„Často mi dělá problém komunikovat ve větší skupině. Povahou jsem plachá a stydlivá,“ vyprávěla. „Na ledu se cítím svobodně. Zato o popularitu moc nestojím. Nepřipadám si moc dobře, když mě pak doma každý pozoruje.“
Na mistrovství světa v Montrealu ji v březnu 2024 vyvedla před závodem z rovnováhy otázka reportéra: Budete zklamaná, pokud nevyhrajete? „Ten dotaz mě tak moc rozhodil, že jsem se druhý den probudila v slzách,“ přiznala. Soutěž dokončila na 4. místě.
S o to větší vervou se pak vrhla do přípravy na další, předolympijskou zimu 2024/2025.
Jenže všechno bylo špatně.
Musela vypustit velkou část sezony, podstoupit operaci kotníku, bojovat za pomoci psycholožky s chmurami ve vlastní duši.
Přesto se dokázala vrátit.
Letos v září na olympijské kvalifikaci v Pekingu vybojovala za Ruskou Petrosjanovou a gruzínskou Ruskou Gubanovovou třetí místo, zaručující jednu z posledních letenek na hry v Miláně.
Začátkem listopadu potom po 23měsíční odmlce znovu závodila v prestižním seriálu Grand Prix a zase byla třetí.
„Ještě mé jízdy ani zdaleka nejsou dokonalé,“ uznala. „Ale letos na jaře jsem si nedokázala ani představit, že to až takhle dobře dopadne. Věděla jsem, že šance na olympiádu existuje, operace kotníku však není nic jednoduchého.“
Už v létě 2019 si na tréninkovém kempu v Turecku vymkla a zlomila pravý kotník a natrhla si tři vazy. V průběhu následujících sedmi měsíců si zranila kotník ještě třikrát, načež koncem ledna 2020 opět pauzírovala s poškozenou šlachou.
Loena Hendrickxová při své volné jízdě na NHK Trophy.
„Nikdy jsem se z toho zranění plně nezotavila,“ tvrdí.
Proto ji tolik vyděsilo, když se loni na podzim kotník opět ozval. Pokoušela se bolest „přestát“, jenže ta neustupovala. „Nemohu se z pravé nohy pořádně odrážet ke skokům,“ líčila.
Vyšetření odhalila v kotníku cystu, tekutinu a poškozené vazy. Operace byla jediným řešením. Letos v únoru ji podstoupila.
První dny a týdny Hendrickxové po operaci:
T H A N K Y O U! ♥️
•
@teambelgium
@sportvlaanderen
@sportoase
@garage_lauwers
@purebyripaphoto
@oragejewels
@nielsalbertbikestore
@blackroll_bnl
@edeaskates
@johnwilsonblades
@golazogroup
@jorik.hendrickx
@adamsolya
@michael.heintges
@severine_costumages
@minnenhans
@ellen_kine
@huygenwout
@fitlab.nottebohmbrecht
@elineberings
@peeters.mathias
@jonathan_verwaest
•
My amazing boyfriend, family, friends and all my fans all over the world! ♥️
„Bylo to tehdy velmi temné období pro moji mysl,“ prozradila.
Nikoliv poprvé.
V roce 2023 pro změnu přiznala: „Kvůli velkému tlaku na závodech jsem úplně ztratila radost z bruslení.“ Od té doby spolupracuje s psycholožkou. Po operaci ji na jaře opět nutně potřebovala.
Při terapiích probouzela v nitru Hendrickxové bojovnost a chuť do závodů. V létě před olympijskou zimou krasobruslařka hlásila: „Jsem zase mentálně nabitá.“
Bruslením proti stydlivosti. Jak plachá belgická žena dobývá svět krasobruslení |
Před kvalifikací v Pekingu se nicméně opět potýkala s obřím tlakem. „Příliš jsem si uvědomovala: Je to moje poslední šance vyjet si olympiádu. Ale zvládla jsem to! Krátký program ještě moc ne, naopak ve volné už jsem se cítila jistěji.“
V 26 letech patří v kategorii žen mezi ty nejstarší.
Po hrách plánuje ukončit kariéru její vrstevnice a zároveň i kamarádka Kaori Sakamotová, trojnásobná mistryně světa.
A také Hendrickxová se odhodlává k zásadnímu kroku.
„Chci končit na vrcholu, takže odchod do krasobruslařské penze po této sezoně by mohla být správná volba,“ naznačila. „Uvidíme, jak se bude cítit mé tělo. Je možné, že už dosáhlo svého limitu. Krasobruslení je extrémně náročné fyzicky, ale i psychicky.“
Pokud by se skutečně rozhodla po této sezoně odejít ze scénu, pak může být jejím posledním závodem kariéry březnové mistrovství světa v Praze.
Loena Hendrickxová s medailí z japonské Grand Prix.
V hlavě samozřejmě nosí především velký sen o olympijské medaili z Milána. Ovšem naplnit jej v konkurenci Petrosjanové, Sakamotové, Liuové, Glennové nebo nastupující generace mladých Japonek nebude vůbec jednoduché.
Ale i kdyby se to nepovedlo, Hendrickxová si přeje: „Chtěla bych si tentokrát co nejvíc vychutnat, že jsem na olympiádě.“
Poprvé na ní startovala v Pchjongčchangu 2018. „Bylo mi osmnáct a moc jsem nepřemýšlela, jak výjimečné je tam být,“ vzpomíná.
Před Pekingem 2022 si to už uvědomovala: „Kvůli covidu však byla atmosféra her podivná.“
Tak tedy do třetice.
V Evropě a před očima svých blízkých. Na konci trnité cesty, kdy byla často kráskou v nesnázích, ale pokaždé se dokázala vrátit.
„Jsem neuvěřitelně hrdá a šťastná už jen proto, že v Miláně budu,“ ujišťuje.
