"Nevím, jak to přijal, po závodě jsme spolu nemluvili. Ale určitě byl rád, že jsem vyhrála, navzájem si fandíme," sděluje aktuální jednička mezi Březinovými. Toto označení je samozřejmě myšleno v nadsázce – zatímco Michal už si vybudoval renomé, Elišku krasobruslařský svět teprve poznává.
Co už dokázaliTřiadvacetiletý Michal Březina se největšího úspěchu dočkal letos v lednu, kdy získal bronz na mistrovství Evropy v Záhřebu, čímž konečně zlomil bramborové prokletí. Čtvrtý byl dvakrát na evropském šampionátu (2010, 2012) a dvakrát také na světovém (2010, 2011). Při své první olympiádě ve Vancouveru 2010 obsadil 10. místo. Kromě toho byl vicemistrem světa mezi juniory (2009) a dospělým mistrem republiky (2010), v dalších třech případech skončil druhý za Tomášem Vernerem. Sedmnáctiletá Eliška Březinová je dvojnásobnou mistryní republiky (2012 a 2014 – tento titul získala před týdnem v Bratislavě), na mistrovství Evropy obsadila 36. a 30. místo, na mistrovství světa skončila 41. |
Její úspěch ovšem dokazuje, že Březinovi mají na "výrobu" špičkových sportovců patent. "Je to příjemné, ale zároveň je to spojené s odříkáním. Rozhodně nejsme normální rodinka, většinu času trávíme na zimáku nebo závodech," popisuje matka sourozenců Edita. "Ale děti si to vybraly a my je podporujeme. A jsme rádi, že se daří."
Krasobruslařskou stopu vyjel v klanu Březinů otec Rudolf, který závodil v éře olympijských medailistů Jozefa Sabovčíka a Petra Barny. "V něčem jsem měl smůlu a v něčem velké štěstí. Nedostal jsem se sice na velké akce, ale zase bylo skvělé, že jsem se mohl poznat s tak skvělými závodníky," oceňuje.
Jeho syna Michala původně táhl hokej, jenže při kurzech bruslení ve Stadionu Brno trenéři usoudili, že by to mohl zkusit i bez hokejky. "Dítě hlavně musí chtít. Talentované jsou víceméně všechny, ale ten talent je třeba rozvinout," podotýká matka Edita. "Michala původně zajímalo, co bude vyhrávat, jakou dostane odměnu. Pak se mu začalo dařit a chytlo ho to."
Otec na přípravu svého syna spíš dohlížel, než že by jej sám vedl. "Učili ho velice dobří trenéři. Já jsem se podílel hlavně na letní přípravě, kdy jsem ho proháněl na kole," přibližuje Rudolf Březina. "K úspěchu je potřeba souhra více věcí, nejde spoléhat na to, že se všechno udělá na ledě. Musí tomu propadnout celá rodina."
Skvělé skoky mají v rodině
K tomu u Březinů došlo. A když se osvědčil Michalův model, vydala se v jeho šlépějích i Eliška. "Zkoušela jsem i sportovní gymnastiku a byla jsem v ní taky docela dobrá, ale ve dvanácti jsem se rozhodla pro krasobruslení. Zčásti proto, že jsem ho dělala déle, a taky kvůli Michalovi," přiznává sedmnáctiletá studentka střední školy.
Eliška Březinová
Bratr jí tedy byl příkladem, přímo na ledě se s ním však příliš nepotkávala. "Jsme od sebe šest let, takže jsme chodili vždycky zvlášť. Ale když vidí, že něco dělám špatně, tak mi poradí." Zároveň na ni stále dohlíží otec.
"S děvčaty je to trošku složitější než s kluky, na ty se dá víc zatlačit," říká Rudolf Březina. Jeho dcera ovšem zároveň tvrdí: "Když mě trénuje rodič, je to trochu zvláštní. Člověk zvenčí má větší odstup." Letos v září si ji tak vzal do parády Ivan Rezek. "A cítím pokroky," pochvaluje si Eliška.
Mistryní republiky byla už předloni, teď v Bratislavě na společném šampionátu Česka, Slovenska, Maďarska a Polska to však zvládla v mnohem větší konkurenci a s výrazně lepším výkonem. "Po kraťáku jsem byla druhá. Volnou jízdu jsem si jela pro sebe, užila si to a vyšlo mi to," jásá.
Další výzvou pro ni bude mistrovství Evropy. Na něm už má za sebou 36. a 30. místo, v lednu v Budapešti už by se ráda vešla mezi čtyřiadvacítku nejlepších. "Hlavně bych chtěla zajet čistý kraťas, což se mi naposledy nepovedlo. Na velkých závodech už necítím tolik stresu, beru to v klidu. Snad se mi podaří zajet jako na tréninku," doufá Eliška Březinová.
Ta má se slavnějším bratrem společné nejen příjmení a cestu na vrchol, ale také hlavní zbraň – vybroušené skoky. "Zvládám všechny trojáky, teď pilujeme kombinaci dvou trojitých skoků," prozrazuje. Trojitého rittbergera přitom zvládla už ve dvanácti. "Vždycky jsem nejradši skákala. Ale teď už mě kromě skoků baví i piruety, tak snad mě brzo začne bavit i to ostatní bruslení," usmívá se.
Naděje na Soči pořád žije
Jen tak sklouznout by se ovšem nešla. "Jít na veřejné bruslení je riziko. Někdy jsou tam s prominutím blázni, co by mě mohli zranit," vysvětluje. A zranění už si užila dost. "Jednou jsem měla zlomený kotník, minulý rok jsem v něm zase měla špatné vazy a všechno možné," vypočítává.
Michal Březina
Své programy mění každé dva roky, momentálně jezdí ten krátký na tango a volnou jízdu na hudbu z filmu Vikingové. A stále žije naděje, že tyto melodie zazní i v olympijském Soči. "Kdo by tam nechtěl jet? Ale jak je to reálné, netuším," prohodí Eliška Březinová.
Její chvíle by ovšem měly přijít později. "Nejlepší věk krasobruslařky je kolem dvaceti, kdy už je její jízda ženštější. Nebylo by špatné mít nějakou tu medaili z velké akce, ale nejdřív musím dát dohromady programy, aby měly větší hodnotu. A potřebuju taky přidat ještě trošku výrazu."
Rodiče Březinovi každopádně na své ratolesti mohou být pyšní už nyní. "Když byl Michal malý, říkal jsem mu na závodech: ‚Ukaž jim, jak to v Brně umíme.‘ Když jsme jeli do ciziny, tak jsem mu povídal: ‚Teď jim ukaž, jak to umíme v Česku.‘ A když se to povedlo, cítil člověk hrdost," svěřuje se otec Rudolf. "Co se týče Elišky, tak už záleží jen na ní. Teď si dokázala, že jí to jde, zbytek je hlavně o hlavě."
