Skončí, nebo ne?
To je otázka, kterou řeší takřka celé Japonsko.
"Je to má poslední sezona," řekla přece Mao Asadaová na jejím počátku.
Najednou však tvrdí: "Konec? Je to padesát na padesát." Dala národu naději.
Evropan si jen stěží představí, jak populární je tato křehká 23letá žena v Japonsku, zemi krasobruslením posedlé. Obří fotografie Asadové hledí z trupu Boeingu 777 letecké společnosti JAL. Má vlastní řadu kimon MaoMao, pojmenovali po ní chryzantému, suši i hot dog, hudba k jejím jízdám vyšla na samostatném albu, založila show The Ice.
Doma má status popové hvězdy.
Jsem jen člověk!
V roce 2007 v Tokiu stříbrem na světovém šampionátu debutovala. Nyní, znovu v Japonsku, se třetím světovým titulem možná loučila.
"Usmívej se, i když se ti nedaří, protože kolem tebe je krásný svět. Uvidíš slunce, které na tebe září," vybízel text písně, na kterou bruslila při nedělní závěrečné exhibici.
Jako by tím prozrazovala návod, s jehož pomocí ze sebe setřásla černé úterý na olympiádě v Soči. Vítězka série Grand Prix přijela na hry se plánem zlatého útoku, jenže pád při trojitém axelu ji srazil na 16. místo v krátkém programu!
Tehdy opustila led duchem nepřítomná, sotva registrovala známky. Životní volná jízda posunula Asadovou už jen na 6. místo.
Dokonce i Jevgenij Pljuščenko jí pak na Twitteru blahopřál: "Mao, ty jsi opravdový bojovník." Jeho zprávu sdílelo 40 tisíc dalších uživatelů Twitteru a 30 tisíc ji "lajklo". Ovšem v duši rodačky z Nagoje setrvala bolest. "Mé srdce je velmi unavené. Tohle měla být má olympiáda," nešťastně říkala v Soči.
Zázračné ledové dítě už v jedenácti poprvé vykroužilo trojitý axel a trojitou kombinaci! Ve dvanácti coby první "žena" v historii předvedla trojkombinaci tří trojitých skoků. Ve čtrnácti přidala dva trojité axely v jedné jízdě. Vybojovala světové zlato v letech 2008 a 2010.
Přesto po pádu v Soči 76letý Joširo Mori, bývalý premiér a nyní šéf organizačního výboru her v Tokiu 2020, pronesl: "To děvče vždycky upadne, když o něco jde."
Mnozí mu vyčetli ostrá slova.
A Asadaová? Zapomněla na japonskou úctu k mocným. Ohradila se: "Jsem jen člověk! To se stane, že upadnete. Snad pan Mori bude aspoň trochu litovat svých slov."
Po bok Wittové a Kwanové
Možná i proto přehodnotila úmysl hned po olympiádě skončit. Přijela na šampionát do Saitamy, v krátkém programu skočila skvostný trojitý axel a překonala světový rekord Korejky Kim. Do volné jízdy vjela v sobotu s upjatým výrazem, který s každým dalším vydařeným prvkem roztával. Při závěrečné krokové řadě se rozesmála.
Svět byl znovu tak krásný.
Pouze dvě ženy získaly za předchozích 45 let světový titul třikrát a víckrát: Katarina Wittová a Michelle Kwanová. Mao Asadaová vstoupila do exkluzivního klubu.
"Letošní sezona mi dala tolik radosti i smutku," bilancovala. "Ale právě proto je krasobruslení tak nádherné."
Učí nás i zklamání. Kostnerová zlomila olympijské prokletí a odcházíPřed osmi lety na hrách v Turíně 2006 neunesla evropská mistryně Carolina Kostnerová tíhu domácího prostředí, padla při prvním skoku a z šoku už se nevzpamatovala. Před čtyřmi lety na hrách ve Vancouveru opouštěla led s hlavou v dlaních, sotva schopná stát po "nejhorší jízdě mého života". Když třikrát padnete na olympiádě a celý svět se dívá, je přetěžké pohnout se zase vpřed. Půvabná Italka to dokázala. Letos v Soči své olympijské prokletí zlomila. "Ten bronz má pro mě cenu zlata," říkala tam. A dalším bronzem, tentokrát světovým, se v sobotu v Saitamě patrně loučila. "Pro Carolinu je to konec, příští rok určitě závodit nebude," věděl její sparingpartner Tomáš Verner.   Už po Vancouveru 2010, plna zklamání, tvrdila: "Končím. Dosáhla jsem svého limitu." Studovala a snažila se zapomenout. Záhy však zjistila: postrádám krasobruslení. "Tehdy jsem si řekla: Nesnaž se být dokonalá, už nemysli na výsledky a jen brusli, pro radost a pro sebe." Vrátila se do Oberstdorfu k trenérům Huthovi a Kopřivové, nalezla ztracenou sebedůvěru a v roce 2012 dobyla světové zlato. Tehdy mohla odejít na vrcholu. "Ale nebyla jsem připravena." Vábničce jménem Soči neodolala, vždyť olympiády kolují v její krvi. Otec na ní hrál za italské hokejisty, sestřenice Isolde má dva bronzy z alpského lyžování. Carolinina matka je naopak profesorkou umění - a uměleckými zážitky se staly také programy vyzrálé Kostnerové. "Zkusíme volnou na Ravelovo Bolero," navrhla jí choreografka Lori Nicholová. Odmítala. Copak může bruslit na posvátnou hudbu Torvillové a Deana, kterou posvětili dvanácti šestkami v Sarajevu 1984? Ale i otec, který v Sarajevu seděl při vystoupení britských tanečníků na tribuně, ji přesvědčoval: "Zkus to." V Soči bolerem hypnotizovala tribuny. "Nikdy líp nezajela," říkala trenérka Vlasta Kopřivová. V Saitamě to ve volné tak oslnivé nebylo. "Jako bych neměla vlastní nohy," posteskla si Kostnerová, přesto se opět smála ze stupňů vítězů. "Každý má v životě vrcholy a pády. Učíme se i z největších zklamání, nemyslíte? Učíme se být pokorní. Čím jsem starší, tím víc vnímám hodnotu každé medaile." Je jí 27 let. Jen 29letá Japonka Suzukiová je ze špičky starší. Teď už i ona cítí: Je čas jít. |
