Dostihová trenérka z Vápenného Podola teď věří, že Trezorovi našla důstojného nástupce, který by jeho skóre při podzimním vrcholu sezony mohl notně vylepšit. V sobotu jí totiž na pardubické dráze zvítězil teprve sedmiletý ryzák Talent, když pod taktovkou žokeje Jiřího Kouska předčil čtveřici koní trenéra Josefa Váni včetně šampiona poslední Velké No Time To Lose (žokej Kratochvíl).
„Hodně mě překvapil - takhle dobře jsem to netipovala,“ přiznává Kabelková. „Bývala bych byla moc spokojená i se čtvrtým místem. Ale Talent je kvalitní kůň. Řekla bych, že byl před dostihem i trochu podceňovaný,“ dodává.
Myslíte bookmakery?
Ano. Ale chápu to, předtím nikdy neběžel takhle dlouhý dostih. Pár otazníků u něj bylo, v kvalifikaci navíc startovali i rozběhaní koně.
S Talentem jste loni vyhráli jeden kros v italském Meranu a na odměnách vydělali víc než teď při kvalifikaci. Konkurence tam však nebyla ani zdaleka tak početná jako v Pardubicích. Berete tedy sobotní triumf jako svoje největší vítězství od června 2014, kdy se vám tu totéž naposledy povedlo s Trezorem?
Nad tím jsem takhle vůbec nepřemýšlela, to jste mě zaskočil... Mám obrovskou radost z každého vítězství, ale asi cennější je, když je nějak vybojované. Ani tak ne na dráze, ale například, když má kůň před závody nějaký problém, nám se jej podaří včas vyřešit, a pak vyhraje. Třeba když měl náš Trezorek potíže s kopyty a poté dokázal zvítězit. To je krásné. Takhle to hodnotím, nezáleží mi na tom, jestli jde o „jedničkový“ nebo „čtyřkový“ dostih. Samozřejmě bylo příjemné v Itálii vyhrát tři sta tisíc, nebudu tvrdit, že ne. Ale teď v sobotu to byla paráda, porazit v kvalifikaci všechny váňovce... Super. Takže asi jo, za poslední dobu to bude největší úspěch.
Druhé Ange Guardiana s Jaroslavem Myškou porazil s výrokem „boj“, i další koně byli dost blízko. Už to samo o sobě značí, že umí výborně finiš. Jak byste ho jinak charakterizovala?
Je to ideální kůň, takového by musel chtít do stáje každý. Nesmírně hodné zvíře, v tréninku i v dostihu pracuje, jak má. Udělá, co mu člověk naznačí. A k tomu má ten skvělý, táhlý „konec“.
Co skoky? Nemáte o něj někdy na překážkách strach?
Nemám, v pohodě zvládá i ty těžké. A to jsme letos před sezonou v Pardubicích neskákali. Dosud upadl jen dvakrát, ale to vždycky bylo přes jiného koně. Na skoky je skutečně talent. Že dal na první dobrou tu „grupu“ v Meranu, kde jsou taky náročné skoky, hovoří samo za sebe. Vlastně si nevzpomínám, že by někdy na skocích chyboval.
Spolu s Tziganem du Berlais, jejž sedlal Jan Faltejsek, byl ve startovním poli nejmladší. To vás musí hřát - je tam perspektiva nejen k nejbližší Velké pardubické.
Je to mlaďas, ale letos v zimě jsem prohlásila, že dospěl. Je to zdatný kůň, moc se na něj těším, co předvede. Modlím se jen, aby byl zdravý. Talent je takový náš sen. Vymyslíte si spojení koní, připustíte, odchováte a takhle to dopadne.
Takže on je vyloženě jakýsi projekt vaší stáje?
Ano. Trénovala jsem dřív jeho mámu (Tavbecca), nechali jsme si ji do chovu a naplánovali to takhle. Je opravdu paráda, že to vyšlo.
Loni jste v jednom rozhovoru po sezoně uvedla, že jste sice s výsledky v zásadě spokojená, ale že se vám nedařilo úplně správně obsazovat koně jezdci a že vítězství mohlo být i víc. Proč změna jezdce postihla i Talenta? V předchozích čtyřech dostizích před kvalifikací pod Josefem Bartošem, Markem Stromským a Marcelem Novákem neskončil hůř než druhý. Byli tito žokejové dostává domluvení jinde, že jste sáhla po Jiřím Kouskovi?
Je to tak. Nejvíc jsem vždycky spolupracovala s Pepou Bartošem, jenže ten je smluvně vázaný v Lokotransu. Hledáte jezdce, který pak na tom koni ideálně zůstane. V zimě jsem volala Jirkovi, jestli by k nám nechtěl jezdit na trénink, a on na to kývl. S Talentem si porozuměli, šlo jim to. Marcel ho sice moc chtěl jezdit, ale když tu Jirka Kousek trénuje, je to logičtější.
Neměli bychom zapomenout na vašeho druhého koně, který se v kvalifikaci umístil na dotované pozici: na v cíli šestého ryzáka Vanduala. Co říkáte jeho výsledku?
Zaběhl výborně. Vracel se po dvou letech, šetřili jsme ho, aby vydržel zdravý. Nebyl tak top připravený jako Talent. Ale kvalifikaci prošel skvěle, ani nezhubl, nebyl moc unavený. Lukyn (žokej Lukáš Matuský) ho jel citlivě. Musíme s ním být trpěliví.
V šestém dostihu jste měla ještě ryzáka Call Of Outy Klass, jejž jezdil rovněž Matuský. Koně však musel zadržet. Byla jste hodně zklamaná?
Moc. Myslela jsem na dobrý výsledek. Bohužel kůň z Francie neumí zatáčky a různé prudší změny směrů, které jsou v Pardubicích. S Lukynem se pořád pral, potřeboval by běhat víc dokola. Musíme přijít na to, co s ním.
Měla jste pro mítink v záloze ještě nějaké další koně, kteří v Pardubicích nakonec absentovali třeba ze zdravotních důvodů?
Chystala jsem jednu čtyřletou kobylu na debut, ale nezdála se mi v tréninku, tak jsem ji ani nepřihlašovala. Jinak ne.
V neděli byla vaše klisna Ale Ambrosio pátá v Meranu. Donedávna běhala jen doma v Irsku - projevilo se tedy, že má se závoděním v kontinentální Evropě minimum zkušeností?
Ten dostih v Meranu nám nic neřekl. Událo se to, že si jeden žokej po prvním skoku v hirdách (proutěných překážkách) spletl kurz, což je celkem rarita. Strhl s sebou další. Dva pokračovali, ostatní zastavili. Pak je museli znovu dostat na trať, takže Ale Ambrosio doběhla až asi čtyři minuty za vítězem.
I tak letos máte ze šesti startů dvě vítězství. Takhle by to mohlo pokračovat...
Když se takhle daří, je to radost. Jen to nezakřiknout.
Mimochodem, co dnes dělá zasloužilý kvalifikační šampion Trezor?
Mám ho v Podole v práci, chodí do výběhu. Je krásný, spokojený, grošovaný...
Vozí se na něm občas děti?
To ne. On je pořád temperamentní, navíc já sem raději nikoho nepouštím. Bojím se, aby se někomu něco nestalo.
Ve Vápenném Podole působíte od roku 2011, tedy už poměrně dlouho. Zdá se, že vám tamější prostředí pro trénink koní dokonale vyhovuje.
Ano. I ten objekt se stájemi je náš, jsem tu spokojená. Přizpůsobujeme si to tady krok za krokem.
