Z každého závodu přivézt medaili, takový byl cíl rychlostního kanoisty Martina Fuksy pro letošní sezonu.
Na jejím konci si může říct: úkol splněn. Tedy na 99 %. „Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby byly všechny zlaté,“ svěřuje se se svým snem.
Přísun medailí, které letos Fuksa vyjel, začal dvěma zlaty z domácího Světového poháru v Račicích na úvod sezony na 500 i 1000 metrů. „Pro mě jsou závody v Račicích nejvýjimečnější. Tam přijede moje rodina, kamarádi a je mi jedno, co před nimi vyhraji, jestli Světový pohár, mistrovství světa nebo republiky. Je to zkrátka hezké a moc se mi to líbí,“ říká.
„Na prvních závodech jsem hrozně nervózní z toho, jestli budu pořád dobrej. Navíc jsem nejel žádný domácí závod, rovnou mezinárodní a hned to bylo u nás v Račicích. A jet doma je vždycky vrchol sezony,“ vypráví o váze jeho vítězství.
Rychlostní kanoista Martin Fuksa
Po úspěšném rozjezdu následoval v srpnu nejdůležitější závod – mistrovství světa, tentokrát v kanadském Halifaxu. A i když získal na obou svých tratích bronzovou medaili, přiznává, že nešlo vše podle plánu.
„Hned, jak jsme přiletěli, jsem věděl, že jsem to zkazil. Nezvládl jsem logistiku. Měl jsem si toho zjistit víc, jak to bude. Našel bych si lepší ubytování, lepší jídlo, přiletěl bych dřív,“ vypráví.
Ubytování měli sportovci zajištěné na univerzitě, na snídaně museli přes kampus a jídlo bylo většinou studené. S reprezentací přiletěl navíc jen dva dny před začátkem závodního programu.
„Nechci znít zhýčkaně, ale jsem perfekcionista a pohoda je pro mě důležitá. Rozhodí mě každá pitomost,“ vysvětluje důvody svého rozhození v Kanadě.
Zlatý Fuksa točí medaile na jídelním stole. Doufá, že hymnu neslyšel naposledy |
„Cítil jsem se tam hrozně unavený. Během letu toho člověk moc nenaspí a já jsem zvyklý spát i deset hodin denně. A do toho ten časový posun. Byl jsem sám na sebe naštvaný, že jsem to víc nepromyslel. Soustředil jsem se jen na trénování, a ne na logistiku,“ říká.
„Dneska bych to udělal lépe a myslím, že jsem měl na to ty dvě bronzové medaile proměnit minimálně ve dvě stříbrné,“ lituje.
Bacha na Fuksu
„No, můžeme říct, že je pro mě bronz málo. Já bych chtěl už jen zlaté,“ přizná nakonec.
„Ale bronzová medaile z mistrovství světa samozřejmě není žádná ostuda. Kdybych nezískal žádnou, tak jsem z toho špatný. Takhle je pro mě každá další medaile motivací do dalšího tréninku.“
Zklamání z nepovedeného světového šampionátu proto rychle vystřídala plná koncentrace na mistrovství Evropy v Mnichově. Na něm vybojoval Fuksa nejprve stříbro, když na kilometru jen těsně podlehl Rumunovi Catalinu Chirilovi.
„Na mistrovství světa na mě měl docela velký náskok, ale v Mnichově už to byl souboj, takže si nesmí myslet, že mě teď bude porážet pořád,“ těší Fuksu.
O den později pak už Fuksa v závodě na 500 m Chirilu přemohl a po osmé v řadě se stal na této trati mistrem Evropy. „Jsem rád, že jsem ho porazil v posledním závodě, takže mě teď celou přípravu nedostane z hlavy a bude si říkat: Ten Fuksa je pořád rychlý, bacha!“
Tréninkový tip
Na obou šampionátech závodil také mladší z bratrské dvojice, čtyřiadvacetiletý Petr, který zatím na velký úspěch v seniorské kategorii čeká.
„Pro mě byla letošní sezona na singlkanoi tou nejúspěšnější. Byl jsem třikrát šestý, což se mi nikdy předtím nepovedlo. Vidím stoupající tendenci, takže jsem maximálně spokojený,“ hodnotí uplynulé měsíce.
Rychlostní kanoista Petr Fuksa
Tlak mít velké výsledky jako jeho starší bratr necítí. „Vůbec mě to nesvazuje. Když jedeme s bráchou stejný závod, tak většina tíhy jde na něj, protože je lepší a každý od něj očekává víc, takže já jsem uvolněnější. Rád proti němu závodím. A z jeho závodů jsem nervóznější než z mých,“ popisuje.
I když podle Martina je Petr z bratrské dvojice ten uvolněnější, on sám přiznává, že to tak vždycky není. „Já bývám také hodně nervózní, ale dávám to najevo jinak než bratr. Jsem tréninkový tip, takže když o nic nejde, tak mi to jde, a pak na závodech jsem stažený.“
A přidává příklad ze začátku sezony: „Na prvním nominačním závodě Martin chyběl, protože byl nemocný, takže ta tíha spadla na mě a z toho jsem byl moc nervózní, a to mi nevyhovuje. Snažím se být trochu víc v pohodě, abych nebyl tak svazovaný, ale někdy to nejde.“
Rychlostní kanoisté Martin a Petr Fuksovi
Stále na špičce
Pokud bude chtít v budoucnu vyrovnávat skóre svého bratra, čeká ho náročný úkol. Martin Fuksa posbíral za deset let mezi seniory dvanáct medailí ze světových a patnáct z evropských šampionátů. A rozhodně u toho nechce skončit.
„Každá medaile mě nutí stále makat a být ve světové špičce. Aby si jednou říkali: Jó, ten Fuksa, ten nevyhrál jeden závod, ale vyhrál jich spoustu. A dokázal být dobrý kontinuálně,“ přeje si.
I přes všechny úspěchy mu jedna medaile ve sbírkách chybí. Ta olympijská.
V příští sezoně má před sebou první krok k tomuto velkému cíli, olympijské nominace na závodech mistrovství světa. „Tam směřuje veškerá příprava,“ má jasno.
