„Užívám si to maximálně, obecně mám teď šťastné období,“ hlásil po dramatické finálové bitvě proti Bohemians Praha, kterou rozhodly až samostatné nájezdy.
V sedmatřiceti letech patří mezi litické veterány, už před 17 lety si z Portugalska přivezl zlato z halového mistrovství Evropy juniorů. Ale u historicky prvního litického titulu z roku 2010 scházel.
„O to víc to pro mě teď znamenalo,“ řekl Čech. Týden před litickou zlatou tečkou navíc nechyběl ani na pátém házenkářském finále, v hledišti mačkal pěsti Talentu proti Karviné. „Klukům jsem pak gratuloval, byla to parádní série.“
Stejně jako házenkáři, kteří Karvinou zlomili v sedmimetrovém rozstřelu, také Litice rozhodly až v samostatných nájezdech. „Na psychiku to bylo náročné. Dlouho jsme prohrávali 0:1, naštěstí jsme dokázali vyrovnat. To ani nebylo o zkušenostech, v tak emotivním závěru je to o srdíčku. Sám za sebe musím říci, že jsem spíš potřeboval vystřídat. Bylo to fyzicky náročné a já tam chtěl pustit někoho mladšího a výkonnějšího,“ pousmál se Čech a vyzdvihl sílu litického týmu. „Máme individuality, ale klíčová byla týmovost. A skvělou práci odvedli i trenéři,“ vypočítal.
