"Jsem živý a skoro zdravý," odpovídal na častou otázku, jak se cítí. "Jsem moc rád, že zase mohu být tady mezi lidmi od koní." Před rokem si Andrés vychutnával svůj životní triumf. S klisnou Sixteen vyhrál poprvé v životě Velkou pardubickou.
Letos se však mezi účastníky slavného překážkového klání vůbec nepostavil. Když startoval, ležel už v nemocnici. A jeho život byl ohrožen.
Andrésovi se stal osudným druhý dostih rámcového programu. Čtyřletá klisna Demina, s níž zvítězil při předchozích dvou startech, klopýtla na poslední překážce. "Vůbec se neodrazila ke skoku. Vzala překážku přímo. Nenapadlo mě, že udělá takový kiks," vzpomněl Andrés na osudný karambol.
"Nepočítal jsem s tím. Byl jsem katapultovaný strašně daleko, vůbec jsem neměl čas se vykrýt." Let vzduchem skončil tvrdým nárazem na zem. Padl na ni plnou silou a přímo na hrudník. "Veškerý náraz šel na něj," podotkl žokej. "Hned po dopadu jsem cítil, že v břiše něco bude." A bylo...
Při tvrdém nárazu si poranil játra. Okamžitě byl transportován do pardubické nemocnice. S vidinou startu ve Velké, při níž měl být v sedle později druhého Hirsche, se mohl rozloučit. "Takové bolesti v břiše jsem ještě nikdy neměl. Hned na dráze jsem věděl, že to není dobré," řekl Andrés.
Ještě večer se od svého otce dověděl výsledky Velké pardubické, kterou po diskvalifikaci prvního Amant Grise opět vyhrála Sixteen. "Ani mě to nepřekvapilo. Moc jsem jí to přál," řekl Andrés. "Ale Velkou jsem viděl ze záznamu až někdy za tři nebo čtyři dni."
V tu dobu měl úplně jiné starosti. Hned v pondělí podstoupil první ze dvou operací poraněných jater. "Lékaři počkali do rána na vizitu. Hned po ní jsem šel na sál, měl jsem čtyři litry krve v břiše," řekl Andrés. "A druhý den mě operovali znovu." Zákroky byly úspěšné. "Sebrali mi skoro dvě třetiny jater, břišní svaly mám teď úplně rozkuchané," prozradil Andrés. "Ale žiju!" Stále je však pacientem pardubické nemocnice.
"Už bych šel nejraději domů, ale lékaři dobře vědí, co je potřeba. Takže záleží na nich, kdy mě pustí," řekl žokej. "Počítám ale s tím, že do konce týdne půjdu domů." Malou vycházku ale podnikl už v sobotu. Nenechal si ujít závěrečný dostihový mítink v Pardubicích. Jako divák sledoval, jak ho Josef Bartoš připravil o titul překážkového šampiona.
"To není nyní vůbec důležité. Hlavní je zdraví. Můžu chodit a dýchat, to je přednější," mávl rukou Andrés. A návrat do sedla? "Prognóza je, že v příštím roce zase budu jezdit," prozradil žokej. "Ale teď mě čekají ještě minimálně tři měsíce klidu na lůžku. Sezona končí, takže mě ani neláká to urychlovat."
