V rychlostní kanoistice získal už vše, co se dá, a tak vymýšlí nové výzvy. S mladším bratrem Petrem by rád získal světovou medaili na deblu. V květnu absolvoval svůj první maraton. Než mu začala sezona, zašel si na manikúru a nechal si pro štěstí zkrášlit nehty. Zlatá barva ho v tomto případě už omrzela, ale v kanoistice ve zlato věří nadále...
Co vše se změnilo tím, že se z vás stal táta?
Zrovna dnes jsem dceru doprovázel do skupinky, to je taková přípravka do školky. Je tam zatím jen na zkoušku, od osmi do dvanácti hodin. Poprvé jsme to zažili spolu, jinak ji tam pokaždé vedla manželka.
A plakala malá?
Měla na krajíčku... Manželka mě prosila, ať to zkusím já, protože s ní většinou plakala, a pak z toho byla moje žena špatná. Ve dveřích se mě chvíli držela, ale uchlácholil jsem ji, že pro ni zase brzy přijdeme. Byl jsem z toho takový rozlítostněný, protože jí z tváře zmizel úsměv. Jinak si to ale všichni užíváme... Už se prostě všechno netočí kolem mě a kanoistiky. Jsme teď tři.
Teď se chceme stoprocentně věnovat Emilce, ale časem bychom rádi rodinu rozšířili. Oba nás a naše sourozence dělí pět let a myslím, že je to fajn věkový rozdíl.
