Do městečka La Seu d’Urgell ve španělských Pyrenejí si Kudějová kromě barevného kajaku, vesty a pádla přivezla i skripta. Koncem října bude skládat státnice na pražské Vysoké škole ekonomie i marketingu.
Mezi učením se studentka ekonomie „osvěžovala“ v kanále, na němž se jely olympijské závody v roce 1992.
A 29leté Češce to šlo znamenitě, navíc udělala první krok k tomu, aby za necelý rok sama startovala na olympijských hrách v Tokiu.
V sobotním semifinále skončila druhá a o pár hodin později byla kousek od světové medaile. „Ani jsem nesnila, že budu tak vysoko,“ líčila Kudějová coby čtvrtá nejlepší kajakářka světa.
Kudějová byla ve světovém finále čtvrtá, kanoisté mají jistou olympiádu |
Vážně vás ani trošku nemrzí, že neodjedete s medailí?
Byla jsem ráda za postup do finále, pak jsem zajela dobře i ve finále. Jízda byla dobrá, trošku mi to skřípalo na začátku. Ale čas byl rychlejší než v semifinále, tudíž jsem doopravdy velice spokojená.
Co scházelo na pódium?
Nevím. Mám takový pocit, že mi to nejelo, jak mělo. Ale kolikrát pak u videa zjistím, že to tak nebylo. Spodek jsem jela dobře. Alespoň myslím.
Na posledním mezičase jste ztrácela na zlato 16 setin, v cíli měla manko přes vteřinu. Takže lepší umístění vám uniklo nejspíš tam.
Trošku jsem tam skočila do protivodné branky víc, než jsem měla a trošku jsem se zasekla. Nevím, jak to vypadalo v reálu.
Čekala jste, že sezonu zakončíte takhle, když jste se na jejím začátku trápila?
Čtrnáct dnů volna jsem v létě proseděla u učení, což mi také moc nepomohlo. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde a musím se srovnat. Takže jsem začala nastupovat do závodů jinak a prolomila to. Jde hlavně o psychické rozpoložení. Taky jsem na začátku sezony trošku podcenila závody o nominaci do národního týmu. S Jiřím Prskavcem jsem jela trénovat do Španělska, ale místo v reprezentaci jsem si zajistila velmi těsně až jako poslední. Určitý čas jsem se s tím srovnávala.
Kateřina Kudějová v semifinále mistrovství světa ve vodním slalomu v Seu d'Urgell.
Na MS jste ale dopadla lépe než Amálie Hilgertová a Veronika Vojtová, které skončily v semifinále. V interní české kvalifikaci jste udělala první krok k účasti na hrách v Tokiu.
Je to skvělé. Bude se lépe nastupovat do dalších závodů. Ale já už byla ve stejné pozici při bojích o Rio. Ale jsme teprve na začátku, uvidí se příští rok.
V Riu jste dojela desátá. Cítíte, že děláte nějaký pokrok k Tokiu?
Poslední tři roky směřujeme k olympijským hrám. Desáté místo v Riu bylo zklamání, protože tam není taková konkurence (každou zemi reprezentuje jediná závodnice - pozn. aut.). Byla bych ráda za finále, ale další desáté místo, pokud se tam dostanu, bude zase zklamání.
Pojedete se s českou reprezentací v předstihu podívat na japonský kanál?
Jede se tam během měsíčního volna, což vynechám, protože 31. října mám státnice. V listopadu ale jedeme do Londýna trénovat a pak znovu do Tokia.
Takže se do Tokia vydáte už jako inženýrka?
To trošku doufám! Byla bych strašně ráda, kdybych studium ukončila, protože je pro mě škola víc stresující než pádlování. Když jdu na závod, je to nic oproti zkoušce a hrozně se to projevuje. Dřív jsem na VŠE studovala daně a bavilo mě to trošku víc ale teď studuju ekonomii a hlavně chci všechno dokončit, aby to bylo pryč.
Studijní materiály jste měla i na šampionátu?
Učila jsem se i tady. Včera i předevčírem (v pátek i čtvrtek) jsem to vynechala, protože mi to nedělá dobře, ale snažila jsem se učit i předtím.
Odpočinete si vůbec?
Zůstávám ve Španělsku tři dny, jedu si trochu odpočinout a pak se budu tři týdny drtit. Snad se to nějak u státnic projeví.
