Legenda lakrosu v Česku hledá talenty. Blížíte se světové špičce, říká

Ve svém oboru je extratřída. Tony Seaman, dlouholetý univerzitní hráč a trenér, vůdce amerického výběru ze šampionátu 1994 a čerstvě nejlepší trenér lakrosové soutěže MLL, přijel do České republiky. Na několikadenní návštěvě Prahy a Brna vyhledával nadějné hráče, kteří by v budoucnu mohli zamířit trénovat lakros do Severní Ameriky.

Tony Seaman přijel propagovat lakros do Česka. | foto: Miroslav Klíč

„Je to pro nás obrovská pocta. Když to trochu přeženu, je to, jako kdyby Česko navštívil Orr či Gretzky. Tony Seaman má v lakrosu opravdu velké jméno,” přibližuje vedoucí České lakrosové asociace Petr Chmelař v zámoří známého sedmdesátníka.

Pojďme si legendu lakrosu, který v českém prostředí budil zájem až koncem osmdesátých let minulého století, trochu představit.

Sám o původně „indiánském sportu” poprvé slyšel až v osmnácti letech. Jako většina amerických kluků v mládí střídal baseball, basketbal a americký fotbal. Když nastoupil na univerzitu, upoutal ho zábavný, ale technicky velice náročný a drsný sport.

„Na univerzitě v Cortlandu ve státě New York jsem se ucházel o místo v baseballovém týmu. Cestou na hřiště mě ale zaujala tahle hra, kterou jsem do té doby nikdy neviděl. Hned jsem se ptal trenéra, jestli to můžu vyzkoušet. Neměl s tím problém, a tím začala moje celoživotní láska k lakrosu. Každý večer jsem si trénoval házení a přijímání přihrávky o zeď internátu. Propadl jsem tomu, jen spolubydlící z toho asi takovou radost neměli,“ vzpomíná s úsměvem na tváři na svoje začátky dnešní kouč a manažer Denver Outlaws.

Ač se nový sport teprve učil, už tehdy věděl, že v budoucnu by jej rád trénoval. „Od dětství jsem doma říkal, že chci být kouč. Ne herec, ne doktor, ne politik, ale kouč,“ prozradil.

Ihned po škole dostal nabídku na trénování basketbalového týmu, kde se navíc už tehdy točily velmi slušné peníze, lakros ale byl na prvním místě. Díky píli a přirozenému talentu Seaman začal vynikat na hřišti a vůdčí osobnost ho předurčovala na roli kapitána a hrajícího kouče.

Daleko méně rozšířený sport u něj zvítězil. 

„Největší výhodu jsem viděl v tom, že to můžete hrát s jakýmikoliv fyzickými předpoklady. Nezáleží, jestli jste vysocí, malí, silnější, hubení. Na hřišti se pro vás najde místo. Podobně jako v americkém fotbale. Na techniku to není jednoduchý sport. Člověk musí mít velmi dobrou koordinaci celého těla. Podobně jako třeba v ledním hokeji. Výhodou je, že můžete trénovat sám se sebou. Věnoval jsem tomu ohromné množství hodin, bavilo mě to,“ vysvětluje.

Rozvoj lakrosu po světě

Právě tehdy začala jeho cesta, která vedla přes řadu prestižních univerzitních programů a týmů nejvyšší soutěže až do Síně slávy lakrosu. Výrazně se tak podílel na popularizaci sportu napříč Severní Amerikou, kde hlavně v posledních 20 letech zažívá velký nárůst zájemců - zvláště na středních školách.

Tony Seaman (vlevo) při své návštěvě v Česku

„Pokud jste dobří, v lakrosu máte šanci získat prestižní stipendium na jedné z uznávaných univerzit. Proto to pro řadu kluků a holek začíná být stále zajímavější sport. Na Floridě jsme měli před 15 lety 17 lakrosových týmů, dnes jich máme 212. Střední školy tím žijí. Pro ženy a holky je ten rozvoj ještě rychlejší. Mají levnější výbavu. Stačí jim jen lakrosová hůl a chránič na obličej, to je vše,“ přibližuje prostřední v Severní Americe, kde lakros již před stovkami let hrály indiánské kmeny.

Díky zkušenosti na pozici hlavního kouče u národního celku USA cestoval po světě. Na mistrovství světa v anglickém Manchesteru zjistil, jak je lakros populární po celém světě. Evropské týmy ukázaly velmi dobrou kvalitu, byly tam týmy i z Afriky.

„Můj syn studoval v Norsku, začal to tam i trénovat. Izrael má velmi dobrý tým, Anglie, Německo jsou silné, i Česko se zlepšuje. Lakros už dávno není jen záležitostí Severní Ameriky.“

I proto se za spolupráce s firmou Universal Players Global jako nejlepší kouč uplynulé sezony MLL soutěže vydal na cestu do Evropy. Vyhledávat mladé talenty, kteří by měli zájem o studium a rozvoj svých herních dovedností v nejlepších ligách. Společně s Jakubem Bažantem z UPG a vedoucím české lakrosové asociace Petrem Chmelařem představil v Brně a Praze mladým hráčům, jejich rodičům a trenérům možnosti studijních pobytů v USA v čele prestižní školy Saint Andrew’s na Floridě.

V rámci několikahodinového programu legendární kouč seznámil účastníky s různými programy a pak hráčům a hráčkám připravil herní kemp.

„Jsem hodně mile překvapen. Vidím tady několik velice talentovaných dětí, které se mohou měřit s vrstevníky, které máme na středních školách v Americe. Samozřejmě každodenní trénink a studium na vybraných školách by je posunul zas o kus dopředu,“ vypráví Seaman.

Hodiny tréninku a dobrý prospěch

Právě stovky hodin na hřišti, exkluzivní zázemí a přístup profesionálních trenérů je jedním z hlavních lákadel pro mladé české talenty. „Sedm až deset hodin tréninku týdně, řada zápasů, zdravé jídlo, prostor pro trénink - to vše je mladým klukům k dispozici. Vše musí být ale podloženo dobrými výsledky ve škole,“ upozorňuje Seaman.

Kromě rekrutování mladých hráčů by v budoucnu rád pomáhal i českým koučům ve výuce milovaného sportu. To si ze vzájemné spolupráce slibuje i šéf asociace Petr Chmelař.

Tony Seaman přijel propagovat lakros do Česka.

„Tony koučoval nejlepší hráče na světě. Hvězdy, děti, ke všem měl individuální a úspěšný přístup. Každá rada je pro naše trenéry obrovské plus. Věříme, že v budoucnu by ve spolupráci s firmou Universal Players Global mohli do Čech přicestovat na stáž další američtí trenéři,“ přeje si Chmelař.

A Seaman ještě na dálku přidává první rady.

„Zůstaňte sami sebou. Nesnažte se kopírovat nějaký svůj vzor. Na prvním místě berte, že děti sport milují. Neberte jim tu lásku ke sportu. U dětí trenér opravdu může vidět to nadšení, které se jich drží často až do dospělosti. To vás bude naplňovat,“ říká člen Síně slávy, jenž v blízké budoucnosti chystá další cesty do Evropy.

„V Česku rozhodně nejsme naposledy.“

Přítomnost legendy je pro lakros velkým přínosem

Od této spolupráce si slibuje opravdu hodně. Herní posun českých hráčů a důležité zkušenosti ze zahraničí, kde se lakros těší výrazně větší popularitě než v tuzemsku. Šéf lakrosového svazu Petr Chmelař byl nadšený z návštěvy legendy Tonyho Seamana v Praze a Brně.

„Jsme někde jinde než před 15 lety, ale tohle by mohlo v budoucnu znamenat daleko výraznější krok dopředu,“ slibuje si Chmelař.

Kolik lakrosových dětí by se podle vás mohlo vydat za moře?
Byl bych nadšený, kdyby jeden až dva hráči ročně odjeli na studium a trénování do USA. Pro ně i pro celou lakrosovou komunitu v Česku by to byla velká věc. Za pár let by to bylo hodně znát. Samozřejmě víme, že požadavky nejsou malé. Ale máme tady řadu velmi talentovaných hráčů, kteří - pokud budou mít dobré výsledky ve škole -, by mohli mít šanci.

Měli jste v minulosti nějaké české hráče v zahraničí?
Pár hráčů už jsme měli v zahraničí. V Německu hrálo pár kluků. Dominik Pešek a Viktor Bláha hráli v Kanadě. Dřív tam byl i jeden brankář. Většinou to jsou soukromé věci, které si sami dohodnou. V dubnu na turnaji si tady pár kluků vyhlédli kanadští trenéři.

Jezdí do Česka i trenéři ze zahraničí?
Zatím bohužel ne. To je právě to, co bychom díky spolupráci s Jakubem a Tonym rádi změnili. Trenérské zkušenosti ze zahraničí by naše kluby ohromně obohatily. Trenérské stáže je jedna z cest, kterou bychom se rádi vydali.

Jak se vyvíjí lakros v Česku?
Možnost zahraničních stáží by byla obrovským posunem dopředu. Stačí si vzpomenout na dobu před 15 lety, kdy jsme měli problém i sehnat peníze na výstroj. Od té doby se lakros výrazně posunul. Finančně je to daleko lepší. Komunita ale stále není tak rozsáhlá, jak bychom si představovali. Je tu řada nadšenců, potřebovali bychom ale ještě větší počet aktivních účastníků. Momentálně máme ve všech kategoriích tak 600 - 700 registrovaných hráčů. Postupně se nám to daří zvyšovat.

Čím byste motivoval rodiče k využití takové možnosti pro své děti?
Myslím, že v tomhle případě není třeba nějaké přesvědčování. Tady jde v první řadě o vzdělání dítěte, a to je pro každého rodiče hlavní priorita. Vzdělání na amerických soukromých školách snese velice vysoká měřítka a možnost věnovat se oblíbenému sportu na maximální možné časové úrovni je obrovská výhoda pro každé dítě. Kdyby za mě v 80. letech byla taková možnost, tak neváhám. Děti se seznámí s jinou mentalitou, výrazně se zlepší v jazyku. Studijně a herně se neskutečně obohatí a mají šanci se pak dostat i na prestižní univerzitu. Těch pozitiv je tam obrovské množství.