Je to pro nás posvátné místo, shodují se místní.
Za posledních 55 let se spousta věcí změnila. Kolem vyrostly mrakodrapy, ale co se samotné haly týče, je úplně stejná.
„Přestože je starší, i tak má pro mě své kouzlo. Mám z ní skoro až husí kůži. Pro mě i pro všechny judisty má obrovský význam,“ říká český olympijský šampion Lukáš Krpálek.
Že se tu letos koná mistrovství světa a tedy i generálka před blížící se olympiádou, a že by proto potřebovala opravit? Že v hale nefunguje internet?
Zvenku judistická svatyně pro 15 tisíc diváků stále působí moderním dojmem. Uvnitř už to tak slavné není. Na podlaze staré linoleum, v zázemí oprýskané zdi, ne zrovna nejnovější sedačky.
To vše se má během roku změnit. Až tady v neděli světový šampionát skončí, zavřou se i dveře Budókanu. Takřka celý rok tu pak žádná sportovní, kulturní ani jiná akce nebude, bude se rekonstruovat. V červenci 2020 musí být všechno tip ťop.
Japonci si ho hýčkají, on je teď jde porazit. Krpálkův vrchol roku |
„Pro mě je obrovská čest vůbec v této hale zápasit. Pro všechny judisty je šance právě tady získat medaili nejvíc. Je to typická judistická hala, kdy všechno směřuje doprostřed, jsou tu kulaté ochozy, něco nádherného,“ sype ze sebe český obr.
Místní genius loci je nepřenosný.
„Stačí vstoupit do haly a rozhlédnout se kolem sebe. Dýchne to na vás takovou tou nostalgií. Pro nás je ta hala něco jako muzeum,“ říká japonský judista Hifumi Abe.
Jak by ne, vždyť se tu psala historie juda. Dlouho předlouho bylo judo sportem jen pro Japonce. V roce 1882 ho vymyslel jistý Džigoro Kanó. Na střední škole se s ním nemazlili. Musel snášet fyzické násilí starších a silnějších spolužáků, až ho to přestalo bavit. Začal zkoumat různé formy bojových umění, které následně přepracoval ve své vlastní.
Příprava? Kilový steak k večeři. Hodně jsem se přežral, smál se Krpálek |
„Přišlo mi, že judo je nejefektivnější ze všech bojových umění,“ tvrdil Kanó. Dostal ho do japonských škol, kde je i nyní povinné, a postupně také do světa. Až se v roce 1964 objevilo na tokijské olympiádě. Měl to být svátek pro všechny Japonce. Získat tehdy lístek do Budókanu a být mezi 15 tisíci vyvolenými? Takřka nemožné.
Oslava juda nakonec měla hořkou pachuť. Za všechno mohl Nizozemec Antonius Geesink. Nejprve se stal prvním nejaponským mistrem světa a poté i olympijským šampionem. Vykradl Budókan a otevřel judo světu.
V Utrechtu potom po něm pojmenovali ulici a japonskou vládou byl v roce 1997 oceněn za své úspěchy. I díky němu judo z programu her nevymizelo. Stalo se celosvětovým sportem a jedničkou mezi těmi bojovými.
Krpálek by nyní Geesinka chtěl napodobit. A to jak na mistrovství světa, tak i za rok pod pěti kruhy. „Udělám pro to všechno. Pokud by se mi to povedlo, zastínilo by to všechny úspěchy, které se mi doteď povedly,“ má jasno.
Mise Budókan začíná.
