Zvláštní je, že hnutí, o kterém Sehnal tvrdí, že chce ve volbách 10 procent, nemá měsíc a půl před hlasováním lidu žádný dohledatelný program. Na účtu svítilo v neděli 1 831 korun a leccos vypovídá i sdělení Ladislava Vízka, lídra v Praze, pro iDNES.cz: „Já jsem na nabídku neřekl ne a hned jsem tam byl napsaný. Moc se mi do toho nechce, protože si myslím, že politika je špína.“
Vyšperkoval to trenér Petr Rada, který Seznamu řekl: „Nekandiduju, někdo mě tam dosadil. Mám hodně nepřátel ve fotbale a ještě bych se hrnul do politiky?“
Až má člověk pochyby, jestli cílem kandidátky se známými tvářemi není posbírat 1,5 procenta a pak shrábnout státní příspěvek (100 korun za každý hlas).
Tento pochybný sportovní trucpodnik v sobě nese kus symboliky. Politici milují sportovce po boku. Jakmile se jim houpe zlato na krku, vinšují z první řady a slibují, že zajistí tu dokonalou péči. Pak si ale otevřete volební programy a musíte se smát.
U ODS se téma sportu scvrkává do jediné věty o šesti slovech. U ČSSD, která za něj čtyři roky zodpovídala, je ve třech krátkých odstavcích. A jak píše hnutí ANO: „Sport v Česku je v současné době na okraji zájmu a podle toho také vypadá jeho stav.“ Tak ho babišovci zařadili jako 22. bod svého 22bodového programu.
Je jasné, co je po květnovém vypuknutí aféry s dotačními podvody ústředním sportovním tématem. A tak nebylo pro programové scenáristy partají nic snazšího než naťukat do volebních plánů formulku: „Zajistíme transparentní financování sportu.“
Kandidátky do voleb podle krajů |
Zní to státnicky, jenže obsah je prázdný. Strany totiž mlčí o tom, jak toho dosáhnout. Jakou zvolí metodiku k rozdělování peněz, což je věc, na kterou sport čeká 25 let. Bude záležet na počtu registrovaných sportovců, či na úspěších? Nebo zase na lobbingu sportovních šíbrů?
Leckdo tvrdí, že programy jsou mrtvé. Že drtivá většina lidí je nečte, že se stejně rozhoduje podle sympatií. A sport rozhodně není tématem, které by vy(pro)hrávalo volby. A tak jen dvě z klíčových stran sportu věnují aspoň samostatnou rubriku (TOP 09 a ANO).
U TOP 09 jde spíše o vize, jednu z mála konkrétností ale vypustila na sociálních sítích – za 70 milionů, kterými stát přispívá na závod MotoGP v Brně, by nakoupila 140 tisíc kopaček pro děti. To je vrchol populismu, jejž by člověk čekal u jiných stran, ale ne u té pravicově-konzervativní.
Ano, je legitimní se ptát, zda má stát miliony dotovat jakékoliv mistrovství světa, je však tristní až vyděračské vedle toho stavět děti. Jednak se tu nepotuluje 140 tisíc bosých chlapců a dívek, kteří by smutně za plotem koukali na fotbalový trávník a snili o tom, jak si taky kopnou. A jednak – i kdyby děti dostaly kopačky zdarma, tak co? Někdo a někde je musí trénovat, někdo a z něčeho musí trenéry rovněž platit, což je otázka dlouhodobého systému a podpory.
A o tom mají být volební programy.
A tak je z hlediska sportovních slibů ANO králem, byť jednookým mezi slepými. Favorit voleb prý zavede Agenturu na podporu a řízení sportu. Jaké budou její pravomoci, kdo jí bude šéfovat? Program mlčí. Přesto je nejkonkrétnější, za což může šéf Babiš, který při toulkách po zemi slíbil kdeco.
A tak ANO vylepší centra v Nymburku i Račicích, zachrání zchátralý můstek v Harrachově, přispěje na hokejové arény v Brně a Jihlavě, na rychlobruslařský areál pro Martinu Sáblíkovou či plochodrážní stadion v Mariánských Lázních.
Krásné, že? Jen nechápu – ač rodák z Jihlavy – jaký je státní zájem postavit třeba tady nový zimák. Ale nebojte – papír snese hodně. Povolební skutky si vydělte třemi, čtyřmi...
