Nakonec se nechala přemluvit. A dneska je liberecká sportovkyně a politička v této extrémní disciplíně mistryní světa! V kalifornském Squaw Valley začátkem října porazila všechny ženy a po předchozím zisku titulu evropské šampionky vystoupala na úplný vrchol. „V cíli jsem cítila nesmírnou úlevu a radost. Říkala jsem si, že to je skoro až moc krásné na to, aby to byla skutečnost,“ popisuje své pocity.
Nebyl to její první titul světové šampionky. V roce 1999 jako velká naděje českého běhu na lyžích vybojovala zlato na mistrovství světa juniorů. „Před těmi 17 lety to bylo vyústění směrovaného úsilí, kterému člověk podřizoval velkou část života - a kdyby úspěch nepřišel, tak by z různých stran byl tlak, že ‚něco není dobře‘. Teď to byl spíš dárek ve chvíli, kdy jsem nepočítala, že něco takového může přijít,“ srovnala Kocumová radost z obou svých titulů.
Vrcholové lyžování nakonec musela opustit kvůli vrozené poruše imunity. Trénovat ovšem nepřestala. Pravidelně startuje na lyžařských, cyklistických, běžeckých - a extrémních závodech.
Když se jí zeptáte, co ji ve 36 letech vede k tomu, aby se při Spartan Race máchala ve studené vodě a plazila se bahnem, zasměje se: „Tahle otázka nutně musí napadnout každého, kdo to nezkusil.“
Spartan RaceJeden z nejpopulárnějších překážkových závodů na světě. Založil jej Joe De Sena ve Spojených státech amerických v roce 2010 a brzy poté se rozšířil do celého světa. Závody mají několik úrovní, které se odlišují především svou délkou a počtem překážek. Jedno z hlavních pravidel říká, že závodník nikdy nesmí dopředu znát trasu. Příklady překážek: šplh po laně, horolezecká stěna, přeskok přes oheň, plazení pod ostnatým drátem, nošení břemene, převracení velkých pneumatik. První závod ve střední Evropě se konal 1. září 2012 ve východoslovenské obci Vechec. Následující rok se Spartan Race rozšířil do České republiky. Pravidelně se závodí i v Liberci. Zdroj: Wikipedia |
Tvrdí, že jí extrémní závody umožňují „sáhnout si na svou podstatu“. „Jen když vymrznete v zimě na větrné pláni, opravdu si pak vážíte tepla u krbu a zažíváte ten krásný pocit zaslouženého pohodlí,“ vysvětluje čerstvá mistryně světa. „Prostě i v téhle přetechnizované společnosti potřebujeme cítit, že žijeme. Že žijeme nejen virtuálně, ale reálně, i s tím, že to občas, chvilkově není příjemné.“
K šampionátu ve Spartan Race, který se konal u kalifornského jezera Tahoe, přistoupila s tím, že nebude řešit ambice, ale zkusí si závod v krásném vysokohorském prostředí maximálně užít. To se jí podařilo. Běh až do výšky 2 900 metrů nad mořem zvládala lehce stejně jako plavání v desetistupňové vodě či lanové překážky.
Jediné horké chvilky prožívala při „bucket brigade“, kdy závodník musí naplnit kbelík kamením a poté ho nese do prudkého kopce a zase zpět. „Naplnila jsem ho dle pokynů pořadatele - a zjistila, že ho skoro neuzvednu. Celou cestu jsem si říkala, jak tohle můžou chtít po těch padesátikilových holkách?“
Nohy se jí podlamovaly tak, že si musela dvakrát sednout. Pak proti sobě viděla jít další ženy a nechápala, že je pustili s poloprázdným vědrem. Druhý den zjistila, že na kbelíku byla ryska: jedna pro muže, druhá pro ženy. „Ale pořadatel mě na ni neupozornil a já v té chvíli tušila, že jen penalizace by mě mohla odsunout z prvního místa. Takže jsem nesla kýbl těžší, než naprostá většina mužů,“ vzpomíná Kocumová.
Ve Spartan Race během jediného roku dokázala všechno, co se dokázat dalo. I proto si teď pohrává s myšlenkou, že v nejlepším se má přestat. „Zatím to mělo až pohádkový průběh, kdy jsem vyhrála každý závod, kde jsem přišla na start. Pokud budu pokračovat, tak to bude jen čekání na to, kdo mě kdy porazí,“ uvědomuje si Kocumová, která si na světovém šampionátu přišla na odměnách na více než 15 tisíc dolarů. „Navíc teď už by na mě byla upřená pozornost všech médií a je obecně známé, že daleko jednodušší je někde vyhrát poprvé, než vítězství obhajovat.“
V příštích týdnech plánuje start na různých menších závodech v okolí Liberce. Nejbližší velkou sportovní výzvou pro ni bude lednová Jizerská padesátka. A další závody Spartan Race? To se ještě uvidí.
Zuzana Kocumová ovšem nežije jen sportem, ale kombinuje ho s politikou. Působila jako náměstkyně hejtmana, sedí v zastupitelstvu města i kraje a pracuje pro hnutí Změna pro Liberec. „Sport je krásná věc a titul vás potěší - ale nic moc na tomto světě nezlepší,“ míní Kocumová.
„Ale já v životě potřebuji i jiný pocit - pocit toho, že svou energii dáváte do něčeho, co věci posouvá dal. A i když tomu moc lidí nevěří, tak v politice mnoho věcí posunout jde. I když strašně pomalu a jen část z toho, co byste chtěli.“
