O víkendu už uzdravený na kilometrové trati dominoval. „Musel jsem s tím hodně rehabilitovat, naštěstí se to docela rychle spravilo,“ usmíval se v cíli.
Na medailový ceremoniál mu jeho měsíčného syna přinesla partnerka Anežka Paloudová, rovněž kajakářka, a Dostál pak s potomkem na stupních vítězů hrdě pózoval.
„Jsem teď spokojenější člověk, těším se domů, můj život má najednou větší smysl. Už mi nevadí uklízet a takové věci, dělám to naopak rád, aby Jonatánek vyrůstal v krásném prostředí. Ale samozřejmě to pak trochu odnáší ta sportovní stránka,“ přiznává dvaatřicetiletý šampion, že sport teď jde trochu stranou. „Loni to bylo zaměřené hodně na výkon, teď už mám v kanoistice všechno splněno, takže se ty priority přesunuly úplně jinam. Dřív jsem přijel, odpočíval, soustředil se na závod, dneska jsem se mezi rozjížďkami staral o Jonatánka, kolíbal ho, choval i dvakrát přebaloval. Jsem rád, že jsem další domácí titul vyhrál, ale ty zásadní věci se teď trošku mění.“
Mistrovství České republiky v rychlostní kanoistice. Josef Dostál, vítěz K1 1000 metrů.
Do prací kolem měsíčního nemluvněte se snaží zapojit co nejvíc. „Ale přece jen ta novorozená děťátka jsou hodně závislá na mamce, takže já se můžu snažit sebevíc, ale nenakojím ho. A taky potřebuju v noci spát kvůli probíhající sezoně, takže jsem v jiné místnosti, abych si odpočinul. Naštěstí mám úžasnou partnerku,“ děkuje své snoubence.
Na červnový evropský šampionát v Račicích, kde získal bronz, ho doprovázela ještě s těhotenským bříškem, teď už se synkem v náruči. „Je to ta nejkrásnější věc, co se v mém životě stala,“ rozněžnil se pětinásobný mistr světa. Koncem srpna vyrazí na další světový šampionát do Milána, kde před deseti lety slavil stříbro na kilometru a bronz se čtyřkajakem. Pro letošek si žádné extra cíle nedává.
Mistrovství České republiky v rychlostní kanoistice. Josef Dostál, vítěz K1 1000 metrů.
„Už to tak neprožívám a asi už nikdy nebudu. Člověk několikrát čuchne k tomu, jaké to je být nejrychlejší, dvanáct let se snaží vyhrát olympiádu, když se to povede, trochu to z vás spadne. Teď se budu snažit vyhrát ještě za tři roky,“ myslí po pařížském triumfu ještě na příští hry v Los Angeles, kdy mu bude pětatřicet.
V poolympijské sezoně logicky nemá formu jako loni. „Ale není to nic hrozného, cítím, že se ještě můžu zlepšit a jet trochu rychleji. Tak uvidíme, na co to bude na mistrovství světa stačit. Je to krásná akce, ale já teď s oblibou říkám, že už jedu druhé kolo, protože na MS v Miláně jsem už byl před deseti lety. Tenkrát to dopadlo dobře, tak třeba to vyjde znovu. A když ne, tak se nic neděje.“ V životě jsou i jiné radosti než jen medaile.
