Zpráva o Buttonově smrti se minulý čtvrtek sešla s tragickými informacemi o leteckém neštěstí ve Washingtonu, při kterém zahynulo také několik mladých krasobruslařů. Krutým osudem tak během pár hodin přišel americký sport o svou slavnou minulost i nadějnou budoucnost.
Sám Button podle některých žádnou budoucnost v krasobruslení mít neměl. Bruslil sice od útlého dětství, ale ne nijak oslnivě.
Vše se změnilo, když jeho otec George zaslechl, jak malému Richardovi ve škole říkají, že jako bruslař nikdy neuspěje. „Ten se naučí pořádně bruslit leda až sněhová vločka dokáže přečkat v podsvětí,“ mělo znít památné proroctví.
Tehdy bylo Buttonovi dvanáct a podle svých slov měřil jen metr padesát a vážil sedmdesát kilo. „Vypadal jsem jak máslová koule,“ vzpomínal. George Buttona však přístup k jeho synovi natolik dopálil, že ho dokázal motivovat ke dvakrát tak náročnému tréninku a zanedlouho mu už mohl domluvit přípravu u slavného trenéra Guse Lussiho.
RETRO: Zrození legend i hokejový skandál v kulisách švýcarské blamáže![]() |
O dva roky později vyhrál americký šampionát mezi žáky, rok nato mezi juniory a za další rok vládl mezi elitou. Bylo mu šestnáct a jeho hvězdná kariéra právě odstartovala.
Jedinečný zjev
V roce 1947 se poprvé dostal na světový šampionát. Skončil stříbrný za Švýcarem Hansem Gerschwillem. To bylo naposledy, kdy dokázal Buttona někdo porazit.
Na olympijské hry ve Svatém Mořici v roce 1948 přijížděl jako hlavní favorit a svou roli suverénně potvrdil. K vůbec prvnímu americkému olympijskému zlatu pro krasobruslaře přidal také historický zápis prvního v soutěži provedeného dvojitého axela.
Co na tom, že ho poprvé zvládl provést bez pádu jen pár okamžiků před závodem na tréninku? Historické tabulky rovněž neprozradí ani to, že axel byl nedotočený a z dnešního pohledu by ho nikdo jako čistě provedený neuznal.
Pohádkový příběh ve Svatém Mořici byl napsán, Button se stal v osmnácti letech nejmladším krasobruslařským olympijským vítězem.
O pár týdnů později se na čerstvého olympijského šampiona mohli podívat také Pražané. Button už tu zimu jednou v Praze byl, na lednovém mistrovství Evropy, kde samozřejmě zvítězil. Přesto nejspíš nevzpomínal na město rád.
V únoru 1948 se na štvanickém Zimním stadiónu ukázal v rámci exhibičního vystoupení. Jenže druhý den vypukl v Československu komunistický převrat a Button zde v chaosu revolučních dnů uvázl i se svým trenérem Lussim a matkou Evelyn. Z Prahy se dostali až s pomocí americké armády.
Na další olympijské hry do Osla přijel už jako student Harvardské univerzity. Mezi denním studiem zvládl na bostonském kluzišti vymyslet nový druh piruety – té, které se dnes říká flying camel, a bruslař ji začíná přeskokem z jedné nohy na druhou.
Archivní záběry Buttona na exhibici ve Vídni. V úvodu videa je zaznamenaná jeho revoluční pirueta:
Pro fanoušky, rozhodčí i své soupeře si ovšem v Oslu připravil ještě něco speciálnějšího: první trojitý skok v historii, konkrétně trojitého rittbergera.
„Mocně v Oslu zazářil opět Richard Button, pojetím jízdy jedinečný zjev v historii mužského krasobruslení,“ vzpomínal na stránkách Československého sportu Gustav Vlk.
Zavřít mu konečně pusu
Ve dvaadvaceti letech už Button vyhrál vše, co bylo možné. Obhájil olympijské zlato a byl pětinásobným mistrem světa. V době přísného sportovního amatérismu usoudil, že je čas jít dál. Na Harvardu vystudoval práva, láska ke krasobruslení však nakonec zvítězila nad perspektivním životem advokáta.
V roce 1960 přijal nabídku komentovat pro televizi krasobruslařské soutěže na olympiádě v kalifornském Squaw Valley. „Zaplatili mi dva tisíce dolarů za cestu do Kalifornie, a já utratil tři tisíce za hovory do New Yorku mým známým, abych se jich ptal, jak se jim mé výkony zamlouvají,“ vyprávěl.
Stejně jako byl průkopníkem na ledě, definoval práci komentátorů-expertů v televizi. Od svého okolí sbíral zpětnou vazbu na to, co říká, jak to říká, na co by se mohl zaměřit víc a co naopak vynechat. „Názory ostatních mi pomohly zformulovat mou roli ve vysílání.“
Příspěvek z olympijských her v Lake Placid 1980, ve kterém Button vysvětluje divákům nepovolenou zvedačku:
Tu pak plnil následujících padesát let. Na obrazovce televize ABC naučil americké diváky sledovat krasobruslení a pomáhal jim najít v něm krásu a drama. V roce 1981 získal dokonce za svou televizní práci cenu Emmy.
Nikdy si nebral servítky, proslul kousavými vtipy a nápaditými výroky. „Když jsem závodil, Dick byl tím hlasem, na kterém záleželo. Posledních pět let mé kariéry jsem se v podstatě jen snažil zavřít mu konečně pusu,“ líčil olympijský šampion z roku 1984 Scott Hamilton.
Ukázkou jeho jedinečného komentátorského stylu může být poznámka, kterou pronesl na olympiádě v Pchjongčchangu: „Karen Chenová mohla na ledu kypět energií, ale její bruslení a hudba se navzájem neznají.“
Lehce nesnesitelný dokázal být Button i jako kolega. „Když měl pocit, že jsem řekla něco gramaticky špatně, napsal mi to přímo během přenosu na papírek,“ popisovala olympijská vítězka Peggy Flemingová.
Button s Flemingovou tvořili dlouhé roky komentátorské duo:
Přestože deptal své soupeře suverenitou, kolegy profesionalitou a mladší krasobruslaře pohledem, kterému nic neuniklo, po celý život padala na jeho adresu pouze slova obdivu a uznání.
„Žádný jiný krasobruslař neztělesňoval sport tak jako Dick Button,“ pronesla šampionka z Nagana Tara Lipinská. „On je a vždycky bude zakladatelem krasobruslení.“
Zakladatel, bez kterého se nyní musí krasobruslení obejít. S vědomím, že je na ledě přítomný skrz každého axela, rittbergera nebo piruetu, bude ale rozloučení přece jen o něco snazší.