvilku doma a nebudu muset nic dělat a na nic myslet. Ta zodpovědnost, která na mě byla celou sezonu vkládána, nyní odpadne. Vymotám se z toho sportovního blázince a nebudu na sport chvilku vůbec myslet.
RADOST. Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková vybojovala v olympijském závodě na 5000 metrů stříbrnou medaili. (16. února 2018)
To dokážete?
Doufám, že jo. Teď na to nemyslím, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží. (smích). A taky… během sezony člověk dodržuje nějakou životosprávu. Neříkám, že bych teď začala pít, chodit na diskotéky a podobně, spíš jde o nějaký harmonogram, jídelníček. Nebudu myslet na to, jestli si tohle můžu dát a dám si k jídlu, co budu chtít. Chvilku si budu užívat normálního života.
A pak? Je možné, že byste se objevila na zářijovém mistrovství světa v cyklistice v Innsbrucku?
To mě vůbec nenapadlo. Pro mě je nejdůležitější, abych se dala úplně do pořádku, pak začnu přemýšlet nad něčím jiným. Jsem ráda, že sezona skončila.
Přesto máte v mysli další zimní olympiádu v Pekingu. Kde neustále berete motivaci?
V téhle sezoně pro mě motivací bylo získat medaili na olympiádě. A ta motivace je stejná i pro ten další čtyřletý cyklus. Ale největší motivací jsou pro mě lidé, které mám kolem sebe. Chtěla bych svět objíždět s větším počtem českých závodníků, takže za to, jak oni podporují mě, chci já podporovat je. Nevím, jestli za čtyři roky budu mít na to, abych na hrách bojovala o medaili, i když doufám, že budu. Ale ráda bych pomohla dalším závodníkům v přípravě, aby mě pak mohli zastoupit.
