Už v sobotu večer vyráží do akce. V bájném Alexandra Palace, kam se tak rád vrací. Los mu zrovna nepřál, proti sobě bude mít jedenatřicátého nasazeného Wessela Nijmana.
Z uvolněného chlapíka ale rychle získáte pocit, že se nenechá jen tak něčím rozhodit. „Pánové, nedáte si kafíčko?“ ptá se a míří do malé kuchyňky, kde nechybí ani polička s něčím ostřejším na posilnění.
Za chvíli usedáme ke stolu a „Zlej Kája“, jak se české šipkařské jedničce přezdívá, spustí. Vypráví o svých začátcích, rodině a zákulisí sportu, který v posledních letech raketově nabírá na popularitě.
Povězte, jak často se setkáváte s názorem, že šipky jsou jen zábava do hospody k pivu?
Už moc ne, spíš si to vyslechnu od lidí, kteří moc neví, o co jde. Na nejvyšší úrovni se od ostatních sportů nelišíme, i my musíme šipkám podřídit úplně všechno. Vždyť můj život se posledních 18 let řídí podle kalendáře turnajů, občas je to až brutální.
Největší intrikář je Kim Huybrechts, ten se vás snaží rozhodit během zápasu. Dřív byl super hráč, teď upadá, tak si to asi někde kompenzuje... Je to trochu vocas.
