Na kilometrové trati po strhující stíhací jízdě zaostal za vítězným Rumunem Catalinem Chirilou o titěrných 57 tisícin sekundy, tedy o pár centimetrů, a přijal to podle hesla, že druhý je první poražený.
Jak to vstřebáváte?
Ke konci už jsem do toho nešel na sto procent, protože jsem cítil, že jsem před ním, což mě mrzí. Věděl jsem, že mám síly do finiše, to jsem ukázal hezky. Ale asi jsem začal pozdě, nebo jsem to podcenil. Jsem vocas. Ale medaile je medaile.
Druhý Fuksa si nadával, Dostál urval bronz. Evropské stříbro doma obrečel čtyřkajak |
Berete i stříbro?
Každá medaile, kterou získám na vrcholné akci, je pro mě hnací motor, jenže teď jsem skleslý. Nechci se rouhat, každá medaile je super, jsem za ni rád. Na domácí půdě si ji užiju víc. Ale co si budeme povídat, zlatá je zlatá, nic jiného mě tak trošku nezajímá...
Co se stalo, že to zlatě necinklo?
Když jsem dojel do cíle, doufal jsem, že jsem byl nakonec o kousek první. Většinou mám instinkt dobrý, ale teď jsem ho měl špatný. Rumun jel dobře, docela to přepálil. Věděl jsem, že ho ve finiši budu stahovat, na můj vkus jsem ho stahoval docela rychle. Fakt jsem si ve finiši věřil, říkám si: „Hochu, ty to máš dneska marný!“ Nevím, kde vyčaroval těch pár centimetrů. Už se těším, až se na to podívám a budu si zpětně nadávat, že jsem do finiše nešel na sto procent, ale na 99. Byl jsem uchlácholený, že tam jsem, ale nebyl jsem, sakra!
Oficiální fotofiniš závodu C1 na mistrovství Evropy rychlostních kanoistů v Račicích. Rumun Catalin Chirila a jeho výhra o 57 tisícin sekundy před Martinem Fuksou.
Kde jste udělal chybu?
Určitě jsem měl v trati jet trošku s ním, ale měl jsem hrozně těžký záběr, vůbec to nebylo takové švihové. Říkal jsem trenérům, že ač jsem vždycky strašně silný, tady mi přišlo, že záběr moc necítím. Nevím vůbec, čím to je. Ve finiši ne že bych se málo soustředil, makal jsem, co to šlo. Vím, že tam bylo nula celá nula něco sil, ale lehce jsem povolil. Myslel jsem si, že jsem před ním. Nebyl jsem. I ve dvaatřiceti se člověk učí, musí se dojíždět až do cíle.
V něm jste zaťal ruku. Na znamení vítězství?
Celkově. Že jsem získal medaili na domácí půdě, stalo se mi to naposledy před osmi lety. Já nejsem moc na to, že bych zvedal ruce a takové věci, chtěl jsem pozdravit fanoušky. I když jsem si říkal, že si nejsem úplně jistý, jestli jsem první, stejně jsem to chtěl oslavit.
Jak byli fanoušci na tribuně cítit?
Atmosféra byla moc fajn, posledních 200 metrů byli slyšet fakt hodně. Do té doby jsem byl zavřený v bublině a moc jsem nevnímal. V závěru hlasy a bubny už ano.
Kaniosta Martin Fuksa v cíli závodu na 1000 metrů na ME v Račicích
Ještě máte další dva starty, v neděli na pětistovce sám a s bratrem. Jak se poučíte?
Prostě dělej to, co umíš, a nejezdi jako na tréninku. Tedy já na tréninku makám vždy na maximum, ale naopak v závodech jsem častokrát nemusel jezdit naplno až do cíle a podařilo se mi vyhrát. A teď, když mám takhle bojovat, jsem na to trochu zapomněl. Tak to prostě je. Druhé místo na Evropě asi tisící padesáté. Super, jsem happy.
Věděl jste, že Rumun mívá na jaře formu? Získal řadu velkých medailí.
Vůbec. Ani nevím, kdo ten Rumun je, toho člověka neřeším. O to víc mě to se..., že jsem to nedokázal. Kolik mi dal?
57 tisícin sekundy.
Jé, já jsem fakt kok..., dement. Jsem na sebe úplně nasr…, ale i po třicítce se člověk učí. Ježišmarjá, já jsem ze sebe smutný. Z toho, co jsem předvedl. Jízda nebyla z mé strany ideální, strašně mi ujel. Říkal jsem si, co to je? A pak mi dá pět setin. Život.
