"Moc bych si přál získat s Hradcem medaili," přemýšlí o budoucnosti kapitán mistrů světa.
Už vás přebolelo semifinálové vyřazení s Plzní?
Přiznám se, že to není úplně pryč. Vyřazení mrzí hodně, nemám pocit, že bychom byli horší soupeř. Jsem však zklamaný hlavně ze sebe. Nepodal jsem zdaleka takový výkon, na který jsem měl. Poměrně mě to trápí.
Bylo tak obtížné se proti zadákům soupeře prosadit?
Prohru s Plzní jsem očekával, má skvělý tým. Ale nijak zvlášť mě nehlídali. Spíše jsem trpěl zdravotními problémy, proto jsem se nepřipravil na sto procent.
Jaký problém vás trápil?
Dva dny před startem play-off jsem si natrhl stehenní sval. Lékaři prorokovali, že mě čeká měsíční klid. Těžce jsem tuhle zprávu nesl, protože jsem se měsíc připravoval na vyřazovací boje. Už za tři dny jsem hrál proti Vlašimi a celé čtvrtfinále odehrál bez větší zátěže. Proti Plzni už jsem se mohl rozběhnout, ale hrál jsem špatně.
Neriskoval jste kvůli několika utkáním zbytečně kariéru?
Na jednu stranu máte pravdu. Hodně jsem přemýšlel. Neprožil jsem ideální podzim a řekl si, že na play-off budu tvrdě makat. Když mi doktor řekl, že se sval buď celý utrhne, nebo budu hrát pod prášky, rychle jsem si pro sebe analyzoval situaci. Jak jsem viděl ultrazvuk, okamžitě jsem věděl, že to risknu. Přestože jsem bolest cítil, chtěl jsem hrát. A řeknu vám, že jsem se obával, že už bych si letos nemusel vůbec zahrát.
Petře, vás letos podivné náhody provázejí...
To rozhodně. Letošní sezona byla nejhorší za posledních deset let. Způsobené je to hlavně tím, že hokejbal hraji dlouho, prošel jsem si zraněním a potýkal jsem se s menší ztrátou motivace. Bylo toho moc. Tři roky po sobě jsem neměl pauzu. Dohrála se liga, potom jsem nastupoval v reprezentaci. Nebyl čas na odpočinek a hokejbalu jsem měl plné zuby. Proto jsem odcestoval na měsíc do Spojených statů amerických. Po návratu jsem se dostal do pohody, jenže zranění mnohé ovlivnilo.
A kde jste hledal příčiny?
Určitě jsem mohl natrénovat víc, je to moje vina. Sezona nebyla dobrá, jenže to se po mistrovství světa stává více hráčům. Nebylo to z nějakého mého uspokojení, ale zvažoval jsem, jestli s hokejbalem ještě vůbec pokračovat. V Americe jsem tuhle otázku vyřešil poměrně jednoduše. Ujasnil jsem si, že chci hrát dál a ještě něco dokázat.
Je pravda, že jste ve své kariéře vyhrál už všechno, co se dalo...
Hodně lidí se mě ptalo, co mě motivuje hrát dál. A na takové otázky je jednoduchá odpověď. Jeden den vyhrajete finále mistrovství světa, druhý den nastoupíte v přáteláku proti béčku Českého Krumlova, a stejně ty kluky chcete porazit. Mám povahu, že chci vyhrát každý zápas, byť jde třeba jen o trénink. Dopředu mě táhne klubový úspěch, chtěl bych si s Hradcem zopakovat finále. Hodně síly mi dodalo posílení týmu a rozvoj našeho oddílu. A pokud přivedeme další dva hráče, budeme o titul určitě hrát. Moc bych si přál s Hradcem získat medaili. Navíc už přemýšlím o MS v Bratislavě, které se uskuteční příští rok. Není to tak, že bych vyhrál mistrovství světa jako kapitán a tím pro mě všechno končilo. To je historie. Je sice krásná, ale na tu se nehraje.
Po šampionátu v Plzni vás veřejnost asi více sleduje?
Je to zvláštní. Já jsem vždy podobně koukal na Pavla Kormundu (pozn.: mistr světa a hráč Letohradu). Já jsem byl na MS vidět především díky zlatému gólu ve finále proti Indii. Pozornost na mě zkrátka byla strhnutá a vnímal jsem, že lidé si chodí více pro podpisy. Jsou příjemné chvíle jako podpisy hráčských karet a potom také ty, kdy fanoušci pořvávají, že jste v reprezentaci a simulujete. Jde o jinou roli, ale na hřišti je proti vám pět lidí, kteří vám chtějí dokázat, že nejste tak dobrý.
Ještě můžete zvítězit v Českém poháru a Europa Cupu. Jak se na boje o trofeje soustředíte?
Samostatně se připravuji na příští sezonu. Chci se vrátit do role tahouna a přeji si, aby následující rok byl zásadní. Přiznám se, že tyhle akce mi do plánu nezapadají. Chtěl bych si odpočinout od hry a věnovat se raději síle a kondičnímu tréninku. Nicméně finále ČP v Hradci je pro mě závazkem a jde o důležitou událost. Budu tvrdě bojovat a snažit se, abychom obhájili triumf z loňska. Ovšem nemůže mi to vynahradit zklamání z ligy.
Věříte, že vaše mužstvo obhájí trofej pro vítěze?
Máme výborné mužstvo. Působí v něm dvacetiletý Honza Bílý. Podle mého je největším talentem v Česku, který je na svůj věk neuvěřitelně technicky vyspělý. V kádru je i Pavel Kubeš, jeden z nejlepších hráčů extraligy. Jsou tu však i hráči jako obránce Michal Chmel nebo útočník Petr Filip, jimž končí hostování a budou nám chybět. S loňskem máme srovnatelný tým. Záležet bude také na soupeřích. Uvidíme, jak k poháru přistoupí Kladno po zisku titulu nebo celky Karviné a Plzně. Jsem přesvědčen, že na bedně může být kdokoliv.
