Ve finále jste skončil osmý, aniž byste to asi věděl, že?
Modlil jsem se, aby byl někdo za mnou. Věděl jsem, že tam někdo je, ale vůbec jsem nevěděl, jak na tom jinak jsem. Věděl jsem, že vedle mě byl Polák tak nastejno a Argentinec. Ale jinak nevím.
S osmým místem jste spokojený?
Určitě. Do osmého místa byla kvóta na olympiádu, takže jsem vlastně vyjel místo v Riu, což je super. Nad tím jsem ani nepřemýšlel, že bych tak mohl jet. Říkal jsem si, že kdybych byl v B-finále, tak je to super.
Šance na Rio ale byla i s devátým místem...
... asi by mi stačilo. Jeli tam dva kajakáři, kteří už si vyjeli místa z deblakajaku, takže by se limit posunul. Ale teď mám jistotu.
Celý šampionát vyšel nečekaně dobře, že?
Jo, nečekaně. Byl jsem spokojený už po deblu, kde jsme skončili čtrnáctí. To je super umístění, takové jsem neměl na mistrovství světa snad už čtyři roky. Takže kdyby nevyšel singl, byl jsem už spokojený z debla. Celá sezona je super.
Čím to je?
Nevím, asi o štěstí. Na dvoustovce jsou tak malé rozdíly, že tam to ovlivní jedna nemoc v sezoně. Ve třech desetinách dojíždí dvacet lidí…
Je klíčové, že jste celou sezonu zdravý?
No akorát teď mám trošičku problémy s loktem, je trochu pochroumaný. Ale jinak můžu zaklepat na dřevo, že celou sezonu to bylo dobré.
Berete postup do Ria jako nejvíc, co se vám dosud povedlo?
Pro mě to byl sen. Jezdím proto, abych se dostal na olympiádu. Třikrát už mi to nevyšlo, tak teď na starý kolena. Ale říkám, že bych jezdil až do Tokia, kdybych se tam nedostal.
Nebral jste to tak, že to je poslední šance?
Ne. Asi bych to zkoušel dál, akorát už by mě mladí asi převálcovali. Věk nezastavím.
V čem byl rozdíl, že letos jste místo vyjel?
To vám neřeknu. Zkušenosti v tom asi roli nehrají. Na dvoustovce se to vypálí, musí se jet co nejrychleji a vydržet až do cíle. Tam není žádná taktika, že bych přecházel do tempa.
Pomáhá, že jste konečně zdravý?
Předloni jsem měl dost dlouho salmonelu a trvalo, než mi na to přišli. Byl jsem pořád unavený. Až po rozboru krve zjistili, že mám v sobě salmonelu. To mě ovlivnilo dost. A taky jsem letos změnil trénink, byl jsem na jaře v Africe na soustředění se Slováky. Tak jsem od nich odkoukal i něco jinýho, trošku víc jsem posiloval, trochu víc od loňska ztěžkl. Dvoustovka je hodně o síle.
V čem se na tak krátké vzdálenosti oddělují nejlepší od ostatních?
Musí tam být vrozená rychlost. Někteří získají tak strašně na startu, že už je pak ostatní nesjedou. Rychlá svalová vlákna tam dost rozhodnou.
Je dvoustovka velký adrenalin?
Je. Na startu se úplně klepu, je to drsný. Tam se to musí povést. Jak se to nepovede, tak se člověk propadne třeba o patnáct míst dozadu.
Vzrostla za poslední roky konkurence?
Těch prvních šest závodníků je tam stejných, ale hrozně se tam dotáhlo takových dvacet lidí zezadu. Já jsem byl dřív v roce 2010 šestý a tehdy to bylo mnohem víc roztahané. Ted se to mnohem víc vyrovnalo.
Jak jste se vlastně dostal ke kanoistice?
To je skoro jako klan Fuksů… Děda jezdil, táta jezdil, ti mě k tomu přivedli. Táta mě trénoval dřív, odmalička jsem byl u vody. Takže taková rodinná záležitost.
Co vás u ní drží?
Baví mě to, čím dál tím víc. Čím jsem starší, tím si to víc užívám. Dřív jsem býval hrozně nervózní, furt jsem to bral, jestli zajedu, nezajedu. A teď si říkám: Tak co, zbývá mi jedna dvě sezony, tak si to jdu užít.
