Sedíme v kabinetu Sportovního gymnázia v Kladně, Lucie Chytrá právě skončila jeden trénink a za hodinu ji čeká další. Každodenní rutina, která ji baví čím dál víc. Piplá si malé judisty s velkými sny.
„Nebýt sportu, můj zdravotní handicap by mě semlel, víc bych se litovala,“ říká drobná mladá žena po mozkové mrtvici a mrkne na nástěnku, kde visí přišpendlené vysmáté fotky svěřenců na stupních vítězů z mistrovství republiky.
Najednou jsem se nedokázala podepsat, můj podpis byl jen jakýsi klikyhák. Lidé mi občas nerozuměli, protože jsem špatně artikulovala. I chůze mi dělala problémy.
