Proč jste sáhl k přesunu na novou loď od polského výrobce?
Na staré lodi jsem jezdil od začátku kariéry a už jsem v sobě cítil potřebu udělat nějakou změnu, abych dostal nový impuls.
Stačil jste se s ní sžít?
Na lodi jezdím od října, natrénoval jsem na ní už tisíce kilometrů, takže si myslím, že jsem si parádně zvyknul. Věřím, že na ní můžu být ještě rychlejší než na té staré, jinak bych samozřejmě tu změnu neudělal. Lodi stoprocentně věřím, a i kdyby se mi něco nepovedlo, tak za to rozhodně nemůže loď, můžu za to já.
Měnil jste také lokality pro soustředění, jaká tedy byla vaše příprava?
Od roku 2017 jsme byli zvyklí vždycky trávit podzim v Japonsku, což minulý rok nešlo, tak jsme si vybrali Turecko, které bylo i příjemnější vzhledem ke vzdálenosti a časovému posunu. Už tento přípravný kemp byl perfektní, potom jsme vyrazili do Livigna na běžky, kde jsme získali trénink v nadmořské výšce.
A dál?
Celý leden jsme byli v Bulharsku. Nejdůležitější část přípravy jsme vyměnili tradiční Portugalsko za čtrnáct dnů v Kolumbii a potom jsme se přesunuli na pět týdnů do Kalifornie.
Soustředění se zřejmě vyvedla, na konci dubna jste ovládl nominační závody v Račicích.
Zvítězit bylo v plánu, když jedu v Česku, tak se úplně nemůžu vyhecovat na maximum jako na mezinárodních závodech, protože mi v uvozovkách stačí jen dojet první. Ale na mezinárodním závodě vím, že bude spousta rychlejších kluků, se kterými si budeme vzájemně šlapat na paty.
Soupeření se zahraniční konkurencí vás čeká už o víkendu na Světovém poháru v Szegedu, jak se těšíte?
Moc, protože ostrý mezinárodní start jsem naposledy zažil na mistrovství světa 2019, takže jsem z toho i trochu nervózní. Nevím, kdo se jak posunul a jak na tom jsem já. Cítím se dobře, ale jestli to bude stačit na soupeře, se samozřejmě ukáže až v závodě. Doufám, že jo, pořád jsem ve světové špičce a budu bojovat o ty nejvyšší příčky.
Útok na přední místa bude vaším cílem i na začátku června na mistrovství Evropy, které se původně zrušilo, nakonec se pořadatelství ujala polské Poznaň. Jste rád, že akce proběhne?
Šampionát jsem chtěl absolvovat, protože potřebuji závodit, je to pro mě nejlepší trénink. Když ho nejprve zrušili, tak mě to štvalo, zrušených akcí bylo dost a kanoistiku dělám proto, abych závodil a sbíral medaile. Naštěstí se toho ujmula polská Poznaň. Jsem rád, že se šampionát bude konat, těším se na něj. Společně se Szegedem půjde o jediné dva mezinárodní starty před mým možná největším životním vrcholem.
Olympijskými hrami v Tokiu. Můžete nastínit vaše ambice?
Všichni víme, co chci v Tokiu dokázat a na co mám. Roky se pohybuji na Světových pohárech, mistrovství světa i Evropy a víte, co bych tam měl předvést a s čím bych měl být spokojený. To jsem si ale říkal i v Riu, takže doufám, že jsem se z něj ponaučil (do Brazílie cestoval jako velký medailový kandidát, ovšem na kilometru skončil šestý).
Takže konkrétně prozrazovat nebudete?
Sny v hlavě mám, ale nechci se na ně zbytečně upnout. Půjdu tam, jako by to byl závod jako každý jiný, budu chtít předvést co nejlepší výkon. A uvidíme, na co to bude stačit.
Rád bych cenný kov, hlásí Petr FuksaKromě individuálního závodu na jeden kilometr se Martin Fuksa představí v Tokiu také v kilometrové deblkanoi společně s mladším bratrem Petrem. A ten při online tiskové konferenci vysněné ambice nahlas konkretizoval: „Rád bych si přivezl i nějaký cenný kov.“ Martin na tyto sebevědomé, ale rozhodně reálné prognózy reagoval zdrženlivě. „Jsem zvyklý, že brácha má brutální cíle, myslím, že to je dobrý. Někdo to potřebuje nahlas říkat, já jsem v tomhle raději skromnější a pak se překvapím. Je to lepší, než abych tady vykřikoval, že dosáhnu toho a toho, a pak jsem byl smutný, že jsem to třeba nedal.“ A přestože hlavní část přípravy věnují oba závodníci singlkanoi, společnou souhru si pochvalují.  „Teď po Račicích jsme se vrhli na trénink deblu a stačilo nám pár tréninků. Myslím, že jsme na lepší úrovni než v roce 2019,“ přibližuje Martin. „Když trénuji s bráchou, který je jeden z nejrychlejších kanoistů světa, tak se porovnávám, jestli mu stačím víc, nebo míň. Myslím, že jsem udělal velký kus práce, jsem asi nejrychlejší, jaký jsem kdy byl,“ pochvaluje si Petr. V přípravě je nezviklávají ani četné zprávy o nevoli Japonců sportovní svátek vůbec uspořádat. „Nepouštím si do hlavy, že by olympiáda nebyla,“ zdůrazňuje Petr. „Je to furt dokola, bude nebude, nemá cenu se tím zabývat,“ přidává se Martin. „Nejlepší a nejdůležitější pro nás je pořád trénovat, makat. Ostatní věci stejně neovlivníme, tak proč se s nimi zabývat.“ |
