Na rozdíl od jeho rodičů, kteří hlouček novinářů srocený kolem jejich syna pozorovali s nevěřícným úsměvem.
„Je to jako v nějakém filmu, jako kdybychom byli v kině,“ žasl táta Reshtenko. „Ještě potřebujeme nějaký čas, zatím tomu nevěříme.“
Se synem se mohli spojit až v sobotu pozdě večer, když pro něj skončily všechny medailové povinnosti. „Do té doby jsme si pořád dokola opakovali tu jeho jízdu, věděli jsme, že toho má hodně,“ líčil hrdě Alexey Reshtenko.
„S manželkou se na jeho jízdy přímo při závodě nikdy nekoukáme, protože máme takovou tepovou frekvenci, že se bojíme, abychom to vydrželi. Takže pak vždycky nám dcera pošle zprávu, jak zajel. A teď psala, že dobrý. Tak jsme si pustili televizi a viděli jsme, že se v kiss&cry zóně usmívá, to se nám moc ulevilo.“
Žori si srovnal hlavu, říká Březina o Reshtenkovi. Věří mu i na čtverného axela |
A usmívat se Reshtenko mladší nepřestal ani 48 hodin po svém úspěchu.
„Když jsem se v neděli ráno probudil, došlo mi, co jsem dokázal. A od té doby mám takovou energii, že úplně lítám,“ zářil v pondělí večer na pražském letišti, když ho rodiče a sestry pustily ze šťastného objetí.
Hodně energie potřeboval hlavně v neděli, kdy ho čekali dosud neznámé povinnosti medailisty. Exhibice, předávání medailí ze volnou jízdu, banket.
Hlavně ale exhibice mu udělala díru do programu, žádnou připravenou jízdu totiž neměl, a tak musel se svým choreografem Adamem Soljou ještě dopoledne rychle na led a za hodinu spíchli něco, co už odpoledne předváděl sheffieldskému publiku.
Georgii Reshtenko v objetí maminky po příletu z bronzového ME v Sheffieldu.
Dopředu měl alespoň jasno v tom, na jakou hudbu chce své exhibiční vystoupení jet. It’s alright od East 17 – píseň, která pro něj má speciální význam.
„Táta mě požádal, abych jel na tuhle hudbu,“ vysvětloval. A už teď je jasné, že zazní i v Praze na exhibici po mistrovství světa, kam bude Reshtenko jako domácí závodník najisto pozvaný. Zato choreografie se určitě ještě vyladí, stejně jako kostým. Ten totiž také vznikl v rámci nedělní rychloakce.
Je to velké, moc velké, jsem v šoku. Jak Reshtenko žasl a Březinovi se zlomil hlas |
„Prostě jsem zaběhl někde v obchoďáku do krámu, Adam mi řekl: Vem si to a to, za dvě minuty jsme byli venku a jeli jsme rovnou na zimák.“
Zároveň přiznal, že části exhibiční jízdy byly podobnou improvizací jako vybírání oblečení. „Věděl jsem začátek a pak jakým směrem zhruba jet, ale konec už byla skoro jen impovizace,“ líčil s úsměvem.
V úterý si dopřeje krátký odpočinek a ve středu už zase zamíří na led. „Musím,“ pravil rozhodně. „Mám teď obrovskou motivaci, chci takové pocity zažít v budoucnu ještě hodněkrát.“
Nemusel vysvětlovat jaké pocity. Bronzová medaile na jeho krku mluvila za vše.
