Pětatřicetiletý český fenomén znovu prokázal svoji výjimečnost.
Na kontinentálním šampionátu se v neděli v nejtěžší váhové kategorii propral až do finále.
V něm se střetl právě s Tušišvilim. Šlo o poslední zápas celého mistrovství, bouřlivá atmosféra, pro domácí nejočekávanější duel.
Že to Krpálkovi nakonec proti Gruzínci nevyšlo tak jako při olympijském triumfu v Tokiu v roce 2021 a bral stříbro?
Krpálek získal na judistickém ME stříbro, Tbilisi a zbytek Gruzie potěšil Tušišvili |
Jistě, v první moment smutek, čtvrté zlato z této akce měl na dosah a v závěru na unaveného soka tlačil. Ale pak v něm propukla i radost. Uklonil se, Tušišvilimu sportovně zatleskal a ukázal na něj prsty: On je tentokrát šampion.
„Každá medaile je velmi cenná, kór v mém věku. Nesmírně si jí vážím,“ povídal jediný český medailista z uplynulého mistrovství v rozhovoru pro Radiožurnál Sport. „Tuši měl takovou podporu, že byl nad moje síly. Celkově jde ale o dobrý krok do celé sezony.“
Je to pro něj potvrzení, že stále patří ke špičce.
Že, ačkoliv ve startovní listině své kategorie platil za nejstaršího, věk nehrál roli.
Že sen o účasti na jeho pátých olympijských hrách v Los Angeles 2028 není vůbec nereálným cílem.
Vždyť naposledy se do finále kontinentálního vrcholu probojoval v roce 2018 v Tel Avivu, kde bral zlato. Od té doby sbíral bronzy.
„Mistrovství Evropy jsme si stanovili jako rozepírací turnaj směrem ke Grand Prix v Mongolsku a v Číně,“ vyhlížel dvojnásobný olympijský i světový šampion před odjezdem.
Rozepral se přesvědčivě. Právě tyto červnové turnaje odstartují kvalifikaci na americký sportovní svátek.
Uteklo to, že?
Ranní vstávání bolí, Krpálka ale žene vidina LA. Ty jsi tu pořád? žasnou soupeři |
„Přijde mi, jako by to bylo včera. Skončila Paříž a už začíná nová olympijská kvalifikace,“ vydechl Krpálek.
Na poslední hry nemá dobré vzpomínky. Místo útoku na zlatý hattrick se loučil ve druhém kole, načež uvedl, že si musí vzít chvíli oddych. Nekončí? ptali se fanoušci. On ale po pár dnech uklidnil: Pokračuju!
Právě v Los Angeles si našel novou motivaci. „Když jsem na kempu a vidím, že můžu pořád porážet ty nejlepší, žene mě to,“ říká o své sportovní dlouhověkosti. „Během vážení jsem dokonce slyšel: Neděláš si legraci, že jsi tu zase? A že pořád sbíráš medaile? Chci ukázat, že nejsem ze starého železa.“
Je to vážně dlouho, co skočil mezi elitu. V Tbilisi absolvoval patnáctý evropský šampionát a celkově slavil osmou medaili. „A to jsem měl jet už na mistrovství v roce 2009, jenže jsem si pochroumal kotník,“ zavzpomínal na dobu, když měl coby náctiletý všechny své obrovské úspěchy před sebou.
I po tolika letech ale věří, že ještě nějaké přidá. „Lukáš byl a je stroj. Ano, občas to hapruje. Kňučí, protože je starý,“ smál se jeho dlouholetý trenér Petr Lacina. „Ale jak nastoupí na tatami, je z něj znovu ten ostrý Krpálek, který jde dát do souboje srdce.“
Což v Tbilisi potvrdil. „Věřím, že přijde čas, kdy to Tušimu vrátím,“ zadoufal. Je jasné, při jaké akci by chtěl nejradši.
