Jaké to je ovládnout zdánlivě ztracený závod?
Je to super, skvělé! Když mi soupeřky odjely, ani jsem nedoufala, že by to mohlo klapnout. Ani nevíte, jak moc jsem ráda.
Takže pomalejší začátek, kdy jste na první pětistovce jela na páté pozici a na značce 1 250 metrů na čtvrté, v plánu nebyl?
Vůbec ne! Holky to strašně napálily a já si říkala, že to nebude nejen na zlato, ale ani na medaili. Taky proto, že jsem se bála vln v závěru trati. Jenže ony to tempo nevydržely, takže jsem na poslední pětistovce přidala a šla dopředu.
Podle grafiky na televizní obrazovce jste dlouho jela frekvencí 29 záběrů za minutu, ale váš finiš byl úžasný. Kde se ve vás vzaly síly?
Devětadvacet? Myslím, že jsem jela třicet. Ale v posledních týdnech jsme s trenérem Tomášem Kacovským pracovali na dráhovém tempu, a jak je vidět, pracovali jsme dobře. Ve finiši jsem to zvedla dost nad třicet a síly mi to kupodivu nebralo - myslím, že kdyby trať měřila o pět set metrů víc, závodila bych v pohodě dál a vyhrála bych taky! (smích)
Miroslava Knapková slaví v Poznani titul mistryně Evropy.
Zkraje nasadila vražedné tempo Dánka Erichsenová, která na olympiádě v Londýně dojela za vámi na stříbrné příčce. Co jste si říkala?
Ona je zkušená, ví, jak má jezdit. Možná počítala s tím, že v závěru trati budou velké vlny, jak tady stále hrozí - v nich už si nedá nic moc dělat. Hodně lidí to tedy napálí hned po startu. Jenže žádné velké vlny nebyly, ona i další holky vytuhly a já si mohla zajet celkem slušný finiš.
Těší vás tento titul i proto, že mistrovství Evropy bylo důležitou prověrkou před zářijovým světovým šampionátem ve Francii, kde půjde o postup na olympiádu v Riu?
O tom nepochybujte. Jsem strašně ráda, že to vyšlo, protože z evropské špičky tady chyběla jen Rakušanka. Ve Francii přibydou jen Australanka, Novozélanďanka, Američanka a možná Číňanka, takže by to s postupem do Ria mohlo vypadat dobře.
