Nizozemec Sven Kramer při olympiádě zabočil do špatné dráhy a přišel o zlato. "Jo, ale to bylo na desítce, tam se to dá pochopit," říká Martina Sáblíková. "Kroužit tam 25 kol, to je hustý, na hlavu."
I Karolína Erbanová před týdnem v Heerenveenu našla u svého jména zkratku DQ – diskvalifikace – rovněž kvůli střídání drah. Blokovala při něm soupeřku. "Moc dobře jsem věděla, že jí musím dát přednost, ale prostě jsem v hlavě zazmatkovala," zpytovala svědomí.
Přesto Sáblíková považuje za mnohem větší nebezpečí nové pravidlo nedovolující na rovince přešlapovat čáry. "Na to musím myslet celý závod," připomínala si před startem na 1 500 metrů. Skutečnost byla jiná. "Jakmile zazněl výstřel, zapomněla jsem na čáry. Měla jsem v hlavě jen čas a přání, aby se mi závod povedl."
Dobře to dopadlo, nepřešlápla. "Stejně jsou z toho pravidla všichni vystrašení," říká Erbanová. "Myslet na čáry i na správné vystřídání už je trochu moc." Navíc jí kouč Novák po patnáctistovce huboval za techniku. Tak zle už tuto trať dávno nejela. Proč? "Nesedlo mi to. Už o tom nechci mluvit."
Úspěch je vždy nejlepší lék. I na hlavu. Erbanová na něj dosáhla vzápětí, v premiéře v elitní A-divizi na 500 metrů skončila čtrnáctá. Žádná Češka dosud nebyla ve sprintu tak vysoko. "A já myslela, že zase spadnu do béčka," jásala. Oba závody dělily jen tři hodiny, byly však jako noc a den. Hlava rychlobruslařek bývá nevyzpytatelná.
