Kam se ztratil muž, který ještě v listopadu dokázal vyhrát Americkou brusli, podnik prestižního seriálu Grand Prix, načež se nejprve rozplakal dojetím a potom dlouze mluvil a mluvil?
Tentokrát odešel beze slov.
Žádný rozhovor.
Žádné vysvětlení.
Po až 27. místě nepostoupil v Utilita Areně do volných jízd. Nepovedl se mu ani jeden skok. Celkem třikrát upadl. Dokonce i při krokové sekvenci. Byl to jeden velký zmar.
Jen 53,95 bodu tak dostal od rozhodčích charismatický krasobruslař, jenž má osobní rekord z roku 2023 dokonce 100,58 bodu. Ten by ve čtvrtek stačil k suverénnímu vítězství v krátkém programu.
„Nepochopitelný kolaps. Aymoze paralyzoval tlak blížící se olympiády. Jeho výsledek je pro francouzské krasobruslení studenou sprchou,“ psal L’Equipe.
Teprve o půlnoci k ní Aymoz na síti X napsal: „Prostě jsem nebyl připravený. Po výměně bruslí jsem měl jen týden na přípravu na tento šampionát.“
Nicméně mnohem více než o jeho bruslích se opět hovořilo o jeho vachrlaté psychice.
Divoká jízda kariérou
Říci, že kariéra osmadvacetiletého rodáka z Grenoblu je plná vzestupů a pádů, by bylo ještě velmi slabé vyjádření. Je to spíše divoká jízda na tobogánu emocí od stavů totálního zmaru do chvil absolutní euforie.
Jako by v jeho osobě závodili dva muži, doktor Jekyll i pan Hyde - a nikdy dopředu nevíte, který z nich právě vjíždí na led.
Podobný kolaps zažil už na mistrovství Evropy 2020 ve Štýrském Hradci, kde rovněž nepostoupil do volných jízd, a stejně tak v Kaunasu 2024, kde byl dokonce až jednatřicátý.
Tentýž muž však zároveň dokázal skončit čtvrtý a pátý na světových šampionátech.
I letošní Aymozova sezona se odehrávala ve stylu nahoru dolů. V jejím úvodu vyhrál dva menší závody. Jenže při svém prvním startu v Grand Prix skončil až desátý z dvanácti aktérů Kanadské brusle.
Stěžoval si na bolest v levé nohy, kvůli které nemohl pořádně trénovat.
„Přitom jsem se předtím cítil tak dobře,“ líčil tehdy. „Našel jsem si i ideální vzorec přípravy: co jíst, kdy spát, kde a s kým bych měl trénovat. Měl jsem tři roky na přípravu na tuhle olympijskou sezonu a byl jsem výborně připravený, fyzicky i psychicky. Byl jsem odhodlaný bojovat. A pak se stalo tohle.“
Lékaři mu radili, ať dočasně omezí tréninky, jinak by mohl přijít o olympiádu.
Trénoval tedy o něco méně, ale stále usilovně pracoval, i když noha nebyla bez bolesti ani při Americké brusli v Lake Placid.
Přesto ji senzačně vyhrál.
Aymozova nesmírně emotivní oslava triumfu na Americké brusli, společně s trenérkou Fontanovou:
„Nedokážu vám popsat, jak moc jsem šťastný,“ říkal po triumfu na klání, kde v předchozích letech dominovali velikáni Nathan Chen či Ilia Malinin.
Jeho ikonické Bolero ohromilo. Protože pokud má Aymoz svůj den, jsou jeho programy pastvou pro oči a svým procítěním uměleckým pojetím a citem pro hudbu nahrazuje skutečnost, že nemá až tak rozsáhlý repertoár čtverných skoků jako někteří elitní soupeři.
„Dřív jsem byl občas na ledu až příliš sobecký a egoistický,“ připustil v Lake Placid. „Před volnou jízdou v Americe jsem si však řekl: Ne, to nejsem já. Musím bruslit pro lidi, které miluji. Bruslil jsem tedy pro svou rodinu, přátele, pro všechny lidi, kteří mě podporují. A ono to fungovalo.“
Zato před dvěma lety, po kolapsu na mistrovství Evropy v Kaunasu...
„To jsem byl vyhořelý,“ vzpomínal. „Byl jsem tehdy myslí na opravdu temném místě a musel bojovat, abych zůstal naživu. Každý den bojovala moje psychika, abych se nenechal srazit dolů tím, co jsem slyšel nebo četl na sociálních sítích, jak si ze mě lidé někdy dělali i legraci. Každý den jsem se opravdu bál. Prošel jsem si i záležitostmi, jako je porucha příjmu potravy. Nebo jsem ve své hlavě složitě řešil, co si vezmu na sebe, aby mě lidé nepomluvili.“
Aymozovo strhující Bolero na Americké brusli a slova, kterými vítězství na Instagramu okomentoval:
Zkus být tím malým Kevinem
Právě až po vítězství na listopadové Americké brusli poprvé otevřeněji hovořil o svých vnitřních démonech.
„Být vrcholovým sportovcem není snadné,“ vykládal. „Procházíte si vzestupy i pády, seriálem pochybností. Posouváte hranice svého těla velmi daleko a stejně tak těžce napínáte vaši psychiku. Jste pod tlakem médií, fanoušků i sama sebe. Hodně se o vás mluví na sociálních sítích. Když selžete, bolí to. Po neúspěchu na Kanadské brusli jsem se snažil uvědomit si, kdo v mém nitru bruslí. Je to snad stále i ten malý Kevin, který hledá na ledě trochu zábavy. Když jsem s bruslením začínal, tak rád jsem se točil, skákal, všechno mě bavilo. To se nyní snažím vybavit.“
Ve čtvrtek se to nepovedlo. Vůbec. Malý Kevin zůstal skrytý hluboko uvnitř, místo něj tu byl osmadvacetiletý dospělý Kevin plný pochybností.
„Aymozova katastrofa,“ hlásal pak titulek listu Dauphiné Liberé
„Promarnil další šanci,“ psal server France 24.
„Obrovské zklamání jednoho z favoritů,“ líčil deník Le Figaro.
Sheffield měl být pro něj předolympijským testem, při němž prokáže, jak se dovede vyrovnávat s velkým tlakem.
Jeho trenérka Sylvie Fontanová, sama extrémně emotivní, už před rokem prohlásila: „Přála bych si, aby nabral více sebedůvěry. Zatím však u Kevina pozoruji trend, že kdykoliv podá výjimečný výkon, dostává sám sebe pod obrovský tlak, že by ho měl v následujícím závodě zopakovat. A pak následuje selhání.“
Sheffield tento trend potvrdil.
A čas na zotavení mysli do her v Miláně je tentokrát nesmírně krátký.
Jaký lék použít? Jak mu pomoci vzpamatovat se?
John Zimmerman, který mu trenérsky také pomáhal, se Aymozovi v minulosti snažil radit: „Představ si, že máš skočit z jednoho útesu na druhý. Mezera mezi nimi je úzká, ale velmi hluboká a pod ní je kilometrová propast. Mohl bys spadnout a zemřít. Pokud však chceš přeskočit, musíš se do toho pustit beze strachu. Jakmile budeš mít obavy, zastavíš se na kraji útesu.“



























