„Jsem denně na ledě, ten mě konzervuje,“ odpovídala Wittová v roce 2005 se smíchem na otázku, jak si udržuje svůj půvab a krásu.
V rozhovoru pro iDNES.cz tehdy propagovala svou ledovou show, se kterou měla zastávku v Praze, stále aktivně bruslila, k tomu komentovala závody pro německou televizi, psala knihy. „Dělám vše na 110 procent. Než něco nového začnu, musím něco ukončit,“ vysvětlovala.
Po dvaceti letech už tolik na očích není. Přesto její půvab, odkaz a závoj tajemství zůstávají.
Bruslit začala v pěti letech a rychle se ukázalo, jak talentovaná pro piruety a skoky je. Začala trénovat v Karl Marx Stadtu, tedy dnešním Chemnitzu, u obávané trenérky Jutty Müllerové.
Když se dnes začtete do vzpomínek Wittové na trenérské metody Müllerové, možná vás zarazí, jak mohla pod takovým člověkem trénovat. Jenže byla jiná doba a Wittová chtěla vítězit více než cokoliv jiného. A tak chování Müllerové bez poznámek snášela.
„Říkala mi tlustá krávo nebo tlustá mrcho. Když jsem prošla pubertou, získala jsem ženskou postavu a krasobruslařské kostýmy mi přestávaly lichotit. Frau Müller mě nechávala hladovět. Byla na mě vážně tvrdá, ale já byla ten typ holky, který to potřebuje. Brala jsem ji jako druhou mámu, upletla mi rukavice.“ líčila pro The Times. „Myslím, že jsem jí dostatečně nepoděkovala, dokud jsem nezískala všechny ty medaile.“
Kromě oddanosti trenérce, jejíž chování bylo z dnešního pohledu často za hranou, budí mírné rozpaky i vztah Wittové k režimu v tehdejším NDR. „Krasobruslení je velmi nákladné a oni mi poskytly veškeré vybavení i prostor na ledě, který jsem potřebovala. Chtějí po mně, abych odsoudila vše z NDR, ale proč bych to dělala? Pro mě to byly základy mé kariéry.“
A většího pohoršení se u Wittové nedočkáte, ani když začne mluvit o tom, jak ji sledovala Stasi. Protože byla nepřehlédnutelně talentovaná, tajná policie se jí a její rodině věnovala už od jejích osmi let. Až do pádu režimu o ní popsala 3000 stránek informací.
„Všichni jsme věděli, že nás odposlouchávají. Když jsme v telefonu slyšeli cvaknutí, jen jsme řekli: No jo, policie je tu s námi… A když se během hovoru ozvalo další cvaknutí, vtipkovali jsme: Počkáme, musí si vyměnit pásku.“
Ani u státem řízeného dopingu nedohledáte od Wittové jednoznačné odsouzení. „Byla jsem zklamaná, co všechno vyplulo na povrch. Ale nemůžete ukázat jen na jednu zemi. Nezapomínejte, že to dělali všichni,“ říkala pro iDNES.cz. Zároveň k tomu vždy zdůrazňovala, že sama neměla s dopingem nic společného. „Vždyť jsem potřebovala vypadat žensky! Proč bych brala třeba testosteron?“
Mladičká Katarina Wittová v Karl Marx Stadtu:
ZDF mit "Terra X History"-Doku zum Geburtstag von Katarina Witt https://t.co/AKz1vjVm6u #ots #medien #news pic.twitter.com/N63UIuklQE
— Presseportal Medien & Kultur (@pp_medien) November 27, 2025
Zatímco tato kapitola jejího života bude už nejspíš navždy zastřena pochybnostmi, její umění na ledě a úspěchy jsou nezpochybnitelné. V 80. letech minulého století jí patřily krasobruslařské závody, kdekoliv se objevila.
Posbírala šest titulů mistryně Evropy, čtyřikrát byla mistryní světa, k tomu přidala dvě stříbra. Nejvíc se však v jejím resumé vyjímají dva tituly olympijské šampionky. Ten první v Sarajevu 1984 získala v osmnácti letech a proti Rosalynně Sumnersové, která brala stříbro, byla relativní outsider. O čtyři roky později v Calgary už ale nebylo větší favoritky.
Krátký program Wittové na olympiádě v Sarajevu:
¡VIERNES MUSICAL! 🎵🌟
— Los Juegos Olímpicos (@juegosolimpicos) March 7, 2025
Hoy recordamos el debut olímpico de Katarina Witt, quien ganó la medalla de oro en Sarajevo 1984. 🥇⛸️#JuegosOlimpicos #IWD2025 #FigureSkating pic.twitter.com/Ro84NiHsyX
Těsně před kanadskou olympiádou se Wittová představila i v Praze, kde získala své poslední evropské zlato. „Byla to taková generální zkouška před hrami v Calgary. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak publikum zareaguje na mé jízdy. Nebruslila jsem úplně bez chyb, ale fanoušci v Praze byli skvělí. Díky tomu jsem měla před olympiádou krásný pocit,“ vzpomínala.
Pražský šampionát tak tehdy poprvé viděl legendární Carmen a také onen modrý kostým pro krátký program, který v roce 1988 vzbudil takové pobouření.
Wittová svými kostýmy provokovala delší dobu a mnohokrát slýchala, že volí příliš vyzývavé šaty. Konkurentky si dokonce stěžovaly, že jimi rozptyluje rozhodčí. Ale co si oblékla na hudbu z muzikálu Jerry’s Girls, to mnozí nedokázali rozdýchat.
Ve stylu kabaretních tanečnic měla pouze imitaci korzetu a náznak sukénky tvořený peřím. Záhy se tak zavedlo pravidlo, že krasobruslařské kostýmy by neměly být „nepřiměřeně pompézní“ a že musí zakrývat boky a pozadí bruslařky.
I přes kontroverzi kolem jejích „nešatů“ Wittová v Calgary zazářila a olympijské zlato obhájila. Jako první žena od dob Sonji Henie. Při sledování její Carmen nelze přehlédnout, že úroveň a technická náročnost ženského krasobruslení udělaly od dob Wittové obrovský posun. Na druhou stranu se současné programy jen těžko můžou srovnat s její divadelností a originalitou…
Po olympiádě v Calgary se jako první krasobruslař z NDR přesunula do Spojených států mezi profesionály. V roce 1990 natočila televizní film Carmen na ledě, za který dostala cenu Emmy.
Calgary 1988: Tomba lákal Wittovou: Pojď na rande. Za medaili![]() |
Kvůli olympiádě v Lillehammeru 1994 se vrátila do závodů, jenže o slavném návratu se mluvit nedalo. Na připomínku svého zlata ze Sarajeva a toho, že v olympijském městě právě zuří občanská válka, zvolila píseň Řekni, kde ty kytky jsou, dostala se s ní ale pouze na sedmé místo.
Pak už se naplno přesunula do světa showbyznysu.
V roce 1996 se mihla ve filmu Jerry Maguire po boku Toma Cruise. Hollywoodské hvězdě ve snímku ze sportovního prostředí řekla na kameře: „Gratuluju, Jerry. Dobrá práce.“
To ale stačilo na to, aby ji o dva roky později obsadil John Frankenheimer do akčního snímku Ronin, ve kterém si zahrála milenku Roberta De Nira. „To byla skvělá role, režisér mi ji psal přímo na tělo. Hrála jsem ruskou krasobruslařku, ale zastřelili mě…“ vyprávěla.
Ve stejném roce také nafotila už zmiňovanou sérii pro Playboy. Celosvětový náklad se během pár dní zcela vyprodal, což se stalo teprve podruhé v historii – poprvé to zařídila v roce 1953 Marilyn Monroe na obálce vůbec prvního čísla.
Playboy December 1998 ~ Skater Katarina Witt, Writer Gore Vidal Interview – VGhttps://t.co/2NB4rJ6eD4 pic.twitter.com/RulP7pq4Hc
— Christopher (@pipecover1) October 3, 2024
„Chtěla jsem fotky v přírodě, něco přirozeného. A přirozené je být nahý. Byla to oslava mé ženskosti,“ přiblížila později vznik fotografií, mezi kterými je mimo jiné i jedna, na které dělá nahá stojku před vodopádem.
Brzy se ale zapojila do mnohem serióznějších záležitostí, byla například ambasadorkou kampaně za udělení zimních olympijských her v roce 2018 Mnichovu. Opustila také život plný cestování a nastálo se usadila v Berlíně. Nikdy se nevdala, nezaložila rodinu. „Nechtěla jsem. Nemyslím, že jsem dost zodpovědná,“ vysvětlovala.
Celý život ale zůstala věrná ledu a kontakt s krasobruslením nikdy neztratila.
„Mám radost, že je konečně normální jezdit na vokální hudbu, která je mladým krasobruslařům mnohem bližší než to, na co jsme museli bruslit my. A když chce někdo udělat salto – proč ne?“ vzdávala nedávno hold rebelantům.
Sama jedním kdysi byla.










































