Byly doby, kdy Filipovi Ospalému myšlenka na blížící se mistrovství Evropy zrychlovala tep. Stihnu se připravit? Povede se mi závod? Klasická předzávodní nervozita. Dnes je Ospalému 35 let a po mnoha sezonách v závodním zápřahu už bere spoustu věcí s nadhledem.
Na evropský šampionát, který se ve Španělsku koná příští víkend, nejede. Víc než olympijskému triatlonu se už dnes totiž věnuje jiným tratím. Na olympiádu do Londýna by se ale přesto rád podíval.
"Chci to ještě zkusit, abych si za pár let, až budu ležet doma na gauči, něco nevyčítal," říká.
Co vás vedlo k tomu, že kontinentální šampionát vypouštíte? Nebylo by lepší poprat se už na něm o nominaci na olympiádu?
Mistrovství Evropy se letos do olympijské kvalifikace vůbec nepočítá. I proto ho letos vynechávám.
Nezviklal vás ani fakt, že byste se mohl po deseti letech pokusit zopakovat evropské prvenství?
Já na to samozřejmě moc rád vzpomínám, moji rodiče mají zlatou medaili pořád ještě vystavenou, ale už je to přece jen dlouho. Raději dám přednost jiným závodům, díky nimž se můžu nominovat do Londýna.
Ještě na podzim jste říkal, že se teprve rozhodnete, zda je pro vás účast na olympiádě atraktivní. Znamená to tedy, že je?
Rozhodl jsem se, že na ni chci, i když mě znevýhodňuje, že naskakuju až do poloviny kvalifikačního cyklu, a to, že jsem dva roky závodil na jiných tratích. Motivace startovat na olympiádě je pro všechny tak velká, že není lehké se nejen nominovat, ale dostat se už jen na start nominačního závodu. Na tom nadcházejícím budu mít dokonce až 65. startovní číslo z 66. Ale doufám, že v cíli to bude mnohem lepší (směje se).
Co všechno tedy musíte absolvovat, abyste se na Hry dostal?
Několik závodů mistrovství světa nebo světového poháru a na nich zabodovat. Razím teorii, že stačí dva tři závody nebo být na svěťáku do pětky a bude to stačit. Vyhovuje mi to víc než objíždět pět šest závodů a být někde v průměru. To pro mě není atraktivní.
Trochu je z vás ale cítit, že když se do Londýna nedostanete, brečet kvůli tomu nebudete...
To určitě ne, už jsem zažil tři olympiády. Vím, jaké to tam je, a taky vím, že se z ní počítá jen umístění na prvních třech místech. Jestli je člověk čtvrtý nebo padesátý, to už veřejnost zase tolik nezajímá. Navíc uspět na olympiádě v dnešní době už pro mě bude těžké. Ale všichni kolem mě mi říkali, ať do toho ještě jdu, a i já jsem si řekl, že až budu za pár let ležet na gauči, mohl bych si vyčítat, že jsem se o to aspoň nepokusil.
V posledních dvou letech ale dáváte přednost jiným závodům než dříve, třeba americké sérii Toyota Cup. Proč?
Po patnácti letech v kolotoči ITU (Mezinárodní triatlonová unie, pozn. red.) jsem potřeboval změnu. Potkával jsem pořád stejné lidi, závodil na stejných místech. Co se týká prestiže, tak se třeba Toyota Cup závodům mistrovství světa nevyrovná. Ale na druhou stranu ve Spojených státech není olympijský triatlon tak sledovaný. Ze závodníků, které my v Evropě uctíváme a jsou pro nás nedostižní, oni znají jen dvě tři největší hvězdy.
Závodíte víc v Americe i z finančních důvodů?
Samozřejmě, prémie za dobré výsledky jsou velice zajímavé.
A co atmosféra na závodech. Dá se porovnávat?
Zatímco na mistrovství světa závodí 65 mužů a 65 žen a kolem tratí stojí tisíce diváků, tam je to obráceně. Startuje dva až klidně osm tisíc závodníků, ale nikdo se na ně nedívá. Všichni jsou na trati.
