Olympijské hry v Tokiu letos nebudou. Co to pro vás znamená?
Hlavně to, že jsem se na ně připravoval od podzimní kvalifikace. Takže teď je potřeba překopat plány, nebudou vlastně ani žádné mezinárodní závody. Z léta, které je normálně vrcholem sezony, se tak stalo hluché místo. Věřím, že většina sportovců se s tím dokáže vyrovnat.
Lavický na olympiádu. Místo si vybojoval s windsurfingem na Gardě |
Hry byly přeloženy na rok 2021. Budete se muset chystat na olympiádu zase od začátku?
V podstatě ano. Olympiádu máme za rok a kousek a to je hrozně daleko, aby se řešily věci přímo spojené s hrami. Například trénování na tamní podmínky. I když trénovat nějak potřebujeme samozřejmě pořád, takže teď je to spíš o udržování se v kondici. A jelikož jsou hranice zavřené a v Čechách nejsou pro windsurfing zase tak ideální podmínky, tak spíš doplňuju fyzičku a také doléčuji záda. A dejme tomu, že od podzimu začne už konkrétní příprava na olympiádu.
Zaujaly mne ty podmínky, o kterých mluvíte. Laik by řekl, že vám musí vyhovovat, když vy jako sportovec z Budějovic to máte kousek na Lipno. Ani tam nemůžete pořádně trénovat?
Kdybychom si vzali přímo trénování na olympiádu, tak podmínky na moři v Japonsku budou hodně jiné než tady. Předpokládám, že tam budou velké vlny, a na ně je potřeba se pořádně připravit. Technika jízdy ve vlnách je jiná než na Lipně a na rovné vodě. Jenže takové vlny, jako jsou na moři, nenajdete nikde v Česku. Ale přesto se do jisté míry tady v Čechách trénovat dá, ale důležitá je ještě jedna věc.
Povídejte.
Jde o sparingpartnery, kteří tu teď prostě nemohou být. Jde o to mít s kým trénovat. Například Maďaři mají svůj tým, který trénuje na Balatonu. Tam je to řekněme trochu podobné Lipnu, ale tréninky mají díky týmu organizovanější. Já jsem tu však sám, a i kdybych měl na Lipně superpodmínky, tak toho tolik nenatrénuji.
Už víte, kdy by se mohly zase konat nějaké republikové závody?
Už začaly teď o víkendu. Samozřejmě, že za zpřísněných podmínek. Já se na nějaké závody také chystám, i když surfy, které se používají pro olympijské závody, jsou trochu jiné než ty, na kterých se jezdí u nás. Takže napřed musím vyřešit jiné vybavení, než mám teď doma, ale chtěl bych se na pár akcích ukázat. Také to pojmu ze společenského hlediska, abych potkal lidi, které jsem dlouho neviděl, než že pojedu přímo za velkými výsledky.
Karel Lavický ve Španělsku v El Puertu de Santa Maria.
Když jste zmínil ty výsledky, s jakou představou byste za pár měsíců odjížděl do Tokia? Jaký výsledek jste si tam přál zajet?
Olympiáda je vždycky jiný závod než ostatní. V Tokiu nás teď mělo být jen 25, což je oproti mistrovství světa se 130 závodníky obrovský rozdíl. Ani v Londýně, ani v Riu se mi olympiáda nepovedla podle představ, takže jsem to teď měl v plánu napravit. V tomhle je sport složitý, protože i když člověk všechno dělá správně, tak mu pak nemusí konkrétní týden vůbec vyjít a musí začínat od znova. Konkrétní umístění jsem si pro Japonsko nedával, spíš jsem chtěl mít dobrý pocit z toho, že jsem pro výsledek udělal vše, co jsem mohl. Také jsem chtěl porazit své kámoše, kteří se na závodech pohybují okolo mě.
Kde se Karlu Lavickému jezdí nejlépe?
Lipno samozřejmě patří mezi oblíbená místa, protože tam jsem s windsurfingem začínal a absolvoval tam své první velké závody. Hlavně je to kousek, takže když doma ráno v Budějovicích vidím, že fouká, tak sednu do auta a jedu tam. Co se týče cestování, tak je dobře dostupné Lago Di Garda na severu Itálie. Tam jsou i parádní větrné podmínky. Navíc v okolí je spousta kopců, kam se dá vyrazit na kola, a také další místa pro ostatní sporty. To je moje srdeční záležitost.
Na začátku pandemie jste odjel do Španělska s vidinou toho, že budete trénovat na moři. Ale Španělsko patří mezi nejzasaženější státy Evropy. Jak to všechno dopadlo?
Byl jsem tam čtrnáct dní. Když to tady vypadalo, že se zavřou hranice a situace bude vážná, tak jsem se narychlo sbalil a odjel do Španělska. Tam trénovali ostatní závodníci a od nich jsem měl informace, že tam je to úplně v pohodě. Ale během jednoho dvou dnů tam všechno zavřeli, nesmělo se vycházet nikam, kromě nezbytných nákupů. Situace tam byla nakonec mnohem horší než v Čechách. Nemohl jsem tedy na vodu, běhat, jezdit na kole, nic. Byl jsem jen čtrnáct dní zavřený doma, pak jsem sedl do auta a tři dny řídil domů. A tady v Budějovicích jsem zase čtrnáct dní seděl doma v karanténě, protože jsem přijel ze zahraničí. To byl divný měsíc, ale jsou horší věci na světě.
To je docela paradoxní situace.
Na moře jsem se chodil jen koukat, když jsem šel z nákupu.
To vás asi musely pořádně svrbět ruce, ne?
Samozřejmě. Jak už to tak bývá, když člověk něco nemůže dělat, tak bylo hezky a zrovna foukalo. To bylo těžké.
Změní situace okolo koronaviru nějak výrazně váš sport?
Ve sportu všeobecně asi půjde hlavně o diváky. A zrovna windsurfing pro ně není právě ideální ve smyslu přímého sledování. Lidé se na nás koukají hlavně přes přenosy, protože fyzicky se na nás moc dívat nejde, když jsme daleko od břehů. Ale fotbal či basketbal a další sporty, kde je hodně diváků, tam může být problém. Pro sportovce je ohromná škoda hrát před prázdnými tribunami, nehledě na finanční ztráty klubů.
Máte za sebou dvě olympiády, jste pětinásobný republikový mistr a windsurfingu se věnujete už léta. Vzpomenete si ještě dneska, kdy jste se na surfu poprvé sám rozjel?
Pamatuju si to. Sice to asi nejelo tam, kam bych chtěl, ale ten pocit, když se poprvé rozjedete, je neuvěřitelný. To je krásný zážitek.
Pokud byste někomu měl doporučit, ať své dítě dá na windsurfing, co především byste mu o vašem sportu řekl? Jak byste ho nalákal?
Vodní sporty jsou spíš o životním stylu a celkovému přístupu k životu. Je to krásný sport, při kterém je člověk v přírodě a pere se s živly. S vodou a větrem. A v našich podmínkách je to také hodně o cestování, ať už po Čechách, nebo do zahraničí. Takže kdyby byl někdo hodně ambiciózní, co se výsledků týká, tak bych mu windsurfing asi úplně nedoporučoval. Ale myslím si, že u vody se potkávají fajn lidi, jezdí se po světě, spí v autech, takže náš sport asi nebude pro každého. Na druhou stranu je pak fajn, aby si to děti nebo mladí vyzkoušeli.
Mluvili jsme o vašem oblíbeném místě. Jezdíte po světě, byl jste na hrách v Brazílii a v Anglii, za rok pojedete do Japonska. Máte ještě vysněný cíl, kde byste si rád zajezdil?
Mekka windsurfingu je Havaj. Tam se chce každý z nás podívat, tedy i já. Na druhou stranu se trochu bojím toho, že si člověk to místo trochu idealizuje, a pak tam přijede a nebude foukat, budou špatné vlny a nebude to prostě ono. Mohl bych z toho být zklamaný, ale určitě bych se na Havaj rád podíval.
