Já končím, vážení. Tady a teď. Nadobro.
„Takhle jsem to vymyslela už před začátkem sezony, když jsem se dozvěděla, že její konec bude právě v Heerenveenu. Jen jsem o tom dlouho nikomu neřekla,“ vyprávěla na mistrovství světa ve víceboji.
O podobě originální rozlučky s kariérou, jakou si vymyslela, vědělo v sobotu ráno snad jen pět lidí. Osmatřicetiletá Martina Sáblíková se na hotelu probudila po devíti a půl hodinách spánku, připadala si nádherně uvolněně, až naspeedovaně.
Chvíli přemýšlela: „Mám vlastně ještě jít na rozbruslení?“
Potom se musela jít aspoň proběhnout. „Já prostě nevydržím v klidu,“ prohodila.
Poslední aplaus a sbohem. Sáblíková uzavřela kariéru na své oblíbené trati |
Úvodní závod víceboje, vždy obávaný sprint na 500 metrů, zvládla po poledni na své poměry dobře, v čase 40,02.
Kouč Petr Novák, kterého pochopitelně informovala, co chystá, se poté svoji svěřenkyni naposledy pokusil zviklat: „Hele, máš formu. Nejen trojka, ale i patnáctka tady může být dobrá. Tak zkus bruslit i v neděli.“
Odvětila: „Ne, chci si to udělat po svém. A tohle si nenechám vymluvit. Nechci se loučit v neděli na patnáctistovce.“
Uvědomovala si, že po závodě na 1500 metrů by do závěrečného nedělního klání na 5000 metrů postoupilo jen osm nejlepších v pořadí víceboje a nebyla si vůbec jista, že by mezi ně patřila.
Proto už po pětistovce obešel její tým pár důležitých lidí a prozradili jim: „Sáblíková teď na trojce poněkud neobvykle ukončí kariéru.“ Aby tím členové jury, organizátoři nebo hlasatel v hale nebyli zaskočeni.
 |
Pak už nadešel čas druhé disciplíny ženského víceboje, tratě 3000 metrů. Té, na které vybojovala šestnáct světových či olympijských medailí.
Její tratě.
Nizozemský hlasatel cítil, že jde o okamžik mimořádný, a vzrušeným hlasem oznamoval: „Pár číslo sedm. Ve vnější dráze, dámy a pánové, ve svém posledním závodě na 3000 metrů po 23 letech v mezinárodním rychlobruslení, je pětinásobná mistryně Evropy, jedenadvacetinásobná mistryně světa a trojnásobná olympijská vítězka....“
Poslední slova už zanikala v burácející hale.
Tak ještě jméno. Samozřejmě ho každý znal.
„Martina Sáblíková!“
Ničeho nelituju! Poslední velký rozhovor s Martinou Sáblíkovou coby závodnicí |
Uklonila se publiku, dojatě očima pohladila tribuny.
„V hale byl v tu chvíli takový randál, až jsem si myslela, že nás v tom řevu na start ani nepustí,“ líčila později.
Dvaatřicetiletá Švýcarka Kaitlyn McGregorová se stala ženou, která ji na posledních sedmi a půl kolech kariéry doprovázela. Hodinu před startem, když se obě v hale rozjížděly na trenažéru, Sáblíková také jí vysvětlila, co plánuje.
„Go to the start... ready,“ zavelel startér. Ozval se výstřel.
Tak naposledy.
Martina Sáblíková při posledním závodě kariéry na mistrovství světa ve víceboji na trati 3000 metrů
Zatímco kroužily v úvodních kolech po oválu, hlasatel připomínal, jakou ohromnou osobností rychlobruslení Martina Sáblíková byla. Podle toho, kde zrovna projížděla, valila se tribunami zbarvenými jako obvykle do oranžova velká tleskající a křičící vlna fanoušků.
Silně si uvědomovala to dokonalé souznění s tribunami. „Ještě nikdy jsem nejela trojku, při které bych se od začátku na trati jen smála,“ prozradila později.
Takřka bok po boku pokračovaly s McGregorovou, potom dokonce česká veteránka výrazně zrychlovala, dvě kola před cílem nad Švýcarkou jasně vedla, unikala soupeřce, ještě jednou si vychutnávala ten opojný pocit: Jde mi to, můžu, jsem rychlá.
„Měla jsem v sobě fakt sílu!“ líčila. „Napadlo mě: Škoda, že jsem se takhle necítila v Miláně. Vůbec jsem necítila bolest a ten pocit ze zrychlení byl báječný. Myslím, že bych dovedla zrychlit i v posledních dvou kolech. Ale držela jsem se plánu.“
Ano, mohla v tu chvíli bez potíží bojovat přinejmenším o průběžné druhé místo v závodě na 3000 metrů.
Jenže neudělala to.
„Zpomalila jsem, abych Kaitlyn nechala jet a nepřekážela jí. A potom jsem si to užila podle sebe.“
Po zvonění do posledního kola shodila Sáblíková kapuci kombinézy, sundala si brýle a celé poslední kolo absolvovala podstatně pomaleji, přičemž mávala všem, kteří ji tak usilovně povzbuzovali.
„Děkujeme, Martino, za ta dlouhá léta s rychlobruslením,“ křičel přes reproduktory hlasatel.
Všichni diváci - i novináři - se zvedli na nohy a uspořádali české superstar ovace vestoje. Teď už každý chápal: Tohle je opravdu konec. Nebude nedělní patnáctistovka, ani pětka, Martina Sáblíková právě končí kariéru.
Blížila se k cíli a chvíli přemýšlela, že by jím třeba projela pozadu.
„Ale to by bylo možná příliš riskantní. Radši jsem to nezkusila, abych neudělala nějaké faux pas na ledu, když po mně ještě měla jet spousta holek. Udělala jsem tedy jen takový pomyslný fotofiniš.“
Čas 4:21,72, poslední v její dlouhé kariéře, vůbec nebyl podstatný.
Plácla si s trenérem Novákem, který jí zároveň malinko vyčinil: „Kdybys tu trojku dojela normálně, mohla jsi ji mít za 4:00.“
Usmála se a řekla jen: „Díky, Petře.“
Tatáž slova mu nechala před závodem natisknout i na speciální reprezentační bundu, kterou od ní dostal: „Díky za všechno.“
Ještě se na vnitřním oválu vyjížděla, diváci dál tleskali, mávala a posílala vzdušné polibky. Přijely k ní nyní už bývalé soupeřky Ragne Wiklundová a Francesca Lollobrigidová a objaly ji, po chvíli se pro změnu topila v objetí Nikoly Zdráhalové, tleskala japonská hvězda Miho Takagiová, rovněž se loučící, čekal na ni zástup dalších lidí.
3 olympijská zlata, 21 titulů mistryně světa, 7 světových rekordů, 5 evropských titulů, 53 vítězství v SP, 13 celkových triumfů v SP. Kdysi, před 20 lety, jsem byl jako novinář u prvních úspěchů Martiny Sáblíkové. Teď jsem u jejího loučení. Odchází legenda. Bylo mi velkou ctí. https://t.co/UPZKqjK3ej
„Tolik bruslařů, trenérů, rozhodčích za mnou chodilo,“ vyprávěla Sáblíková. „Že tady zanechám až takový odkaz, jsem si nikdy nemyslela. Je to prostě skvělé.“
Když po dojetí posledních párů celý závod na 3000 metrů skončil, hala potemněla a moderátor pozval českou rychlobruslařku na nasvícené pódium uprostřed oválu. Tady vypočítával další mety, na něž v kariéře dosáhla: 53 vítězných pohárových závodů, 13 celkových triumfů ve Světovém poháru na dlouhých tratích, sedm překonaných světových rekordů na 3000, 5000 a 10 000 metrů.
Zakláněla hlavu, dávala si nevěřícně dlaně přes ústa.
„Chápete, jaký neuvěřitelný úkaz jste?“ zeptal se moderátor.
„Ne,“ hlesla jen a zakroutila hlavou.
„Byla jste obr a... zazhrak na bruszlich,“ snažil se Češku potěšit poněkud krkolomnou češtinou.
„Ach, děkuju,“ reagovala v angličtině a rozhovořila se. „Chtěla bych teď říct díky každému, kdo jste mi fandil. Bylo to dnes naprosto úžasné. Tolik emocí. Byla to ta nejlepší trojka mé kariéry. Děkuji vám za to, že jste můj poslední den kariéry udělali tak moc speciálním.“
Tunelem pod oválem dorazila do mixzóny pro novinářské rozhovory, kde na ni samozřejmě čekali nejen čeští reportéři.
„To mé loučení je nakonec daleko víc emoční, než jsem čekala,“ popisovala nám. „Celý dnešek mi připadal zvláštní, jako bych se nemohla zastavit. Na jednu stranu jsem chtěla, aby už vše bylo za mnou, na druhou stranu jsem si přála, aby ta chvíle nikdy nepřišla. Bylo to prostě skvělý.“
Jílek je po polovině MS ve víceboji pátý, Zdráhalová desátá. Sáblíková se loučila |
Povídala dál, ale najednou se přihnala nizozemská hvězda Antoinette de Jongová, sama dojatá, a objímala dlouholetou soupeřku. „Vůbec si to bez tebe nedokážu představit,“ říkala české kamarádce.
Sáblíková se vrátila k novinářům a tvrdila: „Mám pořád tep snad 130, protože co jsem si v posledních minutách prožila, bylo fakt neskutečné. Měla jsem skvělé loučení už v Miláně a stejně tak i tady. Že jsem si mohla rozlučku prožít, jak jsem chtěla, má pro mě obrovský význam.“
Čekaly na ni televizní štáby i řada nizozemských a dalších novinářů. Ovšem ještě jedna otázka v češtině padla.
Zdánlivě jednoduchá: „Jaká ta kariéra byla, Martino?“
„Úžasná. Asi nemám jiné slovo,“ zasmála se.
Když se loučí superstar. Martina Sáblíková musela po svém posledním závodě přerušit rozhovory v mixzóně, protože se s ní právě chtěla dlouze objímat Antoinette de Jongová, olympijská vítězka z Milána. "Vůbec si to bez tebe nedokážu představit," říkala české kamarádce. https://t.co/JQT4yKoIfS
Po chvíli to slovo přesto rozvedla: „Když mi bylo patnáct a startovala jsem v Heerenveenu na mistrovství Evropy poprvé a slyšela ty hučící tribuny, řekla jsem Petrovi: Tam nejdu. Potom jsem v roce 2007 vyhrála svoji první medaili na mistrovství světa, hned zlatou, v roce 2010 i první zlatou olympijskou – a pak jsem jela pořád dál na jakési vlně, kterou jsem si možná ani neuvědomovala. Postupem času jsem si začala víc a víc užívat lidi u rychlobruslení, mé přátele, zážitky na závodech, trénincích i mimo ně a začalo mě to ohromně naplňovat. Byly to zážitky, které jsem chtěla prožívat znovu a znovu. Jsem moc ráda, že to i lidé kolem mě vnímali stejně. Což bylo nejvíc, co jsem od mého sportu mohla dostat.“
Ta unikátní plavba na zlaté vlně ji donesla až sem. Do ikonické haly Thialf, kde mladičkou rychlobruslařku kdysi řev zaplněných tribun tak vyděsil. Teď ty tribuny aplaudovaly jen jí.
Ze scény odchází Martina Sáblíková, legenda světového rychlobruslení.
A legenda českého sportu.
