Zatímco vznik nových šatů trvá v jejím brněnském ateliéru Nosme v průměru asi čtrnáct dní, ale klidně může zabrat i čtyři měsíce, tak u těch, které mají zazářit pod pěti kruhy, trval celý proces od návrhu až po předání deset dní.
Krasobruslařské sezona už totiž běžela naplno, když sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi usoudili, že v kostýmech, které jim ušilo americké studio, jezdit nemůžou. „Vůbec neseděly střihem, vešlo by se mi do nich mimčo,“ lamentovala Natálie po japonské Grand Prix.
Na začátku listopadu oslovili Šmejkalovou, která jim kostýmy už dřív šila, jestli by záchranářskou misi nezvládla. A ta se do výzvy vrhla naplno.
„Všechny ruce v ateliéru pracovaly jen na nich, některé jsme si braly i práci domů. Dohromady to bylo šest kousků. A pak se ještě musely dopravit za nimi do Finska. Ale čtrnáct dní od prvního návrhu už v nich jeli Grand Prix,“ líčí listopadovou fofrakci.
VE FINSKU UŽ V NOVÉM. Mezi dvěma Grand Prix změnili Taschlerovi kostým jak pro rytmický (vlevo), tak pro volný tanec.
Na výsledku šatů, ve kterých Taschlerovi odjeli své tance na finské Grand Prix a se kterými se chystají na únorový vrchol olympijského cyklu, byste ale bleskový postup při jejich tvorbě nepoznali.
„Než začnu navrhovat, nakoukám si, jak vypadá choreografie jízdy, jaké je téma, poslechnu si hudbu. Mluvím s krasobruslaři o tom, jak chtějí, aby kostým působil. Někdy cílí na něco hodně divokého, jindy zase chtějí mít šaty jednoduché a hladké,“ přibližuje Šmejkalová.
KOSTÝMY MĚNILI I MISTŘI SVĚTA. Na své první Grand Prix v Číně předvedli mistři světa Chocková s Batesem netradiční kostýmy na toreádorské téma. Po rozpačitých reakcích fanoušků však odjeli Americkou brusli už ve výrazně proměněném outfitu.
„Řeším třeba i jednotlivé figury v choreografii – kterou stranou jsou častěji natočení k divákům nebo aby vypadaly hezky jako celek, když jsou v držení. A také aby nic nepřekáželo.“
Pro Taschlerovy musela připravit komplet na rytmický i volný tanec. „Původní návrh dámského kostýmu pro volný tanec ve stylu Matrixu byl bez výstřihu, ale po konzultaci s Natálkou a Filipem, jsme ho tam dodělali. Chtěli, aby to bylo trošku víc ženské a sexy, což mi přišlo jako dobrý nápad.“
Návrhy kostýmů, které ateliér Nosme ušil pro sourozence Taschlerovi.
Občas se musí do návrhu sáhnout i kvůli funkčnosti. Kdyby třeba navržené zapínání šatů nebylo dostatečně bezpečné. „Kolegyně, která stříhá látky, mi někdy řekne: Katy, tady ti to nebude fungovat. Takže přemýšlíme nad tím, jak to zapínání vyřešit. Často si v takových případech pomáháme síťovinou, ramínky… Už víme, že na některých bodech musí být šaty spojené, protože jinak by na těle nedržely správně.“
Když je návrh šatů hotový, vypracuje se podle něj ještě technický návrh a z něj pak střihy k jednotlivým dílům. Místnost, kde se díly na šaty stříhají, je pro každou švadlenku jako ráj – police plné látek, snad od každého odstínu barevné palety tu najdete aspoň jednu roli.
„Specializujeme se na pružné materiály a lehké šifony, které krásně dotvoří pohyb. Na krasobruslařské kostýmy se hodně používají pružné síťoviny,“ předvádí Šmejkalová svou kolekci novinářské návštěvě.
Kateřina Šmejkalová představuje kolekci látek, které mají v ateliéru k dispozici.
Protože tvoří šaty také pro závodní tanečnice, nesmí chybět výztuhy, které dodávají šatům potřebný tvar, nebo třeba i extravagantnější látky, které na ledě většinou nevídáte.
„Materiál nakupujeme v Anglii, kde mají specializované velkoobchody. Jejich látky jsou syté, výrazné, vypadají hezky pod umělým osvětlením. Jsou to kvalitní materiály, které vydrží sportovní výkon. A nejsou to úplně klasické barvy pro běžné nošení,“ vysvětluje návrhářka.
Vedle pestrých odstínů je ale v policích i několik rolí látek v tělových barvách, bez kterých se téměř nedá obejít.
Módní přehlídka na ledě. Jak se vyvíjely krasobruslařské kostýmy |
„Máme je třeba v deseti různých odstínech, aby byla vždy co nejblíž odstínu kůže dané zákaznice. Používáme je na zakrytí výstřihu, podklad pro zdobení, ale také pro sjednocení pleti. Protože krasobruslařky nepoužívají make-up na tělo jako tanečnice, a na pokožce se můžou v zimě udělat třeba nějaké fleky, takže taková tělová síťka nám vzhled pomůže sjednotit,“ odkrývá Šmejkalová.
Když náhodou není mezi stovkami látek ta, která by odpovídala návrhu, umí si v ateliéru barevné přechody, průstřihy nebo vzory sešitím několika různých látek vyrobit. „Krasobruslařské šaty většinou musí být kvůli kamerám detailnější, takže si často vzory domalováváme. Hodně se dá dokreslit také zdobením.“
Švadleny v ateliéru Nosme při ručním zdobení tanečních šatů.
Čímž se plynule přesouváme k další polici s nespočtem krabiček, ve kterých jsou rozdělené kamínky a flitry podle odstínů. Krasobruslařské kostýmy ani taneční šaty si bez nich téměř nelze představit. A každý z nic se musí přišít nebo přilepit ručně.
„Na jedny šaty může přijít mezi pěti až patnácti tisíci kamínky. Ty krasobruslařské nejsou tak zdobné, tam se většinou pohybujeme kolem osmi tisíc kamínků,“ vypočítává Šmejkalová.
Krásná, provokativní, záhadná. Katarina Wittová slaví šedesáté narozeniny |
Nelze si nevšimnout, že švadleny, které mají v ateliéru na starost zdobení – tedy „zdobičky“ – mají před sebou návrh, jenž má pozici kamínků na šatech načrtnutou jen velmi zhruba. Podle čeho se tak dámy zdobičky řídí při samotné aplikaci ozdob?
„U návrhu je připsané třeba to, který typ nebo barvu kamínků jsme se zákaznicí vymyslely na kterou část šatů, ale pak už nechávám prostor zdobičkám. Ta práce je hodně kreativní, tak je v ní nechci limitovat,“ povídá dlouhovlasá majitelka a ukazuje na sytě růžové šaty, které zrovna prochází rukama zdobičky Nikoly: „Tady to zdobení vychází z aplikace květu, takže i pozice kamínků je organická. Naopak třeba u kostýmu pro Natálku na Matrix jsme dělaly linie, tam to byla hodně přesná práce.“
PRACNÉ ZDOBENÍ. Na jedny šaty může přijít i 15 000 kamínků, všechny se musí aplikovat ručně.
Na otázku, jak dlouho takové zdobení jedněch šatů trvá, se dámy potutelně usmějí. „Záleží, jaký má zdobička den. Jestli jí to jde od ruky nebo jí všechno padá, jak komplikovaný je vzor…“ popisuje Nikola, aniž by ustala v otečkovávání šatů lepidlem a přikládání kamínků.
„Někdy máme šaty se vším všudy hotové za čtyři dny, někdy je zdobení náročné a samotné trvá třeba dva týdny,“ doplňuje ji šéfová.
Zdobné prvky hlavně u tanečních šatů se ale neomezují pouze na kamínky. Třeba u další figuríny zrovna přišívají dvě zdobičky třásně. „Pak máme také peří, perličky, půlperličky. Snažíme se experimentovat s různými materiály, děláme třeba i 3D aplikace, prostě aby byly každé šaty jiné.“
U tanečních šatů lze se zdobením více experimentovat, krasobruslařské kostýmy bývají decentnější.
Při zdobení jsou šaty nasazené na figuríně, která je přesně přizpůsobená rozměrům dané zákaznice. Přestože se většina kostýmů šije z pružných materiálů, většinou je nezbytné do nich našít i zip, protože kamínky se látka zpevní a šaty by se už nemusely dát obléknout.
Každá domácí švadlenka ví, že šití s pružnými látkami může být občas boj, a také v brněnském ateliéru si nové švadleny musí většinou projít procesem přešívání, když švy správně nepruží, krabatí se, nebo nejsou dost pevné.
„Ale rychle se to naučí, a pak už ví,“ ujišťuje Šmejkalová. „Občas zkoušíme i hrubší zacházení, abychom ověřily, že vše opravdu drží. Naštěstí se nám žádné problémy nedějí a zákaznice si pochvalují, že jsou šaty vždy v pořádku – to musím zaklepat,“ pochlubí se návrhářka a rychle hledá kus dřeva.
Dílna brněnského ateliéru Nosme.
Na své zaměstnankyně v ateliéru nedá dopustit. Celkem její tým čítá 17 švadlen. Některé pracují z domova, některé mají práci v dílně jako brigádu. Každá se vyzná v každé části procesu od stříhání přes šití až po zdobení, některé z nich se ale specializují na různé činnosti.
„Třeba Luci je specialistka na chystání střihů, ale je taky skvělá na zdobení. A Viky, to je kamínková specialistka. Vede sklad kamínků, hlídá, které chybí a které je potřeba doplnit,“ prochází Šmejkalová po ateliéru.
„Pak je tu paní Říčánková, to je zase pánská krejčová, takže nám dělá vyloženě krejčovské věci. Snažím se, aby řemeslo pokračovalo, takže bereme i holky na stáže, abychom jim to předaly. Aby všechny ty zkušenosti a know-how nezmizely s příchodem asijských obchodů.“
A že těch zkušeností posbírala za více než třináct let, kdy se šití tanečních a krasobruslařských šatů věnuje, víc než dost. Třeba když šaty, nad jejichž vychytáním strávila hodiny, se pak na soutěži objevily i na ruské tanečnici.
Návrhářka Kateřina Šmejkalová přibližuje svůj proces tvorby.
„Přijde mi, že když něco okopírujete v Číně nebo Rusku, tak vlastně vzdáváte hold tomu, kdo to vyrobil. Vůbec neřeší, že jste tím narušili jejich duševní vlastnictví. Na to bylo těžké si zvyknout,“ povzdechne si.
Zároveň mohla pozorovat vývoj, kterým si její odvětví za poslední roky prošlo. Volánky na krasobruslařkách vystřídaly mnohem jednodušší linie, z každodenní módy pronikly na led overaly, především se ale skokem posunuly technologie.
„Třeba v 80. a 90. letech ještě neexistovala kvalitní lepidla, takže se veškeré zdobení našívalo. A za těch 13 let, co tvořím, se změnil výbrus i kvalita kamínku. Všechny firmy pracují na tom, aby měly větší lesk. Teď je trend používat větší kamínky, které dřív ani nebyly na trhu v tolika barvách,“ přibližuje Šmejkalová.
Kateřina Šmejkalová se šaty, které navrhla pro krasobruslařku Elišku Žákovou.
Sama nejvíc oceňuje možnost tvořit návrhy digitálně na tabletu, ve kterém se snadno jakýkoliv prvek šatů upraví. „Dřív jsem kreslila návrhy tuží a akvarelem, a to mi zabralo třeba jen hodinu to vůbec nakreslit. Pak přišla zákaznice a řekla, že by si vlastně představovala jinou barvu. A já nad tím strávila další hodinu,“ vypráví pobaveně. „Teď je to otázka pár sekund.“
Momentálně jí spoustu místa v tabletu zabírají návrhy šatů, které vytvořila pro tance ve StarDance Tour, jehož záznam odvysílá Česká televize na Silvestra.
Kdy se bude vysílat StarDance Tour v televizi? Na silvestra se chystá záznam z O2 areny |
Ani v takovém množství šatů však prý nemá problém s inspirací.
„Spíš mě mrzí, že není čas ušít všechno, co mám v hlavě. Ten kreativní proces mě strašně baví. Poslechnu si hudbu, podívám se na choreografii, uložím si to do hlavy, nestresuju se, a ono to nějak vypadne. Často přichází největší inspirace právě z hudby, nebo třeba padá z nebe a já si musím jen dobře stoupnout,“ usmívá se.
Dřív sama závodně tančila, teď už pár let chodí bruslit, skáče jednoduché skoky a točí piruety, takže si dokáže představit, co od jejích šatů závodnice potřebují. Ale že do vrcholového sportu sama nepronikla, Šmejkalovou nemrzí.
„Já si sny realizuju přes svoje šaty, a to je možná ještě mnohem lepší pocit. Že to dokázal někdo, komu jsem s tím mohla pomoct.“
K jakému výsledku pomůžou její kostýmy českým krasobruslařům na olympiádě, se už brzy uvidí.
