Zvlášť po těch zdravotních lapáliích, se kterými jste se na přelomu roku prala, že?
Přesně tak. Doufala jsem, že se z toho vyhrabu, a to se povedlo. Trenér s masérem mě naštěstí dali dohromady a já jsem pak mohla jet to, na co mám. Žádný problém jsem necítila, ani záda, ani koleno, což je super. Závod jsem si konečně mohla užít bez nějaké bolesti, pokud nepočítám nohy.
A jen tak mimochodem jste se osamostatnila v historické tabulce v počtu triumfů ve Světovém poháru na dlouhých tratích. Zatímco vy máte na kontě jedenáct trimůfů, Gunda Niemannová „jen“ deset.
To je samozřejmě skvělé, když je člověk jedenáct let na podiu. Spousta sportovců by tohle chtěla zažít, i proto jsem ráda, že jsem si to za ty roky sama mohla prožít a stále prožívám. Je to úžasné.
Stále zůstáváte hladová po výsledcích?
Nevím, jestli hladová, ale pořád mě to tak nějak baví, abych pokračovala (smích).
Vzpomenete si ještě na své první celkové vítězství v sezoně 2006/2007?
To už je hodně dávno, ale bylo to pro mě velké překvapení a zvláštní sezona. Na přelomu roku jsem vyhrála svůj první evropský víceboj, pak se mi povedlo dotáhnout Světový pohár a nakonec jsem vyhrála i na mistrovství světa trojku a pětku. Byl to hodně speciální rok.
Loni jste zaokrouhlila počet triumfů na deset po snové sezoně bez zdravotních komplikací. Je to letošní prvenství právě kvůli problémům cennější?
Každé vítězství je cenné, ať už máte nebo nemáte problémy, ty k tomu bohužel patří. Není sportovec, který by nebyl zraněný. Jsem ráda, že i s tímhle můžu o stupně vítězů bojovat.
Po pátečním závodě na kilometr jste hovořila o velké nervozitě.
On to byl totiž první závod po mistrovství Evropy, kde se mi patnáctistovka až tak nepovedla. Nebyla jsem schopná rozjet rychlé kolo. A teď to na kiláku taky nebylo ono. Proto jsem i před patnáctistovkou byla nervózní a vlastně ji rozjela stejně jako kilometr. Ta následující kola už ale byla bezvadná, což mě uklidnilo. Bylo fajn, že jsem si v pátek vyzkoušela tu závodní atmosféru, tempo a zatáčky, pomohlo mi to.
Předpokládám, že i v technice jste se s každým závodem zlepšovala.
Nooo, podle Petra (Nováka, trenéra) asi o něco jo, ale dneska na mě ve dvou kolech křičel, že dělám něco, co dělat nemám. Zhrozila jsem se, až předposlední kolo jsem se prý snažila jet tak, jak mám. Snad na tom ještě v Koreji na světovém šampionátu popracuju a do techniky se trefím.
Jaké to vlastně bylo nastupovat na led s vědomím, jaký čas Ireen Wüstová zajela?
Bylo to hodně stresující, ale musíte se koncentrovat na svou jízdu. Vlastně to ani nebylo tak, že bych na Ireen neměla, těch 61 setin není daleko. Určitě to neberu tragicky, byla jsem na stupních, to je pro mě důležité.
Zároveň jste asi po očku sledovala i Jurakovovou ve vedlejší dráze, ne? K výhře ve Světovém poháru vám stačilo dojet před ní.
Jasně, člověk tohle má v hlavě. Petr mi taky říkal časy nás obou a já si ji trochu hlídala. A poslední dvě kola jsem pak měla dobrá, což je fajn ukazatel pro pětikilometrovou trať v Koreji, že jsem dokázala držet tempo.
Takže tréninkové manko, které jste po mistrovství Evropy plánovala dohnat, se dohnat podařilo?
Během těch čtrnácti dnů jsme se snažili udělat v tréninku i v regeneraci maximum. Uvidíme, na co to bude v Koreji stačit, ale tenhle víkend potvrdil, že jdeme správným směrem.
