Do čela pořadí se posunul v pondělí díky triumfu na Singapore Smash, kromě dvouhry na tomto prestižním podniku vyhrál i debl a mix.
Na prvním místě vystřídal krajana Wang Čchu-čchina, kterému je 24 let.
Číňané si tedy vypiplali silnou mladou generaci, která má asijské velmoci udržet výsadní postavení v tomto dynamickém a náročném sportu.
Od letoška už se nemohou spolehnout na vítěze her v Riu i Tokiu Ma Lunga a pařížského šampiona Fan Čen-tunga, kteří za poněkud kontroverzních okolností s reprezentací skončili.
Exodus udřených čínských hvězd. Jsou pokuty záminka k vysněnému důchodu? |
Ale trápit se tím nemusí, neboť se zdá, že Lin by na jejich velké úspěchy mohl brzy navázat.
Pochází z jižní ostrovní provincie Chaj-nan a do výběru této oblasti se dostal už v deseti letech – byl tam nejmladším. V sedmnácti se jako první hráč z Chaj-nanu vypracoval i do celostátního národního týmu.
Na loňských hrách v Paříži plnil v čínské výpravě roli sparingpartnera, soutěží se tedy neúčastnil. Nicméně za tři roky v Los Angeles už velmi pravděpodobně hrát bude. A rovnou jako jeden z hlavních kandidátů na zlato.
„Už od doby, kdy byl malý, trénoval sedm až osm hodin denně, což bylo o třicet až čtyřicet procent víc než ostatní děti v jeho věku,“ popisoval loni pro web olympics.com jeho trenér z dětství Li Meng.
Lin se čínskému národnímu sportu zcela oddal, s pomocí rodiny překonal i překážku v podobě divokého počasí, které na ostrově Chaj-nan panuje.
„Pořád tam prší a občas se objeví i tajfuny, ale táta mě bral na tréninky a hrál se mnou, bez ohledu na počasí. Vždycky mi říkal, ať jsem pokorný, i když vyhraju,“ prozrazuje mladý talent.
Jeho nástup mezi seniorskou elitu je vskutku pozoruhodný.
Exceloval už v mládežnických kategoriích: na světových šampionátech v letech 2022 a 2023 ovládl všechny čtyři disciplíny, kterých se zúčastnil.
V dospělém pořadí už tehdy figuroval na 19. místě a poté, co ovládl několik velkých akcí, zakončil loňskou sezonu jako druhý.
„Že jsem vyhrál čtyři turnaje za tři měsíce, mi dodalo sebevědomí,“ těšil ho povedený podzim. „Získal jsem hodně zkušeností, zároveň jsem za tyto příležitosti pořád vděčný.“
A teď je v žebříčku dokonce první – jako vůbec nejmladší hráč v historii.
Dosavadní primát držel od roku 1996 jeho krajan Kchung Ling-chuej, jenž byl o rok starší. Číňanům patří v historickém pořadí prvních pět míst, nejmladší jedničkou z jiné země byl v roce 2003 tehdy jedenadvacetiletý Němec Timo Boll.
A vzhledem k tomu, jak v Číně umí o talenty pečovat, je dost možné, že Lin v budoucnu ještě nějaké rekordy překoná.
