„Už jsem neměl chuť naskočit zpátky. Každý říkal, že mě budou svrbět ruce, ale vůbec,“ tvrdí nejlepší střelec extraligové historie a bývalý reprezentant nyní, v jedenačtyřiceti letech.
Během krize na konci podzimu vás nepřemlouvali?
Ani to na mě nezkoušeli, já bych stejně nechtěl. Máme dobrou mládež, už nechci nikomu zaclánět. Byl jsem sice na každém zápase áčka, ale ani chuť trénovat jsem neměl.
Ulevilo se vám, že už nemáte takovou honičku jako dřív?
Já jsem si říkal, že když skončím, budu mít víc času. Jenže já ho pořád nemám. Kdybych měl, tak by možná choutky na návrat byly.
Jaká je vaše role v klubu?
Připadá mi, že pořád stejná, že se nic nezměnilo, jen mi odpadly tréninky. Sám si říkám, že nevím, jak jsem to mohl zvládat. Starám se o techniku, co tady je. Dřív jsem řešil i televizní streamy, ale to už máme kolegu, který je natáčí. Na starosti mám dál webové stránky a také testování mládeže.
Čau ve finále! Motl odcházel jako král, možná i titul bude |
Naplňuje vás to?
Rozhodně. Do budoucna chceme měření mládeže rozvíjet, aby to mělo nějaký smysl. Aby to nebylo jen vyplnění tabulky, ale abychom data pečlivě analyzovali.
Jaký jste měl kontakt s týmem?
S kluky se normálně bavím, není to, že bych všechno utnul. V šatně jsem byl ale jen párkrát – oni tam nemají pivo! (smích)
A co vy a trenér?
Uvažuju, že bych se připojil k nějaké mládežnické složce. Paradoxně moji kluci teď začali chodit na házenou. Během mé kariéry říkali ne, ne, ne, že je to nebaví, najednou zničehonic, že by to chtěli zkusit.
Chtěl byste je vést?
Mě můj táta trénoval, byl na mě tvrdý. Těžko odhadovat, jak bych se choval já. Určitě bych se nesoustředil jen na své kluky, ale na celý tým.
Objeví se v budoucnu na extraligové palubovce další Motl?
Možné to je. Já jsem skončil s házenou a oni se na ni dali, takže nějakou návaznost to má. (smích) Uvidíme, u kluků je to nahoru dolů, ale myslím, že je házená baví.
Pod strop lovosické haly přibyl Jiří Motl.
Jak celkově hodnotíte sezonu Lovců?
Měli hodně zraněných, to byl extrém. Mára Hniďák, na kterého se spoléhalo na pravé spojce, odehrál snad jen deset minut prvního zápasu, k tomu i druhý skvělý střelec Jarda Trkovský a další. Nesplnil se cíl, což byl postup do semifinále a bojovat o medaile, ale sezonu vyvážil triumf v domácím poháru. Navíc ve finále kluci porazili Karvinou, našeho osudového soupeře.
Kdyby Lovosice získaly titul, mohl jste slavit i vy, protože jste odehrál první zápas sezony. Spoluhráči vám na rozlučce vzkázal: Čau ve finále! Mrzí vás, že chybí zlatá tečka?
I kdyby k tomu došlo a kluci to vyhráli, byl by to jejich titul, já bych to nebral tak, že jsem na hřišti pomohl. Sice jsem odehrál první zápas, ale nepřipisoval bych si to. Na druhou stranu bych byl šťastný, kdyby Lovosice vyhrály extraligu.
Kvůli dlouhodobým zdravotním potížím musel už ve 24 letech ukončit kariéru reprezentant Jaroslav Trkovský, jak to vnímáte?
Už poslední tři čtyři roky ho trápila zranění, měl problémy s ploténkami, s kotníky. Je to hodně těžké na psychiku. Nedivím se mu, mohlo to být pro něj demotivující. Nepamatuju si sezonu, kterou by celou odehrál bez zranění. Pro Lovosice i celou českou házenou je to škoda, ale zdraví je přednější. Než se v pětadvaceti zhuntovat, lepší je asi ukončit kariéru a věnovat se profesnímu životu.
Jak superstřelce rozbrečel gólman. Motl o odcházení i tvrdosti házené: Jak ragby! |
Naopak i v 43 letech by měla pokračovat legenda Pavel Horák, vítěz Ligy mistrů.
Co jsem zaslechl, tak ano. Je zkušený, pořád to byl jeden ze stěžejních hráčů, co pomáhal zápasy dotáhnout do vítězného konce. Pokud ho to pořád baví a má čas se tomu naplno věnovat, jedině dobře. Já času už tolik neměl a nedával bych tomu tolik, co by bylo potřeba.
Lovosice přebírá nový trenér Petr Mašát, pozvedne tým?
My se známe hlavně jako protihráči, na palubovce jsme se potkali nesčetněkrát. Jako trenéra ho tolik neznám. Vím, že vedl Jičín. Uvidíme, jaký to bude mít dopad na Lovosice, určitě je to další nový impulz.
