A kdo ví, možná by mu nabídli, aby ji coby jediný zlatý Čech z Ria 2016 nesl znovu. „To by byla obrovská čest,“ říká. „Ale nevím, jestli bych to přijal. Jde o úžasný zážitek. Chtěl bych ho dopřát i dalším sportovcům.“
Místo sebe tedy navrhuje třeba kajakáře Dostála a zápasnici Hanzlíčkovou, protože oba jsou siláci a pěkně by s vlajkou před tribunami zamávali. A jelikož Tokio v zájmu genderové rovnosti zavedlo, že při zahájení budou v čele každé výpravy pochodovat společně muž a žena, mohli by si vlajku předávat.
Kdyby šlo o „normální“ rok 2020, nastoupil by příští pátek 31. července na tatami v tokijské hale Budokan a v těžké váze by se pral o další olympijskou medaili. Jenže problém spočívá v tom, že tohle je rok 2020 s koronavirem.
Proto se 29letý Krpálek místo posledních příprav v Tokiu pere v Praze na kempu se slovenskými parťáky a odskočí si i na zahradu Českého olympijského výboru, kde přebírá Cenu Gutha-Jarkovského za nejlepší sportovní výkon roku 2019.
Tu vysokou a těžkou trofej by dostal už mnohem dříve, ale na jaře byly podobné akce tabu, musel si tedy na ni počkat. Moc si jí váží, aby ne, vždyť o majiteli téhle ceny hlasují sami sportovci.
Těch zvláštností roku 2020, s nimiž se potýká, je mnohem víc. Stále neumí říci, kdy ho čeká nejbližší turnaj, to totiž nikdo neví. „Jsou zatím v nedohlednu. Judistická unie až do konce srpna všechno stopla. Snad se od září všechno zase rozjede,“ věří. A snad bude v listopadu v Praze mistrovství Evropy, protože to je pro něj motivací nad jiné.
Judista Krpálek získal od sportovců cenu za výkon roku 2019 |
Také pražský šampionát však nyní čeká na svolení: Ano, můžete se prát. Krpálek je připravený, že se může stát cokoli, a dění okolo sebe přijímá s pokorou.
„Jde o zdraví lidí a to je přednější než sport. Sleduju, jak zase přibývá případů a trochu se toho bojím. Když jsme měsíc a půl nemohli ani tréninkově zápasit, hrozně mi to chybělo. Nedokážu si představit, že by to mělo přijít znovu.“
Místo zmrazených turnajů na tatami si zatím vymysleli aspoň tréninkový souboj se Slováky v beachvolejbalu. A ještě předtím se chodil dívat na zápasy tenistů při českých exhibičních kláních.
 |
Radovat se z maličkostí učí Krpálka složitá doba. Například když mu zpěvačka Olga Lounová přijde naživo zazpívat písničku „Jsem medailista“ o jeho olympijském triumfu v Riu. Slova k ní složili Krpálkovi kamarádi a jde o cover písně „Jsem optimista“. V obci Jezdovice na Jihlavsku, kam v dětství jezdil na prázdniny, tenhle song hrají i před každým hlášením obecního rozhlasu. Písnička občany naladí a pak si poslechnou, co jim starosta říká třeba o komunálním odpadu.
K pořádné výhře je potřeba i nějaká prohra, míní judista Lukáš Krpálek |
Za čtyři léta, která od her v Riu uplynula, se toho u Krpálků tolik změnilo. Nejen že přešel o váhu výše, mezi judistické těžkotonážníky v kategorii nad 100 kilogramů, a loni v ní na svaté judistické půdě v Japonsku vyválčil titul mistra světa. Také – a vlastně především – je už dvojnásobným otcem, po synovi Antonínovi přivítali s manželkou na světě dceru Marianu.
„Takže odjezdy od rodiny jsou teď pro mě ještě horší,“ přiznává. „Tak jako nedávno, když jsem vyrážel na soustředění na kola. Děti mi volaly každý den přes FaceTime. Bylo to takový smutnější.“
A co potom, jestli se na podzim vydá na svůj oblíbený kemp do Japonska. „Tedy pokud to bude bezpečné,“ říká. Ta nejistota nikoho netěší. A tak i optimista Krpálek doufá: „Snad budeme moci co nejdřív vlítnout do normálního života.“
A do olympijského roku 2021.
