U rodičů měl medaile na tyči v pokoji. „Od té doby, co bydlím s Áňou, což je třeba pět let, tak je mám v prádelně na takovém sušáku. A vždycky když získám medaili, tak ji nechám na jídelním stole, a dokud nepřivezu novou, tak ji na tom stole mám. Pak je vyměním a postupně dávám do prádelny,“ vyprávěl Fuksa.
Dvě odměny za třetí místa na nedávném mistrovství světa tak v kuchyni příliš dlouho nezůstanou. „Ty ze světa teď půjdou do prádelny a na stole chvíli budou tyhle. Pak je zahodím a jedu od začátku,“ plánoval jedenáctinásobný evropský šampion.
Znovu už se sklonit nemusí. Kanoista Fuksa získal evropské zlato na pětistovce |
V Mnichově je rychlostní kanoistika součástí multisportovní akce, takže cenné kovy vypadají jinak než obvykle. „Jsem hrozně rád, že to je jiný tvar, než máme na Evropě. Jsem moc rád, že to bylo takové multisportovní mistrovství Evropy k výročí olympiády v Mnichově. Už když jsem ji (medaili) viděl na internetu, tak jsem říkal, že ji musím získat. Jsem rád, že se to povedlo a mám zlato,“ ocenil.
Když na slavnostním ceremoniálu zněla česká hymna, měl zavřené oči. „Rozjedou se v hlavě různé emoce, člověk si vzpomene, jak trénoval, pokolikáté na těch stupních stojí, kolikrát ji uslyší, jestli to není naposledy. Je to fakt hezké stát na tom nejvyšším stupínku. Doufám, že se mi v kariéře ještě poštěstí ji slyšet, je to fakt super,“ rozplýval se.
První medaili na mistrovství Evropy získal už před deseti lety, první titul o rok později. Váží si toho, jak dlouhá jeho kariéra na špičkové úrovni je. „Když jsem vyhrával ze začátku, bylo to super a ne že bych si toho nevážil. Ale ani jsem neměl přehnané emoce, protože jsem věděl, že takhle chci uspět několik let za sebou,“ vzpomínal.
Teď je to jiné.
„Jsou tam zase jiní kluci. Éra Sebastiana Brendela na singlu už je trochu jinde. Teď jsem tam já s Brazilcem (Isaquiasem Queirozem) pomalu nejstarší, tlačí se tam zase noví kluci. Možná čím jsem starší, tím víc si medailí vážím, a jsem rád, že pořád můžu být každý rok na stupních,“ ocenil. Úspěchy považuje za motivaci do budoucna. „Nežiju z nich, co bylo bylo. Párkrát si to spočítám, to se mi líbí, ale chci furt a furt nové.“
Do cíle ho dnes hnala i hlasitá podpora fanoušků v tričkách Fuksič teamu. „To jsou všechno kamarádi z Nymburka a rodina, co mě přijeli do Mnichova podpořit, protože je to kousek. Jsem hrozně rád, že přijeli, a patří jim velký dík. Říkal jsme jim, že mám rád, když je v tom finiši bordel, tak si sehnali nějaké bubny, píšťalky. Neslyším konkrétní věci, jen nějaký humbuk. To mě tlačilo dopředu. Jsem rád, že přijeli, a doufám, že to takhle bude i v budoucnu,“ chválil je Fuksa.
