„Snažím se být vděčný za to, co mám. Dělám, co mě naplňuje, co miluju. A pracuji s lidmi, které mám rád a podporují mě. Takže mám větší štěstí než 99 procent lidí na světě. To je moje největší motivace, která mě žene dál,“ filozofuje a boří tím předsudky, které o boxerech panují.
Na hry pod pěti kruhy se pokoušel probít už před dvěma lety, do Paříže si cestu neproklestil. Další šance: Los Angeles 2028. Jenže... poslední čeští boxeři prošli kvalifikačním sítem na olympiádu před 26 lety. Lukáš Konečný a nakonec senzačně stříbrný Rudolf Kraj. Naposledy startoval na sportovním svátku Zdeněk Chládek v Londýně 2012, jenže na divokou kartu.
„Olympiáda je v tuhle chvíli hlavní meta. Je hodně těžké se tam dostat, mohl bych to popisovat hodiny,“ povídá přemýšlivý boxer. „Čeští fotbalisté se kvalifikovali na mistrovství světa po 20 letech, náš sport je navíc individuální. Dovedete si tedy představit, jak to je složité, zvlášť s přihlédnutím k době od posledních úspěšných nominací.“
Legenda „Rudy“ Kraj: Ženy drží český box, k olympiádě mají blíž než muži |
Box olympijskou vzpruhu potřebuje, aby vystoupil z ústraní. Přitečou peníze, zvýší se zájem o sport mezi provazy. „Bylo by fajn, kdyby byly podmínky lepší, je to náročné,“ přiznává zástupce váhy do 71 kilogramů. „Ale od počátku mám podporu v Kutil Gymu. Teď jsem i sportovec pod Olympem. Pořád to samozřejmě není ideální. Uvidíme časem. Všechno přijde. Jsem rád, že box můžu dělat. Všechno si vybuduju, budu to mít. Nechci si stěžovat a ukazovat na toho nebo na toho. Protože já si to ovlivním tak, že to bude dobrý!“
Když loni v září vypadl na mistrovství světa ve druhém kole se šampionem Okazawou, na svůj Instagram vyťukal: „Jednou to budem mít. Hlavní je dřít a dřít, už není snít a chtít.“
Posouvá se, jenže v boxu to jde spíš po malých krůčcích, ne mílovými kroky. Což není jednoduché vstřebat. „Je to vážně těžké, protože jak jsem pořád v tréninku, nevidím ty rozdíly. A to mě štve,“ popisuje rozpolcenost. „Jsem v tom, nevnímám to, koukám a modlím se. Kolikrát je mi smutno a říkám si: Zlepšuju se vůbec? Pak přijdou výsledky jako na ústecké Grand Prix a ty vám ukážou, že ano.“
 |
Hledání balancu
Myslel tím své červnové vítězství ve čtvrtfinále nad maďarským konkurentem Dominikem Enekesem, které jej katapultovalo do medailových bojů.
„Já s ním v březnu prohrál, bral jsem to jako odplatu a je vidět, že jsem od té doby udělal kus práce. Trénoval jsem konzistentně, hodně jsem se připravoval mentálně, nedělal jsem hlouposti. Držel jsem se svojí cesty po pádech a ještě jsem přidával plyn,“ pochválil se Soquessa – a oprávněně. Nakonec v Ústí bral bronz, už svůj druhý, stejně tak má dvě stříbra.
Legendární Rudolf Kraj, nyní viceprezident českého boxu, má pro cílevědomého boxera jen slova chvály: „Je výborný a olympiádu bych mu přál. Zrovna v jeho váze je kvalifikace masakr, chlapů je tam šedesát. Musí být perfektně našlapaný a mít dobrý los.“
Kvalifikační okno se otevře v příštím roce. Hlavně přípravu nepřepálit, brzdí sám sebe rodák z Prahy, který sní nejen o účasti na největší sportovní akci světa, ale rovnou o olympijském zlatu.
Český boxerský objev Soquessa: Tyson býval hloupý, ale zmoudřel |
„Příprava je náročná fyzicky i mentálně. Musím najít balanc mezi osobním životem, kariérou, uvolněním a regenerací. Pořád ho hledám, to podle mě všichni z nás,“ láme si hlavu mladík, který s boxem začal až v 15 letech. „Nejtěžší je asi vypnout. Pořád myslím na box, i ve volnu na něj koukám, v uvozovkách pořád pracuji. A když jsem doma, říkám si, že bych měl makat.“
Minimálně do Los Angeles chce vydržet v amatérském ringu, pokračovat bude mezi profesionály.
„Srovnávám se s těmi nejlepšími, ještě mezi nimi nejsem, pořád je přede mnou velká cesta. Neustále na to myslím, nedá mi to spát. Snažím se být přítomný a tu cestu si užívat. Jak se říká, cesta je cíl.“
Bude na jejím konci i olympijský Goldenboy?
