"V Praze jsem letos vyhrál turnaj Světového i Evropského poháru. Trenér Petr Lacina říká, že když to dokážu do třetice, budu borec, tak jím chci být," usmívá se dvoumetrový chlapík. Už vyhrál juniorské mistrovství světa i Evropy, z loňska má světový bronz z kategorie dospělých, ale medaile z ME třiadvacítek mu ve sbírce chybí.
Na olympijských hrách v Londýně jste skončil sedmý, když vás z cesty ke stupňům odsunuli pozdější medailisté. Hodláte si teď v Praze spravit chuť?
Nemyslím, že by sedmé místo z Londýna bylo špatným výsledkem, ale je pravda, že medailová tečka za sezonou by byla krásná. A zlatá? Ta by byla úžasná.
Vrátil jste se ze soustředění Evropské unie juda v Malaze. Jaká je forma?
Cítil jsem se tam dobře, potrénoval jsem s kvalitními soupeři. Věřím, že budu v pohodě i v neděli, kdy se peru, jen bych byl rád, kdyby mě zkraje trochu popohnali lidi. Začátky totiž občas mívám takové nijaké. Ale věřím, že jich přijde dost, co vím, tak nejen z řad mých blízkých a kamarádů.
Ale co když budou plné tribuny? Nemůže vás to svazovat?
Dřív jsem se tady moc rád nepral, ale poslední dobou mi dělá domácí prostředí dobře. Jsem rád, že máme tenhle šampionát doma a doufám, že si to užiju.
Máte přehled o konkurenci ve vaší kategorii?
Co jsem slyšel, tak by neměl přijet papírově nejtěžší soupeř, Gasimov z Ázerbajdžánu, který na OH skončil taky sedmý a na jedné z předchozích juniorských Evrop mě porazil ve finále. Zbytek včetně Magomedova z Ruska, juniorského mistra světa z roku 2010, by tady měl být.
Považujete za výhodu, že už máte za sebou seniorské šampionáty včetně olympiády?
Takových lidí tady ale bude hodně, ale myslím, že v mojí kategorii mám zkušeností nejvíc. Ještě zbývá maličkost - uplatnit je. (smích)
Před velkými podniky shazujete, abyste se vešel do stokilového limitu. Kolik teď vlastně vážíte?
Sto čtyři kila, to není tak hrozné. Na soustředění ve Španělsku jsem se totiž v tomto směru trochu odvázal, protože tamní kuchyně byla výtečná, ale nebude to nějak drastické shazování.
Ve čtvrtek máte narozeniny, bude vám dvaadvacet. Chystáte oslavu?
Na čtvrtek? Probůh, to ne, forma by se mohla rozplynout! (směje se) Oslava se pochopitelně odkládá. Nejradši bych to spojil s nedělní oslavou medaile.
Medaili z mistrovství Evropy třiadvacítek ještě nemáte, zatímco váš starší bratr Michal ano, před dvěma lety přivezl bronz. Nehecujete se?
No jasně, on mě takhle předběhl už na dorostenecké Evropě a tehdejší trenér do mě šil - přece nechceš být horší než brácha? Tak jsem potom získal stříbro. Tím bych ho teď přeskočil taky, ale znám ještě lepší barvu. Dopředu ale zlato slíbit nemůžu.
